close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopryč

31. března 2011 v 10:39 | renuška
Ta myšlenka mě napadla poprvé včera. Je to možná zbabělé uvažování, ale po tom všem mám tisíc chutí sbalit si svých pět švestek (teoreticky bych mohla odhadovat, že by daly na pořádnou lahev slivovice) a odstěhovat se třeba až na druhý konec republiky. Nebo kamkoliv jinam, kde by mi mnohá okolní místa nepřipomínala posledních několik měsíců, během kterých jsem se pohybovala buď v absolutním štěstí nebo se naopak podražená zvedala ze dna. Nic mezi tím totiž nebylo. Pořád a jenom vyčerpání, které se nemělo jak vyléčit. Nelze si stále v sobě obhajovat člověka, ačkoliv ho sebevíc milujete, když on sám není schopen vám dát téměř nic. Ne, že by to neuměl, ale prostě ... nechce, protože je přesvědčený, že už to nedokáže, že je prázdný. Tím víc jsem věřila tomu, že se "něco" změní, čemuž nasvědčovalo několik minulých týdnů, ovšem zdání klame. Podrobnosti pominu, jen dodám, že se cítím opravdu hodně podvedená.
Jsem příznivcem jistot. Nemám ráda, když nevím. O to víc mě samotnou překvapilo, že bych byla ochotna právě ty mé současné jistoty opustit a začít v naprosto neznámém prostředí úplně od začátku, počínaje sháněním bydlení, školy, práce, přátel a v závěru i lásky. Po slepu položit prst do mapy a tak najít své příští útočiště, svůj příští domov. Nikdy jsem takový dobrodruh nebyla, vzpomínám si, že po střední škole jsem téměř okamžitě nastoupila do zaměstnání, ve kterém působím dodnes. Žádný roční nebo i víceletý pobyt v zahraničí, kde bych si jako Au-pair zajistila solidní finanční zajištění. Neuměla jsem si představit, že bych na tak dlouho odjela od přítele (mého budoucího manžela), od rodiny. Má račí povaha mi podle profláknutého horoskopového manuálu přesně diktovala, že zůstat v centru rodinného krbu je pro mě typické a vlastně i jediné řešení. A teď? Jako bych se vymykala normálu, standartu, své vlastní přirozenosti zůstat ve známém prostředí, na které jsem od malička zvyklá.
Udiveně nad tím vším kroutím hlavou, nepoznávám se a přiznávám, že se mi tahle šíleně bláznivá úvaha navzdory rozumným argumentům hodně líbí. V podstatě právě teď je ideální šance skutečně odstartovat úplně nový život, a to úplně od píky. Přihlásit se do školy a vystudovat floristiku a aranžérství, otevřít si to nejkrásnější a nejvoňavější květinářství v širokém okolí, které by zákazníky lákalo nejen okvětními lístky, ale i svou něžnou a uklidňující atmosférou. Nad obchodem v podkroví bych si pro sebe a své dva kluky vytvořila útulný domov, do kterého by časem přibyl někdo, kdo by mě i mé syny upřímně a opravdově miloval. Kdo by s námi chodil na procházky, jezdil na výlety, vyrazil do kina, do divadla, nebo jen v sobotu připravil snídani do postele a vydržel být celý den zachumlaný v peřinách, aniž by pohlížel po hodinách a odpočítával čas, kdy už bude muset vstávat. Fantazírovat mi šlo vždycky na výbornou.
A realita? Mapu nechám složenou a šťouchat budu daleko spíš brambory k nedělnímu obědu než prst do své budoucnosti. Svůj slib, který jsem Ondrovi a Honzovi dala ohledně toho, že budou stále docházet do stejné školy s oblíbenými kamarády, dodržím. Dál budu mít své rodiče, sestru i všechny další příbuzné blízko u sebe stejně jako své přátele; ti všichni mě už mnohokrát dokázali podržet nad vodou. Za dva měsíce budu v hektickém předsklizňovém období třídit náhradní díly na kombajny a vyřizovat kupy objednávek, kdy jedna bude naléhavější než druhá. Nepřestanu si dobírat Jarouše a on bude pokračovat v lumpárnách na můj účet. A mezi tím vším se pokusím najít začátek provázku, který mě dovede když ne do vysněného podkroví, tak alespoň do hřejivé a konejšivé náruče, kde se mi bude nejen dobře usínat, ale i krásně probouzet. To abych své jistoty měla kompletní.

PS: Kdyby měl nějaký sebenadanější kytarista nebo sebekrásnější traktorista tendenci mě okouzlovat, prosím, dejte mi pořádnou facku, ať se proberu! Tohle už tu jednou bylo a ani jednou to nedopadlo dle mého očekávání. Děkuji předem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 31. března 2011 v 14:50 | Reagovat

Renýýý hezky napsáno i když já nemám problém se začínáním na úplně druhé straně republiky.Neupínej se na lásku dej si pohov a ono to příjde!!!Velká a rychlá zamilovanost hodně rychle vyprchááááá!!!!

2 fall fall | Web | 31. března 2011 v 23:37 | Reagovat

velmi podobně přemýšlím už pár let...

3 Mi-lada Mi-lada | Web | 1. dubna 2011 v 7:59 | Reagovat

Renuško, chápu Tvoji touhu od všeho utéct, ale myslím, že Tvoje citlivá dušička by velmi trpěla, kdybys odešla z prostředí na které jsi zvyklá a od lidí, které máš ráda. Nezbývá Ti než vydržet a počkat až se dušička vzpamatuje ze zklamání  a najde klid. Jistě Tě čeka i rovnocenný partnerský vztah do kterého budou obě strany investovat stejně. :-)

4 Hospodynka Hospodynka | Web | 1. dubna 2011 v 9:51 | Reagovat

Rozumím Ti ani nevíš jak.

5 Eva* Eva* | 1. dubna 2011 v 19:25 | Reagovat

Renuško, přeju ti, abys ten pomyslný začátek provázku našla co nejdřív. Myslím na Tebe ♥

6 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 2. dubna 2011 v 8:50 | Reagovat

věřím, že tohle období je pro tebe hodně obtížný a že se ti hlavou honí všelicos. já jsem na tom teď hodně podobně, i když z trochu jinačího hlediska. každopádně... věřím, že období brzy skončí a budeš zase stará Reni, která se raduje z maličkostí. jen to do té doby nějak ve zdraví vydržet a ono to přejde samo... ;-)

7 Radka Radka | Web | 3. dubna 2011 v 0:24 | Reagovat

Krásná představa... Dneska jsem přesně tak uvažovala, a hezky si tak pobrečela... Jak bych si hrozně moc chtěla založit svou vlastní cestovní kancelář... A vozit čechy do Itálie v létě, a v zimě Italy do Čech... Krásná to představa, jen co je pravda.

8 Werri Werri | Web | 4. dubna 2011 v 12:05 | Reagovat

Renuško jsem taky rak a přesně vím jak raci fungují. Jsem stále ve stejném městě, kde mám své sestry a poblíž maminku. Nejsem dobrodruh a potřebuji mít svou rodinu nablízku a starat se o ně, o své děti a opírat se o jistotu, kterou mám v manželovi. Moc ti přeji, aby jsi našla co hledáš, protože jsi úžasný človíček a zasloužíš si to (samozřejmě i klučíci). Držím palce.

9 Lenka Lenka | 21. dubna 2011 v 14:34 | Reagovat

Renuško, sníš krásně. A navíc máš skvělý přístup i k té realitě, která je sice trochu jiná, ale nikdy nevíme, co nás ještě potká, že? ;-)
Ten příští vůbec nemusí umět hrát na kytaru ani řídit traktor, hlavně, aby uměl milovat! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama