27. května 2011 v 10:41 | renuška
|
O tom, že muži i ženy pocházejí z odlišných planet, tudíž mají jiné názory, postřehy a další "malichernosti", není třeba debatovat. Víme to a pokud se nám tento fakt podaří nějakým sobě vlastním způsobem přijmout, máme v podstatě vyhráno, protože se nad mnohé můžeme povznést právě s odkazem, že ONY a ONI jsou jiní. Asi jsem do fáze vnitřní vyrovnanosti v tomto směru ještě nedozrála, protože se občas přistihnu, jak řeším nevyřešitelné ...
Jestli je něco opravdu přínosného, pak je to možnost diskutovat o našich "onakostech" s druhým pohlavím, které nám poodhalí svůj způsob uvažování, zvláště pak v případě debaty o konkrétní záležitosti, která mnohdy potřebuje k dobrému výsledku inteligentní a rozumnou komunikaci. Nevím, jestli se dá hovořit o štěstí, ale v mém životě se v blízkém okolí pohybuje dost mužů a já mám tedy k dispozici docela solidní množství argumentů a názorů, které mi pomáhají nacházet odpovědi na mé otázky. S ledasčím jsem již srozumněna, tedy vím, že je pak lepší se kdejakými problémy vůbec nezabývat, ale dosud se mi nepodařilo objevit tajemství toho,
proč jsou muži zbabělí?
Nerada bych tzv. házela všechny do stejného pytle, ale asi mám "kliku" právě na ty zbabělce, kteří na venek působí neuvěřitelně jistě a sebevědomě, přičemž v jádru jsou strachy bez sebe, protože se zkrátka bojí. Bojí se změn, bojí se novot, které by mohly poměrně hodně ovlivnit jejich dosavadní život, na který si časem zvykli. Uvědomují si, že udělat tlustou čáru za něčím, co bylo, je velice rázným gestem, které si jen velmi mizerně umí představit, natož ho pak zrealizovat. Obávají se myšlenky, která se jim logicky vnucuje a zní: "Co bych z toho měl, kdybych to změnil?" "Neměl bych se pak hůř než před tím?" "Není lepší smrdět si ve svém klídku než provětrat svůj život riskem?" "Nejsou pro mě výhodnější staré zrezivělé zajeté koleje než zbrusu nové cyklotrasy?" "Ať mění ti, kteří mě do té situace dostali, já nechci mít máslo na hlavě." Atd., atd.
Zdá se mi to a třeba se i mýlím, ale oni si předem kazí dojem z nového jen proto, že jsou přesvědčeni o správnosti starého, ačkoliv si zároveň přesně uvědomují toho červíka, co nahlodává jejich mysl a našeptává jim: "Zkus to, zkus to! Ochutnej to a pak suď!" Námitkou může být tvrzení, že MU je tak, jak nyní žije, skutečně skvěle a jestliže z NĚHO ta spokojenost i vyzařuje a není jen hranou etudou nekonečné divadelní show, pak je všechno oukej. Přiznejme si ale, že červíci zpravidla začnou pracovat ve chvílích, kdy všechno oukej není a pak přichází na řadu síla jeho osobnosti, jeho ducha, jež prozradí, jak na tom doopravdy je. Je totiž klidně možné, že se muži bojí zodpovědnosti, kterou by jakoukoliv změnou dosud (ne)fungujícího režimu museli přijmout a nést na svých bedrech a právě pro tu jejich lásku k bezproblémové existenci raději stáhnou prdel a pokračují tam, kde se dosud pohybovali, seč možná neuspokojeni, ale stále ve známém prostředí, ve známé atmosféře.
Mrzelo by mě, kdyby můj článek vyzněl feministicky - já se rozhodně za ženubijku nepokládám a k mužům mám úctu i obdiv (zaslouží-li si jej; nemám sebemenší problém jejich slabé stránky z očí do očí zkritizovat, třebaže pak bude "po ptákách"), ale tohle je mi na nich ukrutně líto. Jsou považováni za silnější půlku lidstva, ale mnozí z nich jsou jen slabým odvarem svých ještě slabších kolegů a pak výsledný obrázek díky zbabělcům a srabíkům nepůsobí zdaleka tak mužně, jak by mohl a správně i měl. Budu moc vděčná za vaše reakce, za komentáře, za protichůdné názory, které mě třeba dokáží, že se pletu. A věřte mi, že v tomto případě bych se mýlila tuze moc ráda.
Reni, myslím že ne všichni muži jsou zbabělí, stejně jako všechny ženy nejsou odvážné. Rozdíl je v tom,že my ženy se víc řídíme city a muži rozumem. To jim pak bere odvahu. K jejich velké škodě. Bohužel, někdy i k naší škodě.