close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sono innamorata.

7. února 2011 v 21:22 | renuška |  Jak to vidím ...
Italština je opravdu rozkošný jazyk. Mám za sebou prvních pět konzultací, dvě učební lekce, umím několik desítek slov, časování dvou způsobových sloves, skloňování přídavných jmen, určité i neurčité členy a zvládnu se představit a říct o sobě, že jsem překrásná studentka :-D.   Sono una studentessa bellissima e gentili e simpatica. A laskavá a sympatická :-D.
Možná je to hloupý důvod rozhodnout se studovat cizí jazyk jen na základě romantického filmu z Ameriky, ale souběžně s přicházející svobodou, s níž jde ruku v ruce více volného času pro mě samotnou, to zas až tak divné není. Mám velice příjemnou paní učitelku, která se italštině plně věnuje a ačkoliv mě předem upozornila, že od ní nemohu očekávat víc, než že mě naučí, abych se rozumně domluvila s temperamentními jihoevropany, přesto budu umět víc, než kdybych byla úplný samouk. Je ke mně vstřícná, tolerantní; jsem nadšená, když čtu text, případně odpovídám na zadané úkoly a ona je hodnotí slovem: "Perfetto." Zde snad překlad není potřeba. Z každé hodiny odjíždím spokojená, o kapku vzdělanější, s úsměvem, nevystresovaná. Ovšem musím na sebe prozradit, že sic jsem děvče poctivé (rozumněj: zodpovědné!), domácí úkoly i zásobu slovíček na další hodinu většinou doplňuji na poslední chvíli. Dokonce využívám ještě posledních pár minut v autě, kdy čekám, až "zazvoní". Ty výčitky typu: "Že já se na to nepodívala dřív!" si s sebou nesu stejně jako v dobách středoškolských studií, kdy jsem se sice učila velice intenzivně, ale nejistota ve mě hloubala i přes totální našrocení zadané látky.  Pochopitelně sama před sebou předvádím spíš to, co si pamatuji, než to, že nevím, jak se řekne "zvonice" a "včera". Taky si nepamatuji, jak se řekne "vdaná, ženatý", ale moc dobře vím, že "divorciata" je rozvedená a "innamorata" znamená zamilovaná.
A já jsem zamilovaná. Do života. Do příležitostí, které přicházejí a nechávají mě, abych se rozhodla, jak s nimi naložím.  Zacházím s nimi opatrně, ovšem tak, aby mě těšily. A je úplně jedno, jestli mají podobu člověka nebo cizí řeči, hlavně když je nám spolu dobře. Tak zatím ... Ciao!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 7. února 2011 v 22:00 | Reagovat

italština se mi začíná líbit... ale zatim se přikláním spíš k špánině :)

2 blbec blbec | Web | 8. února 2011 v 1:19 | Reagovat

io sogno in bagno, vero :-)

3 Mi-lada Mi-lada | Web | 8. února 2011 v 9:00 | Reagovat

Je fajn, že máš ze sebe radost. Vždyť o to jde.

P.S. Haloo I am a wonderful woman. I do not die stupid. :-)

4 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 8. února 2011 v 15:13 | Reagovat

Perfetto:-) u mna je srdcovka francuzstina, mala som ju na gymply, ale pani profesorka mi ju dostatocne znusila (co sa tyka ucenia). Napriek tmu milujem pozeranie francuzskych filmov v originale:-)
http://www.csfd.cz/film/234757-pariz/

5 Peťka :) Peťka :) | Web | 9. února 2011 v 13:59 | Reagovat

jsem moc ráda, že ti to takhle dopadlo a že s tím souhlasila. Milan se tu tetelí, že to tak dobře zařídil... ;) už se těším, až mi něco řekneš ;)

6 Lenka Lenka | Web | 12. února 2011 v 19:29 | Reagovat

Renuško, tohle nadšení pro věc je nejlepší předpoklad k tomu, jak se něco naučit! Tak hezky studuj, jižní krasavci čekají, až si s nimi popovídáš! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama