26. prosince 2010 v 10:29 | renuška
|
Neznale přeloženo nejprve z češtiny do italštiny a pak teprve s jistou nadsázkou předloženo jako hlavní téma znějící našincům jako: "Brzy se budu učit italsky."
Zakrňuji. Od té doby, co jsme se přestěhovali z jedné vísky do druhé, z rodinného domku do podnájmu 3+1 a současně jsme přišli o mužský element v domácnosti, mám neskonale mnoho času. Ještě před pár měsíci jsem svůj čas dělila na minutky, aby mi na vše stačil, a stejně mi zůstávalo ještě spousta restů, na které se kupily další a další. Práce, děti, byt, zahrada, pes, kočky, manžel ... milenec (éééé, to není hezké slovo, protože byl mnohem víc, byl má láska, přítel). Ten sled slov není nahodilý, počínaje ránem šly mé kroky touto vyšlapanou cestičkou. Jistě, občas se našla ještě výhybka směrem k velké rodině a ke kamarádům, což je samozřejmé; spíš jsem chtěla na vlastní oči vidět, o které body toho mám teď méně ohledně mých pozorností. Vypadly rovnou čtyři - zahrada, pes, manžel ... milenec (éééé, to opravdu není hezké slovo). Najednou mám byt téměř neustále uklizený, prádlo žehlím s přehnanou rychlostí a stihla jsem přečíst už i poměrně hodně knih. Přistihla jsem se, že když za den shlédnu více než dva pořady od začátku do konce, začínám mít vůči sobě výčitky, že na tu protivnou bednu mám vůbec prostor. Mám. Z nudy. Zvláště, když děti jsou u otce. V těchto dnech se snažím naplánovat si své volné hodiny tak, abych neměla možnost k nicnedělání ("Far Niente"). Prý je to obraz klasických "bytovkářů" a "panelkářů", lidí, co příchodem domů za sebou zavřou dveře a tím mají pro dnešek hotovo. Tahle vyhlídka se mi vůbec nelíbí, ani za mák.
A proto ... tramtadadáááá ... jak již název sám napovídá, rozhodla jsem se se sebou něco dělat. Sport taky přijde, ale necháme všechny nadšence pěkně po novém roce rozjet svá předsevzetí a měsíc počkáme, až je jejich vůle zradí. Pak teprve v tandemu já/"tričková" paní Kateřina podnikneme ty správné kroky k tomu zlepšit si svou fyzickou schránku. Co už nabralo na obrátkách, je mé velice rychlé nadšení a akčnost pro věc - tedy STUDIUM ITALŠTINY. S lektorkou jsem poprvé díky známému hovořila ještě před vánoci (podotýkám, že to mohl být opravdu max. týden od počátečního impulsu) a dohodly jsme se, že okamžitě po Novém roce začínáme. Pomaličku, polehoučku, zkusíme jednou týdně, případně dvakrát po hodince, obsahově tolik, abych se domluvila. Podle potřeby i chutě se uvidí, jak dál. A proč italštinu? Ten jazyk je naprosto fascinující, temperamentní, živý, sexy ... bože! Amore mio!
Těším se jako malé dítě. Budu dělat něco, co se možná druhým bude zdát marnotratné a zbytečné, ale já v tom vidím velkou radost. Dělám to pro sebe, nikomu se nemusím zodpovídat, vysvětlovat, obhajovat se ... jen to jen a jen pro mě. Povzbudí mě to, pomůže nastolit řád, budu mít povinnost. Už teď jsem nadšená.
Můj seznam ztracených pozorností bych tedy mohla o jeden řádek škrtnout. Který si mám vybrat? Zahradu, psa, manžela ... milence (éééé, pardon, lásku)? Zůstávám s nohama na zemi a zcela reálně si odepírám manžela, to ostatní se ještě může kdykoliv vrátit :-).
Ciao!
Ciao ma bella! Hehe, nevim jestli se to tak píše, ale kdysi mě tak jeden ital oslovil
U nás na fakultě se kurz italštiny rozběhl nedávno, a taky jsem o něm uvažovala, ale počkám si raději na maďarštinu
Takže hodně zdaru v učení!!!