close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V nebi :´-(

10. dubna 2011 v 8:04 | renuška |  Snímánky

Rikinka byla kočka domácí, ven jsme ji teprve nedávno začali vodit v postroji i přes její odpor - chtěli jsme jí dopřát přírodu, vůni jara, ochutnání čerstvé trávy. Kratičké procházky i delší cesty, kdy jsme její nohy šetřili nošením v baťůžku či náručí, zvládala chvílemi hrdinně, chvílemi drápky zatínala všude, kde se dalo nebo jen na protest zůstala stát a ani se nehla. Její nepřirozená útlost nás sice udivovala, protože jedla vydatně a své denní dávky ve většině případů zvládala hravě ještě s návdavkem, ale nikdy by nás nenapadlo, že důvodem může být např. nemoc. Považovali jsme ji za zdravou vitální téměř roční kočičku, která se v bytě dokáže tak vyřádit, že prostě nestíhá přibírat na váze (ovšem ani na velikosti ...). Zkrátka jsme ji brali takovou, jaká je.
Právě dvouměsíční nepřetržité mrouskání stupňované s učůráváním u každých dveří, které měla během čekání na nás k dispozici, ať už jsme byli v práci a ve škole nebo jsme spali a ona byla zavřená, mě přivedlo k tomu dát Riki vykastrovat. Nechat ji podstoupit běžnou ambulantně prováděnou operaci, jež by měla divokou kočičku "srovnat". Kluci s mým rozhodnutím sice nesouhlasili, ale nepříjemný pach chodby, ve které měla Riki pelíšek i WC a kde také nechávala poslední dobou loužičky, byl opravdu protivný a toto bylo jediným možným řešením. Vč. "uklidnění hormonů". V pátek se mnou Rikina jela do práce, odkud jsme zamířili za známým a prověřeným veterinářem, který měl zákrok provádět. Bohužel nikdo z nás nečekal, že se Rikinka už neprobudí. Že narkoza bude pro její srdíčko tak silným šokem ...
Odvezla jsem si ji, se slzami v očích, s myšlenkami, jak to řeknu dětem, v jejím pelíšku, ve kterém jsme ji také pochovali. Bolest Ondry a Honzy, kteří u školy čekali, až pro ně s Riki přijedu, a místo toho uviděli uplakanou mámu bez jejich milované kočičky ... o tom se nedá psát.
Pláčeme stále. Chvílemi o samotě, chvílemi všichni tři dohromady. Je nám smutno po kamarádce, která s námi prožila kus společného života, zpestřovala nám dny svou něžnou přítulností i lumpárnami. "Pomáhala" při úklidu, kdy se honila za smetákem, za sklem ve dveřích šmírovala náš pohyb při luxování, s oblibou spávala na Honzíkově polštáři nebo na mých zádech. Na každém okně po sobě nechala památky v podobě otisků čumáčku, když vyhlížela z parapetu do okolí. Zůstal po ní malý plyšový tygřík, kterého nám nosila jako miminko do našich postelí. Byla právoplatným členem naší domácnosti a navždy jím zůstane. Milovala nás a my jsme milovali ji. Naši drahou Riki ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 10. dubna 2011 v 8:46 | Reagovat

páni... ani nevíš, jak mě to mrzí. dřív by mě to mrzelo taky, ale teď, když sami máme podobného člena, to na člověka dolehne mnohem víc. charlie mi zrovna okusuje palec u nohy a nějak si nedokážu představit, že by tady už nebyl. i když člověka dokážou někdy neskutečně vytáčet, přirostou nám k srdci, ani nevíme jak.
pořídíte si nové koťátko? nebo tomu chvíli necháte?

2 Vendea Vendea | Web | 10. dubna 2011 v 9:12 | Reagovat

tak v téhle chvíli moc dobře vím, co zažíváte.........je to měsíc a půl, co nám odešla členka rodiny, byla s námi 12 let - rozdíl je v tom, že já jí vezla na veterinu s vědomím, že už se domů nevrátí.......nikomu bych ten "zážitek" nepřála......můžu jen říct, že to časem přebolí. Ještě teď mám občas v očích slzy, ale čas je dobrý léčitel.......

3 Laluš Laluš | 10. dubna 2011 v 9:15 | Reagovat

A to jsem si myslela, že jsem v pátek s vámi slzičky vyplakala, ale teď bulím znova. Sakra. Samozřejmě, že je mě nejvíc líto kluků, děti to berou hůř než dospělí, tak to je. Nejlepším lékem by bylo nové koťátko, stejně ale na Rikču nezapomenete. Jent to už nebude tolik bolet. :-(

4 Marie Marie | 10. dubna 2011 v 15:31 | Reagovat

Je to smutné,ale život je takový,kdy radost střídá smutek.Každý milovník zvířátek tímto projde.Přeji,ať to brzy přebolí!!

5 Janina Janina | 10. dubna 2011 v 18:09 | Reagovat

:-(  :-(  :-(  vím jak ti je a vím, že to přebolí.... chce to čas....jestli je kočičí nebe, tak ji tam s radostí uvítá Barnabášek, Micinka, Ronald  i Matylda :-(  :-(  :-( bude tam v dobré společnosti :-| to si piš :-|

6 Mi-lada Mi-lada | Web | 11. dubna 2011 v 7:49 | Reagovat

Tuhle bolest znám. Měla jsem kokříka, 13 let. To prázdno po něm bylo dlouho bolestné.

7 Hospodynka Hospodynka | Web | 11. dubna 2011 v 18:58 | Reagovat

To je mi moc líto. Teď ji oplakává i Anička.

8 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 13. dubna 2011 v 10:58 | Reagovat

to je smutný, nevím co na to říct... :( mrzí mě to

9 Vb Vb | Web | 20. dubna 2011 v 13:51 | Reagovat

Tak a vyplakala som sa aj ja.... pripomenulo mi to geenaka... drobec, tiez pomahal s upratovanim, dupal ked hucal vysavac, bradickou si oznacoval hadicu :-P jaj... rychlo kupte inu. Ja som bola bez geenka tyzden, tyzden som preplakala a potom si kupila Ellinu. Neviem si to bez nej predstavit. Myslim na Vas

10 Lenka Lenka | 21. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

:-( Časem to přebolí a třeba zase budete mít pořídit si jinou zvířecí kámošku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama