14. prosince 2010 v 12:13 | renuška
|
Moji kluci jsou naučení, že mají každé předvánoční období na parapety dávat dopisy obsahující MAXIMÁLNĚ tři přání, která ohledně dárečků mají. Onehdy mi oznámili, že i kdyby si toho napsali víc, stejně bys jim nadělil jen určitou část z jejich výčetky, tak ti to nejspíš tímto způsobem ulehčují. Rozumní ... po mamince ;-). Letos - jak jistě dobře víš - neponechali nic náhodě a pro jistotu přiložili výstřižek z reklamního letáku, aby nedošlo k omylu a oni byli obdarováni skutečně tím, po čem touží. A počet přání omezili na číslo jedna, což je nevídaně skromné a samozřejmě i vítané, že?
Já jsem si taky o něco napsala, tedy pomyslně. Spíš jsem si vybavovala v mysli, v představách, co bych letos chtěla nadělit. Viděla jsem se v kuchyni, u sektorky, zády do místnosti, vedle mě stál můj nejkrásnější (pravda, do tváře jsem mu neviděla, ale postavou se mu až příliš podobal na to, abych pochybovala o tom, že je to někdo jiný). Dělali jsme společně bramborový salát, z obýváku bylo slyšet dětské halasení v kombinaci se zvuky z televie, z aromalampy se do prostoru linula vůně eukalyptu, světýlka na stromečku svítila, na stole bylo na talíři vyskládáno žalostných, ale o to více cenných pět druhů cukroví, Rikina (kočka) pobíhala z místnosti do místnosti a já? Já byla šťastná. Že je vedle mě, že s námi zasedne u štědrovečerní tabule, že spolu odpoledne půjdeme na tradiční vycházku do lesa, abychom zvěři dopřáli trochu nadílky a dobrot do krmelců a jesliček. Že Tě po večeři půjde s kluky ven vyhlížet a já to v bytě rychle "pofackuju" a půjdu za nimi. Že společně zapálíme a vypustíme lampiony štěstí a budeme pozorovat mihotavý ohýnek, který je svým teplem bude vynášet až nahoru nahořinku. Netrpělivé děti budeme ještě chvíli držet na ostrém zimním vzduchu, aby nás potom předběhly na schodech a jako první vtrhly ke stromečku. Těšila jsem se na jeho reakci, až si rozbalí dárek a uvidí tam knihu o Dalajlámovi, do jejíž četby se v nejbližší době oba společně pustíme. A pak, po všem tom nadšení, mezi roztrhanými ozdobnými papíry a kupičkami s dárky od Tebe bychom já i on leželi na zemi v objetí a byli šťastní, že jsme spolu. Že jsme mohli společně prožít své první vánoce.
Tak tohle bylo mé přání. Ty to víš, viď? Hmmm, trochu se Ti to vymklo z rukou ... Tak mě zkusíš obalamutit těmi překrásnými stříbrnými naušničkami, co jsou zatím nezabalené mezi ostatními dárky pod postelí. Já budu dělat, jak jsem překvapená (ačkoliv jsou fakt, ale fakt úžasný!!!) a pokusím se nemyslet na to, že to mělo být jinak, tedy tak, jak jsem si vysnila. A moc Tě prosím, když už to nevyšlo letos, mohla bych si to zopakovat příští rok a doufat v realizaci? Klidně HO postavím zase k sektorce, zády do místnosti, aby mu nebylo vidět do obličeje. Mám jen jedinou prosbu - ať je to ten pravý. Ať je to láska. Ať je to štěstí. Třeba i bez bramborového salátu a vánočního cukroví.
Děkuji a přeji krásné svátky. Tvá r.
ne vždycky dostaneme to, co si ze srdce nejvíce přejeme - o to více se radujeme z maličkostí, které jsou nám dopřány - děkuji za přáníčko Reni a za nás obě doufám, že Ježíšek se příští rok "pochlapí" a my konečně dostaneme to, co si přejeme a ON u toho bude s námi - jsem moc ráda, že jsi součástí mého života, byť jen toho virtuálního :-*