7. února 2011 v 21:22 | renuška
|
Italština je opravdu rozkošný jazyk. Mám za sebou prvních pět konzultací, dvě učební lekce, umím několik desítek slov, časování dvou způsobových sloves, skloňování přídavných jmen, určité i neurčité členy a zvládnu se představit a říct o sobě, že jsem překrásná studentka :-D. Sono una studentessa bellissima e gentili e simpatica. A laskavá a sympatická :-D.
Možná je to hloupý důvod rozhodnout se studovat cizí jazyk jen na základě romantického filmu z Ameriky, ale souběžně s přicházející svobodou, s níž jde ruku v ruce více volného času pro mě samotnou, to zas až tak divné není. Mám velice příjemnou paní učitelku, která se italštině plně věnuje a ačkoliv mě předem upozornila, že od ní nemohu očekávat víc, než že mě naučí, abych se rozumně domluvila s temperamentními jihoevropany, přesto budu umět víc, než kdybych byla úplný samouk. Je ke mně vstřícná, tolerantní; jsem nadšená, když čtu text, případně odpovídám na zadané úkoly a ona je hodnotí slovem: "Perfetto." Zde snad překlad není potřeba. Z každé hodiny odjíždím spokojená, o kapku vzdělanější, s úsměvem, nevystresovaná. Ovšem musím na sebe prozradit, že sic jsem děvče poctivé (rozumněj: zodpovědné!), domácí úkoly i zásobu slovíček na další hodinu většinou doplňuji na poslední chvíli. Dokonce využívám ještě posledních pár minut v autě, kdy čekám, až "zazvoní". Ty výčitky typu: "Že já se na to nepodívala dřív!" si s sebou nesu stejně jako v dobách středoškolských studií, kdy jsem se sice učila velice intenzivně, ale nejistota ve mě hloubala i přes totální našrocení zadané látky. Pochopitelně sama před sebou předvádím spíš to, co si pamatuji, než to, že nevím, jak se řekne "zvonice" a "včera". Taky si nepamatuji, jak se řekne "vdaná, ženatý", ale moc dobře vím, že "divorciata" je rozvedená a "innamorata" znamená zamilovaná.
A já jsem zamilovaná. Do života. Do příležitostí, které přicházejí a nechávají mě, abych se rozhodla, jak s nimi naložím. Zacházím s nimi opatrně, ovšem tak, aby mě těšily. A je úplně jedno, jestli mají podobu člověka nebo cizí řeči, hlavně když je nám spolu dobře. Tak zatím ... Ciao!
italština se mi začíná líbit... ale zatim se přikláním spíš k špánině :)