Špičkami klapu do prázdna
a za sebou nechávám koberce tulipánů růžových,
vyzobu oříšky z čokolády,
pochválím ptáky za jejich árie bez partů notových,
zavřu oči v trávě,
aby mi z nich slunce tvůj obraz laserem nevypálilo,
z vůně si šálu upletu,
hltavě pustím se do vzduchu s chutí sladce mazlivou,
do puntíku posledního
nechám všechny vteřiny dopadat na dno mých pórů,
v dutinách zazní
šustění křídel něžně melodických motýlích sborů ...
... když jsi se mnou ...
Všechno to, co jsi napsala v těch pár řádcích jsem si teď zkoušela v duchu představit, Reni děkuju za tu chvilku snění...