Přesýpací hodiny

18. ledna 2011 v 12:48 | renuška |  Jak to vidím ...
Jejich tvar prý připomíná ideál ženské postavy z pohledů mužů (smutně podotýkám, že mnou by droboučký písek poměrně rychle "protekl", neb útlý pas jsem ztratila kdesi v minulosti souběžně se změnou  "vršku" a "spodku", které zaznamenávají rok od roku větší a větší zásobárnu jemné drtě.) Každopádně podle onoho hlediska bych byla vyhledávanou a velmi žádanou, což vskutku nepociťuji - naopak. Setkala jsem s takovým odporem k mým proporcím, který ve mně postupně vypěstoval nelásku k sobě samé a ač jádrem optimistka a relativně sebevědomá žena, v tomto směru jsem byla sražena až na písečné dno, kde jsem dlouho ležela bez ladu a skladu, než jsem se znovu začala stavět ...
Šlo to ztuha, ale když vezmu v potaz to množství komplimentů, pochval a pohledů, kterých se mi dostalo za posledních několik měsíců ve formě vět podobných například té : "Jste krásná žena a já nemám důvod vám to neříct.", musím přiznat, že už chodím opět docela vzpřímeně. Hommo Erectus. Komplexy týkající se mé sice souměrné, ale poněkud oblejší figury, přicházejí ke slovu ve chvílích, kdy na sebe hledím očima těch, kteří si libují v útlých gazelách, nebo tehdy, zkouším-li si oblečení menší, než jsem ochotna si přiznat. Zkušební kabinky bývají svědkem mého studu a zčervenalých lící, když letmo kontroluji, zda v pase "to navíc" přetéká měrou snesitelnou nebo naprosto nepřijatelnou. Dalšími zrádci jsou plavky a "špatné světlo", které částečně obměkčuji svým úsměvem a ... jistě, rovnými zády. Stačí, že mi dva velké hrby narostly čelem vpřed, nosit další ještě na druhé straně by bylo nenormální, neestetické a ... těžké.
Takové přesýpací hodiny nemusejí být jen grafickým ztvárněním těla, ale i měřítkem času - kupodivu! Vlastně právě čas mě přiměl napsat tento článek, protože když jsem si v duchu představila dva stejně velké válečky s plochým dnem spojené úzkou dutinkou, místo bílých zrníček se mi v horní půlce objevilo mé srdce. Dlouho zůstávalo pohromadě, ale pod nátlakem vnějších okolností se pomaličku přemisťuje a gravitační síla nezájmu ho táhne dolů. Zvláštní, že se nesype, ale protéká - po kapičkách rudých slz, které na spodku poloprázdné lahvičky tvoří lesklou červenou louži a čekají na další, dokud nebudou zase pohromadě. Zkouším jim v pohybu zabránit a nechat zbytek srdce vcelku, což je ovšem naprosto nepřirozené a tedy logicky musí dojít k úplnému vyprázdnění vrchního odpočítávadla, aby srdce bylo zase pohromadě, připravené pokud možno na polohu vodorovnou, kdy přesýpací hodiny zkrátka stojí/leží. Nefungují.

A teprve tehdy, až bude všechno tak, jak má být, položím své přesýpačky na noční stolek, nahá si lehnu na postel, natáhnu po Tobě ruce a nechám Tě, aby sis mou vodorovinu užíval se mnou. Už zase budu zdravá, nezakomplexovaná, šťastná, zamilovaná, krásná, skvělá, senzační, šikovná, nádherná, šarmantní a dokonale rovná renuška.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 moni.ss moni.ss | E-mail | Web | 18. ledna 2011 v 13:44 | Reagovat

Ne tomhle světě nejspíš neexistuje člověk, který by byl spokojen se svým vzhledem...

2 Mi-lada Mi-lada | Web | 18. ledna 2011 v 14:43 | Reagovat

Čas, Reni, chce to čas. Čas všechno zahojí, tvoje rozbité srdíčko na tisíc kousků bude zase celé a tvoje tvoje tělo bude žádoucí a krásné. Pro toho, kdo Tě bude opravdu milovat. :-)

3 Lenka Lenka | Web | 18. ledna 2011 v 20:13 | Reagovat

Souhlasím s Miladou. Čas je mocný pán...

4 Laluš Laluš | 18. ledna 2011 v 21:12 | Reagovat

Přesně tak, až všechno bude tak, jak má být. A bude to, věř stařence.

5 Vb Vb | Web | 19. ledna 2011 v 12:57 | Reagovat

2/3 clanku absolutne suhlasim (vztah k samej sebe). A pridavam sa k skupine cakajucich na kus osobneho stastia a zamilovanosti...:-)

6 Floweenka Floweenka | Web | 22. ledna 2011 v 13:37 | Reagovat

Páni.. je to skvěle napsaný.. po kolika letech mučení sama sebe dokáže být člověk sám sebou?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama