Mrousk

25. ledna 2011 v 21:24 | renuška |  Jak to vidím ...
Coby chovatelka koček jsem dosud neměla příležitost být u toho, když micince začne chybět kocourek. Proto když naše, zatím ani ne roční, Riki od Hospodyňky začala nepříjemně kňourat a naříkat, přičemž za sebou tahala zadní nohy a nepřirozeně se prohýbala v zadní části páteře, daleko spíš jsem se bála nějaké vážné kočičí nemoci. Z počátku jsme ji s klukama opatrně konejšili, hladili, chovali, což si ona nenechala líbit - soudě podle hlasitého mňaukání, které z jejího hrdla vycházelo téměř nepřetržitě. S podivem nás ale fascinovala tím, že poměrně bez protestů dovolila lidským rukám, aby ji hrubě drbaly po břiše a nenápadně při tom nastavovala ještě zadeček a obě zadní stehna. Zkrátka tancovala na podlaze tak, aby ji naše laskání bylo příjemné. Samozřejmě s hudbou - mňaouuu se ozývalo donekonečna a dráždilo naše ušní dutiny tolik, že jsem od milosrdenství nad nebohou Rikinou přešla k násilí a sprostě ji (s opatrným dopadem) nakopla do pr ... .
Riki
Postupně mi totiž začalo docházet, že podivná choroba asi nebude nic jiného než volání přírody - když jsem totiž v nestřeženém okamžiku pozorovala Rikininu chůzi k misce s masem (které jí kupodivu po dobu mrouskání nikterak nechutnalo), dáma se nesla opět rovně, zadní nohy v plné síle společně s předními nesly lesklé černé chlupaté tělíčko k cíli. "Mraúúú, mraúúú ... ", řečnila během těch několika soust, aby cestou zpátky znovu plazila půlku svého těla po podlaze a dala nám najevo, jak trpí.
Riki
Druhý den jsem onu událost konzultovala s odbornicí na kočky, sestřičkou Janinkou, která mi mou doměnku potvrdila - Rikouš se zkrátka domáhá svých přirozených práv a láká svým žalozpěvem samečky z blízkého okolí, aby zašli "na kafe". Smůla převeliká, že naše kočina je zvířátkem domácím, nikoliv venkovním, takže po sexu má utrum. Jakmile přijde vhodná doba, stane se Rikinka na pár chvil pacientem nedalekého veterináře, který jí prachsprostě vykastruje. Vím, že je to zásah proti přírodě, ale je mi daleko milejší udělat tuto ohavnost, než časem zjistit, že budeme mít koťátka (až pustíme Rikinu do přírody) a hledat následně odbyt.

Mezi námi; tak si říkám, jaké je štěstí, že se chovám jako člověk. Kdybych měla své pudy a touhy po samečkovi veřejně prezentovat stejně, jako např. kočky, to by byla ostuda! :-D
Riki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 26. ledna 2011 v 8:40 | Reagovat

Taky mě napadlo jak by to vypadalo, kdyby jsme svoje touhy dávali veřejně najevo. :-D

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 26. ledna 2011 v 10:56 | Reagovat

nj, každej zve na kafe jiným způsobem :D
docela mě ta Tvoje příhoda pobavila :)

3 Peťka :) Peťka :) | Web | 27. ledna 2011 v 10:27 | Reagovat

jojo, tohle nás taky čeká... kdyby šlo u kocourů jen o mňoukání, tak charlie má chuť pořád... vyje totiž jak vlk, je to vážně šílený, mňauká a mňauká... ;) jakmile se u něj objeví i ten druhý příznak... značkovat si teritorium ho rozhodně nenechám, tak jde taky pod kudlu... ;)

4 Hospodynka Hospodynka | Web | 29. ledna 2011 v 9:01 | Reagovat

Krásně slečna vyrostla. Jen teď nevím, jestli Nešika není oproti sestřičce pozadu, bo jsme zatím nic nepozorovali. Nebo již své pudy stihla ukojit při výletech na zahradu.....budu ji muset lépe pozorovat. Chceme jí jedny koťátka nechat ať si užije mateřství a vykastrovat až potom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama