close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kurtizánou za cenu hledání lásky?

9. ledna 2011 v 19:15 | renuška |  Jak to vidím ...
Téma týdne: Posmrtný život

Nejsem si zcela jista, zda mé povídání bude přímo souviset s tématem týdne, ale ona vlastně jakási "cesta duší" je spjata s posmrtným životem, takže i kdyby okrajově ...
Nikdy dříve jsem se nezabývala touto neprobádanou oblastí, kde všechny teorie a myšlenky jsou založeny ... na čem vlastně? Jedná se pravděpodobně o touhu po nesmrtelnosti, o víru v nekonečnost našeho žití, kdy nitro, naše skutečné "já" získává příchodem na svět pokaždé různou podobu a mimo to si přináší po reinkarnaci také určité množství úkolů a závazků, které má v daném životě splnit. Toto téma je natolik široké, že pouze opravdu zaujatý nadšenec by o něm dokázal hovořit tak, aby jeho výklad měl hlavu i patu, proto mé úvahy budou naprosto laické a leckdy i zmatené. Právě pro tu neznalost a pouhopouhých několik málo informací, které mám.

Nevím, kdy poprvé jsem si připustila fakt, že bych v minulém životě mohla být kurtizánou, pouliční děvkou, prostitutkou, která bez špetky úcty byla povolná každému, kdo jí dobře zaplatil. A nebo třeba taky ne, jen pod pohrůžkou násilí si vynutil ukojení svých přirozených pudů, aniž by si mě vážil a nebo - nedej bože!!! - mě miloval. Pokud bych kdysi dávno takhle opravdu žila, pak je naprosto zřejmé, že by utrpěla nejen právě ona výše zmiňovaná úcta k mužům obecně, ale i úcta ke mně samotné. Nakolik bych si mohla sama sebe vážit, když bych poníženě "vydělávala" tímto způsobem, jež by mě ani v nejmenším nenaplňoval a ušlapoval mou hrdost? Paradoxně právě v této oblasti vidím teoretický přínos, obohacení týkající se sexuality. Nechci zacházet do detailů, ovšem mám k tomu několik důvodů, proč být svému minulému bouřlivému životu vděčná - do současnosti jsem si přinesla nejednu zkušenost v podobě lásky k intimnostem.
Daleko spíš ale čím dál častěji pociťuji touhu po nalezení toho, čeho jsem se v předchozí etapě nedočkala. Nevím, jak správně vyjádřit to, co si podvědomě uvědomuji - zkrátka tehdy jsem si nemohla z odporu k opačnému pohlaví vážit mužů. A to právě proto, co se mnou dělali oni a co jsem s nimi dělala já. Jak se ke mně chovali, jak mě využívali, jak jsem je nezajímala a byla jsem pouze hmotou, se kterou zacházeli leckdy hůř než s hadrem na tyči. Fyzická i duševní bolest si vybírala daň v srdci, které bylo zjizvené a neschopné se uzdravit - než zemřu. Snad jen pud sebezáchovy mě tenkrát donutil žít stranou slušné společnosti, ať už finančně zajištěnou nebo v roztrhaných šatech; možná ani ten pak nezabránil tomu, abych si vzala život. Či jsem zemřela přirozenou smrtí? Tak daleko nevidím. Netuším. Nechci znát.
Nemilovala jsem a poznat opravdovou skutečnou lásku je mým poselstvím, které jsem si na tento svět přinesla. Najít muže, jež v mých očích bude tím, ke kterému budu hledět jako k soběrovnému, s důstojností a vážností jej budu nést ve svém srdci; budu jej milovat tělem i duší a stejně tak budu i jeho city přijímat já, čímž dojdu naplnění svého úkolu. Proto je pro mě poslední dobou ze všeho nejdůležitější láska. Stále se jí oháním, ovlivňuje mé jednání, mé myšlenky, mé sny, mé představy, má rozhodnutí, která mnohdy se mnou okolí nesdílí a já svou intuicí oponuji logickým argumentům, proč jejich "NE" mohu jen a pouze vyslyšet, nikoliv přijmout jako zásadní. Jsem nucena - neptejte se, čím, protože to nevím - projít si každý vztah od euforie až k absolutnímu zhroucení, abych si uvědomila, co chci a co ne. Abych si vytvořila přesný obraz toho, co je mým životním cílem. Z minulého života jsem neznalá citů k pánům a proto je teď prožívám tak intenzivně, i s vědomím, že není silné jen zamilování, ale i bolest ze ztráty. A neméně silná je i naděje - vše na hranici extrému právě pro tu touhu ji najít. Tu, jejíž tvář jsem poznala a přestože objekty se různily, má čistota, upřímnost a nadšení, se kterými jsem do vztahů vstupovala, byly pokaždé opravdové a skutečné.

Teď právě vím, že miluji. Má-li to být cíl nebo jen zastávka, nedokáži odhadnout a je mým vroucím přáním, aby to byl cíl. Abych tady dostala i dala vše, co k lásce patří a abych, až se má duše rozhodne odejít, mohla s úsměvem říct: "Mise splněna!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 9. ledna 2011 v 19:51 | Reagovat

Zajímavá úvaha.Láska má mnoho podob.

2 blbecnakvadrat blbecnakvadrat | Web | 9. ledna 2011 v 20:42 | Reagovat
3 Mi-lada Mi-lada | Web | 10. ledna 2011 v 7:30 | Reagovat

Renuško, myslím, že na to aby žena  toužila po naplněné lásce, nemusela být v minulém životě kurtizánou. Myslím, že je to přirozená touha nás všech, ale ty to umíš upřímně a bez vytáček napsat. :-)

4 Vendea Vendea | Web | 10. ledna 2011 v 14:47 | Reagovat

v mém případě se prozatím jedna spíše o Mission:Impossible neboli mise nemožná O_O  :-D ale mám radost za Tebe a ta mi ta zatím vynahrazuje :))

5 Lenka Lenka | Web | 11. ledna 2011 v 19:06 | Reagovat

Odvážná myšlenka! Tedy ne ta závěrečná, dosažení cíle bych Ti moc přála, ale celkově by nenapadlo nad tím takhle přemýšlet...

6 Peťka :) Peťka :) | Web | 12. ledna 2011 v 10:46 | Reagovat

doufám, že svou misi jednou splníš a přeju ti moc štěstí. tenhle úkol není zrovna nejjednodušší... přiznám se, že takhle jsem o sobě asi ještě nikdy nepřemýšlela... co jsem byla, že jsem teď taková a maková... zajímalo by mě vědět, čím jsem byla v minulém životě...

7 Aailyyn Aailyyn | Web | 20. ledna 2011 v 16:41 | Reagovat

Asi mám na věci citové poněkud silně pragmatický náhled, ale obávám se, že kdybych napsala, co si myslím, budu tu se silným nepochopením rozcupována na kousíčky. :-)

8 Aailyyn Aailyyn | Web | 21. ledna 2011 v 11:11 | Reagovat

Děkuji za reakci. I když se většina přítomných dam vyjádřila v souhlasném smyslu, pokusím se nějak citlivě zformulovat, co si myslím já a nebude to úplně přitakávací. Ale cením si odpovědi, takže se vynasnažím názor sepsat a snad to vyzní jako názor a nikdo si to nevezme jako atak na sebe samého. Navíc se mi tu opravdu líbí, začetla jsem se, tvoříš (můžu tykat?) nádherné verše a ten spontánní a svým způsobem nezkažený pohled na svět je mi sympatický. Už jsem to psala u jiného článku na obdobné téma. Být sám mi nepřijde špatné. Naopak by to asi člověk asi měl nejdřív umět. Láska je mrška vrtkavá, proměnlivá. Něco takového mi nepřijde úplně uchopitelné ve smyslu "teď to mám a hotovo, dokonáno, vše v nejlepším pořádku". Cit se pořád mění, vyvíjí. Bála bych se toho, aby mým životním poselstvím bylo cosi tak proměnlivého a nestálého. I když jsem, zdá se, to své štěstí v osobním životě momentálně našla, neberu ho jako středobod vesmíru. Vím, že bez něj by to šlo taky jako to šlo dodnes a že by se dokonce našly i jiné hezké momenty, takže bych mohla být i tak šťastná. A že mě netěší jen on, ale milion jiných věcí, které pořád dělám a pořád si je uvědomuju. Neupínám se na něj moc. A je tu ještě i pohled "z druhé strany barikády", z té mužské. Já nejsem chlap, maximálně můžu přečerpat opět vlastní zkušenost, jelikož tam ten pohled z druhé strany znám a tak nevím, jestli se mnoho pánů spíše nelekne slečny/dámy tak vytrvale čekající na tu lásku a nevyděsí je, že pro onu ženu je ON rázem smyslem existence.

9 Aailyyn Aailyyn | Web | 21. ledna 2011 v 12:12 | Reagovat

Myslím, že jsem tě pochopila, vyjadřuješ se dobře. Milá Renuško, ještě snad něco. Být radši sám než v tom, co není ideální, prosazuju nejenom v rovině partnerského vztahu. Pokud nejde o partnerství, nějaké chození, žití spolu, ale o manželství a o děti, tak je to zásadní. Proboha jenom nelepit nefunkční rodinu kvůli nim. (Říká člověk nikoli z pozice partnerské, natož rodičovské, ale právě toho dítěte.) A myslím, že k tomu pohledu nechání si ve vztahu kousku vlastní svobody (neříkám, že je to jediný správný model na partnerství, třeba není, jen mně osobně se jeví jako fajn) se nedá taky dospět jen tak z fleku, ale že spíš musí přijít někdo, kdo to ukáže a s kým to prostě takhle funguje. Moc ti přeju, aby se ten rytíř objevil brzy. Hodně zdaru do života, dál tvoř a dál piš, čte se to hezky a určtě si neváhej splnit sen vydání těch veršů. (Tvůj blog jsem včera prošla prakticky celý a určitě tě budu i nadále číst.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama