4. ledna 2011 v 12:42 | renuška
|
Sice jsem chystala, že své povídání doplním fotografiemi z oné akce, ale zatím nejsou k dispozici, tak mi nezbyde než své zážitky obalit do slov a podat natolik realisticky, abyste si alespoň částečně dokázali silvestrovskou atmosféru užít.
Jak už jsem avízovala v předchozích článcích, o letošním (vlastně už loňském) posledním dni roku jsem měla úplně jiné představy, které ovšem rozhodnutím partnera vzaly za své a já byla postavena před fakt, že budu muset začít fungovat solo. Měla jsem na vybranou - prožít "velkou noc" s dětmi a s rodinou "tričkové" Katky (kde jsem byla i na Štědrý den) nebo vyrazit na organizovaný večírek do nedaleké vesnice s "kinovou" Míšou a jejími příbuznými. Rozhodla jsem se vyjít si do širší společnosti, od které jsem si slibovala především dostatek šumu, který by plynule vířil a rozptyloval mé myšlenkové návraty do oblasti "co by - kdyby". Nakonec to dopadlo ještě jinak, protože pořadatelé potřebovali někoho, kdo se postará o běh večera a právě z toho důvodu oslovili mě, zda bych neměla zájem vzít si na starost mikrofon včetně přípravy společenských her a Karaoke soutěže.
Byla jsem zásobena dostatkem výher a drobných pozorností, tudíž již od začátku nebyl problém návštěvníky motivovat, že za své hrdinské činy budou spravedlivě odměněni nejen vítězové, ale i poražení. První hodinu a půl jsem coby
Maruška Nováková, začínající moderátorka spěchajíc za dalšími povinnostmi do hlavního města, donutila všechny mužské výherce, aby mi jako formu poděkování líbli pusu na tvář - měli jste vidět ty štítivé pohledy, když pánové chtíc nechtíc museli blízko k mému ohyzdnému obličeji a marně se snažili najít místečko, odkud by neviděli na mé fantastické zoubky. Ale nepolevila jsem a za celý večer obdržela solidní počet polibků od všelijakých samečků, kteří společně s dámskou částí osazenstva soutěžili např. v poznávání dolních končetin své milé, proběhli "Uličkou sviní" nebo si zahráli dětskou klasiku - židličkovou.

Původně plánovaná dražba balíčku poslední záchrany nebo tanec s balonky nedošly svému naplnění - nebyl zkrátka čas. Ovšem na co prostor stačil, byla Karaoke soutěž, která neodhalila nikoho s hudebním hluchem, naopak! Všichni účastníci byli poslouchatelní, někteří více, jiní méně, počáteční tréma po pár prvních taktech zmizela a diváci mohutně pomáhali jak ve zpěvu, tak v rytmickém potlesku. O tom, že ráda zpívám, jsem onehdy také psala, proto jsem využila příležitosti a stala se na pár minut jednou ze "zpěvaček" a střihla si "Modrou" od Jany Kirschner. A fakt jsem si to užila. Dokonce natolik, že jsem po půlnoci drze přistoupila k panu muzikantovi a dobrou hodinu s ním zpívala do mikrofonu dalších několik českých songů, vč. duetů, které mě nesmírně bavily. Rajčata ani stará vajíčka vzduchem nelítala, nikdo mě nevypískal (naštěstí se k mému preludování přidal ještě jeden moc prima mladík, který předtím celou Karaoke vyhrál a zpíval opravdu výborně), naopak jsem byla odměněna potleskem a pohledem na tančící a bavící se lidi. Co víc chtít?
Když pak za mnou i za paní hostinskou před opuštěním pomalu se zklidňující časně ranní zábavy chodili nezávisle na sobě různí lidé, kteří nešetřili slovy chvály a libovali si, jak si celý večer užili a že se jim to moc líbilo, bylo mi prima. Možná by leckomu mé vystoupení i ostatní produkce připadaly trapné, obyčejné, nijaké, nudné, primitivní, ale pro mě i pořadatele je podstatné jedno: Silvestrovský rej se vydařil, všichni byli nadmíru spokojení a tak to má být!
Tak to má být.