23. prosince 2010 v 21:05 | renuška
|
Nedávno jsem Ti psala dopis a v něm jsem zmínila, že jsi letos ta moje přání poněkud nezvládl. S pochopením jsem tento fakt přijala a své sny posunula o rok dál, abych Ti dala dostatečný náskok k jejich splnění. Ovšem zdá se, že ty dokážeš opravdové divy a zázraky, protože jinak si neumím vysvětlit to, co se stalo.
Pravda - bramborový salát jsem připravila sama a nezměnil se ani počet konzumentů. Ale ty jsi mi HO poslal k sektorce, aby stál zády k nazdobenému stromečku a vdechoval eukalyptovou vůni ze zapálené aromalampy, aby vůbec tu naši krásnou borovici viděl, aby mi mohl rozsvítit nynější sváteční dny už jen jeho samotnou přítomností, kdy pak milý dáreček byl sám o sobě pouhou třešinkou na dortu. Vím, že jsem po tobě původně chtěla ne hodiny, ale dny i noci strávené s NÍM, ale vím také, že jsem jen v koutku duše doufala, že by mé přání mohlo být vyslyšeno. Někdy je až nezdravé zůstat stát nohama na zemi, ale současně je to to jediné, co můžeme dělat. Své výlety do renuščiny země fantazie jsem si dopřávala jen opatrně a zlehka, abych pak nebyla zklamaná. Toužila jsem po něčem, co nadpřirozená bytost sotva dokáže zajistit ...
Nedávno jsem tu také psala o světýlkách, jakýchsi pomyslných záchytných bodech v mé blízké budoucnosti, které mi dávají naději a dovolují mi těšit se na to, co mě čeká. Teď mi jedno takové svítí na stole. Skrze stříbrné střípky lemující povrch spodní koule panáčka sněhuláčka se rozlévá křehká nevtíravá záře, která mi má prosvítit cestu až k jaru - tak, jak mi to právě ON řekl. Má mě povzbudit tak, jak já jsem si onehdy od blikátek slibovala a také jsem to od nich očekávala. Aniž by si to ON sám uvědomoval, dal mi jednu z nejjasnějších a nejkrásnějších třpytek pro dny příští. Udělal to, co nadpřirozená bytost sotva dokáže zajistit ...
A docela
nedávno jsem tu nepřímo naříkala nad tím, že letos poprvé nebude pod vánočním stromečkem žádný balíček "z lásky". Víš, jak to myslím, viď? Zkrátka, žádný klučičí prezent pro renušku. Pravda, kterou jsem vzala tak, jak je, sic s velkou lítostí, že to není jinak aneb ... "nejsou každej den vánoce". Naschvál jsem si ho nechala až úplně nakonec rozbalování, kdy už ostatní dárečky byly odhaleny. Nejraději bych si s tou malou taštičkou zalezla někam do růžku, do kouta, kde bych mohla být s tou radostí sama, ale s podivem jsem sledovala, jak oba moji synkové netrpělivě hledí pod mé ruce a jsou překvapení stejně jako já. Věděli, že je to dárek od NĚJ, protože tam čekal už z předchozího dne. Říkali u toho moc hezké věty typu: "Tak mami, teď to bude tvůj nejkrásnější dáreček." Ano, dal mi to, co nadpřirozená bytost sotva dokáže zajistit ...
Milý Ježíšku, mám nejméně tři důvody se ti omluvit za nařčení, že jsi mě letos nevyslyšel. Prosím o prominutí a je-li to ve tvých silách (jako že nejspíš ano, protože ... protože jsi prostě kouzelník), dopřej i JEMU nádherný Štědrý den a stejnou radost ze všeho, čeho se MU dostane. A prosím, vyřiď MU, že prohrát v Žolících 2:3 neznamená vítězství, ale pokračování k remíze. Děkuji ti nastotisíckrát a přeji
ŠŤASTNÉ VÁNOCE!
Wáu,pěkný 'seznam' dárků. Ježíšek musí mít jistě radost.
Píšeš moc krásně,ráda tvé články čtu. Jen tak dál,a hodně štěstí při zítřejším otvírání dárků pod tvým Vánočním stromkem.
Šťastné a veselé!