4. května 2011 v 9:50 | renuška
|
Mnozí z vás vědí, že nemám téměř vůbec problém nahlas a bez studu či jakéhosi puritánství hovořit (či psát) o sexu, o intimitách, o "lásce". Pokud je na životě něco opravdu báječného, tak právě erotiku bych řadila na jeden z hlavních pilířů mého soukromého žebříčku, poněvadž - a o tom jsem skálopevně přesvědčena - bez ní bychom se měli daleko prázdněji a chudčeji.
V podstatě už na střední škole jsem byla jednou z těch, kteří se nebránili podobným choulostivým rozhovorům - pravda; možná se ze mně už tenkrát chtěla dostat ven určitá touha po extravaganci, po vybočování, po provokaci. Přičemž z praxe jsem sice čerpat mohla, ale hodně omezeně, protože tenkrát jsem znala minimum, které mi dnes připadá směšně obyčejné a nijaké. S přibývajícím věkem jsem začala objevovat tajemství, dalo by se mluvit i o postupech a "manuálech", které mě naváděly k tomu, jak si intimní hrátky užít tak, aby z toho měl potěšení nejen partner, ale také já. Učila jsem se uvolňovat, vytěsňovat komplexy z nedokonalosti mé postavy (což mě během manželství doprovázelo téměř od počátku vztahu až do jeho úplného konce), které mi bránily v tom poddat se všemu úžasnému, co sex přináší. Okrádala jsem se hloupými myšlenkami a zapomínala na tu vášeň a radost z ní, kterou by v ideálním případě mělo pokaždé milostné splynutí přinést. Daleko spíš jsem to považovala jako jeden z bodů, abych byla alespoň jednou ze skupiny podprůměrných "stykařů", přičemž jsem tiše záviděla všem neznámým, kteří si užívali vícekrát týdně, natož pak denně!
Zlomový okamžik přišel až v posledních několika málo letech, měsících, kdy jsem se kromě nalézání opravdových požitků naučila mít ráda sama sebe. Kdy jsem dostávala příležitosti uvědomovat si svou ženskost, být na sebe hrdá i přes větší objemnost mého obalu, kdy jsem nemusela bojovat o pozornost mužů, ale naopak jsem si ji bez vlastní prvoplánové snahy doslova a dopísmene užívala. A to jen proto, že mi pánové dali najevo, že jsem prostě ŽENA. Stačil pohled, nenápadná poznámka, pár dvojsmyslných narážek, které mě neurazily, ale naopak povzbudily k tomu, abych se na sebe začala dívat jinak. Smyslně? Provokativně? Sebevědomě?
Díky tomu jsem také začala hledět jinak na erotiku, což byl start k tomu, abych si z těch vzácných promilovaných chvilek pro sebe brala maximum. Vím, že mám ještě před sebou kus cesty k dosažení naprosté dokonalosti, ale především vím, že za sebou zanechávám hloupé předsudky a nesmyslné úvahy, které mi bránily v požitcích a rozkoši. S čímž bezpochyby souvisí i to, že ignoruji nepsané zásady a dovoluji hranicím tzv. slušnosti, aby se otevíraly tím víc dokořán, čím víc se budu chtít za ně podívat a vyzkoušet to, co se běžně "nedělá". Dopřát si adrenalin z nepoznaného a lákavého rádoby zakázaného ovoce, které ve výsledku může být daleko šťavnatější než běžně dostupné plody ze zahrad všedních dní. Stačí mi zavřít oči, zhluboka se nadechnout a jen si představit ... Do úplnosti nového světa zbývá jediné - mít jej s kým žít, resp. mít někoho naladěného na stejnou frekvenci, protože pak už skutečně není pochyb o tom, že dokonalé milování není jen mýtus a mlhavý nesplnitelný sen, ale že opravdu existuje.
Moc hezky napsané!!! Tleskám a palec nahoru.