7. června 2011 v 21:56 | renuška
|
Není tajemstvím, že existuje nejkrásnější traktorista na světě. Není též tajemstvím, že má platonická láska k němu přerostla do lásky opravdové. Žel tajemstvím zůstává budoucnost ...Proto se vrátím do minulosti, která mi přinesla jeden příběh, o který se chci a smím s vámi podělit. ... oou, to už tu jednou bylo :-). A současně s tím také přišel slib, že jakmile do mých ruk přistane nový kamenný přírůstek, automaticky s ním budete seznámeni stejně tak jako s historkou, která se k němu váže. Mrzí mě jediné - a to, že jsem nezaznamenala celou prupovídku na diktafon, protože i při sebevětším namáhání pravděpodobně zapomenu na mnoho detailů a pikantních informací, které se k onomu úlovku vztahují.
"Tak to bylo tak, Rendo. Tenhle kámen, který jsem vám teď přivezl, jsem našel nedaleko toho, který už máte. Společnému nalezišti jsem nepřikládal kdovíjak velkou důležitost, opět mě zaujal především tvar, který mě přivedl k myšlence, že by se mohlo jednat o dělostřeleckou kouli. Protože mi ale začala vrtat hlavou skutečnost, že ony koule se nevyráběly z pískovce (což je - jak vidíte - na první pohled patrné), nýbrž z křemene nebo žuly, navíc teprve od 17. století, čemuž stáří "mé koule" určitě neodpovídá, rozhodl jsem se opět oslovit svého známého z Karlovy Univerzity, aby stejně jako první exemplář podrobil průzkumu i ten druhý.
Jeho verdikt mohl znít úplně obyčejně - prostě kamenná koule - nebýt náhody, kdy se tento předmět skutálel pod rentgenový přístroj, jež odhalil nečekané! Uvnitř byla objevena ještě jedna menší kulička, věkem zcela zalisovaná do svého obalu, a tedy stabilně zajištěná, což původně tak nebylo. Známý se mě dotazoval, zda jsem na místě nálezu neviděl ještě jednu nebo dvě totožené věci - musel jsem ho však zklamat. Zvědavost mě ale přemohla a já se ho zeptal, co ho k jeho otázce vede. Načež se mi dostalo vskutku neuvěřitelné odpovědi - bylo mi řečeno, že se jedná o unikátní záležitost, jež má neméně výraznou historickou hodnotu jako můj první dárek pro vás. Doba původu je po využití stejné uhlíkové metody stanovena až do doby kamenné, což je vskutku fůra let.
Teď už je mi jasné, že smýšlet o našich dávných předchůdcích jako o puritánech je díky tomuto důkazu naprosto mylné, protože víme, že konkrétně ženy si uměly svou sexualitu a lásku k erotice opravdu užít, a to i bez svého partnera, jež v době své nepřítomnosti pravděpodobně lovil mamuty, aniž by se musel bát, že ho nahradí jiný soukmenovec. Nejedná se totiž o nic menšího, než ... VENUŠINU KULIČKU! Jak známo, tyto se uplatní nejlépe ve dvou, aby jejich funkčnost plnila účel, vám ale, Reni, musí stačit jen tahle jedna. Však sama posuďte, zda-li si na ni troufnete! Obávám se ale, že dámy byly dříve poněkud ... "větší" :-)!"
Krásná, do hladka obroušená pískovcová Venušina kulička, kterou sotva zabalíte do ženské dlaně.
Kompletní sbírka historických erotických šididel :-)
Porovnávací snímánek - cherry rajčátko vs. Venušina kulička vs. vibrátor.
Co říci na závěr? Chceme-li zůstat slušnými lidmi vyjadřujícími se na určité úrovni, mohli bychom prohlásit, že vyspělost intimních pomůcek z doby dávno minulé se od současnosti výrazně neliší. Jen kámen jsme vyměnili za silikon, nehybnost za baterie a zručnost za techniku. Ovšem pokud bychom ze sebe zcela upřímně měli na základě dvou historek pana Tomáše vysypat naše první dojmy, asi bychom ztěžka hekli, že: "Ty baby měly ale velkou pí ...p!"
Reni, ale asi i chlapi měli většího ....píp....