28. prosince 2010 v 20:04 | renuška
|
Inu, když chce matka zajistit během zimních prázdnin dětem alespoň trochu solidní druh zábavy, aby společně pokořili(y) ten dlouhodobější maraton v přežírání se, sezení, koukání na televizi apod., je nutné využít mnoha nabízených možností. Počínaje vycházkami, kdy návštěvou poctíme své blízké (abychom se u nich dosyta naobědvali; tím pádem opět dochází k původnímu koloběhu - pokrm/odpočinek/prdelení); konče pobytem v prostorách ke sportu vyloženě určeným. Zatím si stále netroufám vyrazit s kluky na lyžovačku, protože jednak Ondra plánuje naučit se letos na snowboardu, což za mé přítomnosti zkrátka NELZE, no a druhak si ani sama pořádně nezapnu lyžáky. Chabá výmluva, že? Jsem srab, já vím. Přicházím o nádheru ze sjíždění mírného svahu, se kterým jsem ještě ochotna se přátelit, přicházím o volnost a báječný pocit, který během opatrného zatáčení směr vlek pravidelně zažívám. Naprosto otevřeně přiznávám, že v tomto případě mi chybí muž téměř stejně tak jako ... vždyť víte. Vyhlídky přitom byly krásné, až kýčovitě dokonalé, žel ... (kluci však ošizeni nebudou, tatínek se o tento nedostatek ochotně postará tak, aby si Ondra i Honzík zasněžených kopců dosyta užili).
Na dnešní den jsem ale pyšná. Po předchozí dohodě jsme již dopoledne vyjeli do světa, kde se první zastávkou stal krytý bazén v nedalekém městě. Hodinový pobyt v příjemně vlahé vodě, díky samostatnosti dětí i solidní časová rezerva pro plavání, perličková masáž během relaxační desetiminutovky na závěr - paráda. Ondrášek mi několikrát dělal doprovod - bylo příjemné nasadit klidné pomalé tempo a mít vedle sebe společníka; Honzíček trénoval s potápěčskými brýlemi kotouly pod vodou a s hrdostí sobě vlastní na celý areál nadšeně hlásil, když se mu podařilo se dvakrát "okulit". 60 minut uteklo jako voda a nás čekal druhý bod úterního dne, tedy ...
... bowlling. Kluci hráli poprvé a jejich styl - no, zvláštní. Ale bavilo je to i s větším bodovým rozdílem proti zkušenějším protihráčům. S koulemi se docela sžili, ačkoliv sem tam je posílali poněkud zbytečně zvysoka, kdy razantnější než samotné shození kuželek byl dopad koule na dráhu. Zvláště povedené pak byly hody obouruč, tehdy totiž téměř stoprocentně měly oba boční "kanály" o práci postaráno. Nařčena, že hraji častěji a mám tedy možnost trénovat (jedná se o firemní akci, pořádanou jednou za rok, kdy poslední dobou jsem spíše pozorovatelem, než přímým aktérem - tolik k mým přípravám), proto se mi daří, rozhodla jsem se příštích kol se neúčastnit, nekazit průměr a urychlit postup všech ostatních. Jásala jsem nad (ne)shozenými kuželkami, nad sebemenším úspěchem a především jsem byla ráda, že se Jeníkovi i Ondrovi bowlling líbil.
Plán užít si sportovní povánoční den vyšel dokonale. Na hvězdičku. Až na případné další vycházky do přírody máme do konce roku společnou rodinnou fyzickou aktivitu vyčerpanou, synkové budou po dva dny v péči otce a já v péči kamarádek, ale doufám, že podobných akcí bude ještě spousta. Bylo to opravdu fajn a přitom stačí tak málo - jen se zvednout z křesla. :-)
To je krásný výraz - druhak - takové hradecké. Taky Renuško říkáte "obědovat" místo obědvat ? Je milé to slyšet...