close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vocaď pocaď

9. listopadu 2010 v 8:57 | renuška |  Jak to vidím ...
I ten Smolíček věděl, že dva prsty Jeskyňky jsou víc než dost. Že sliby jsou chyby a že dobrák pokaždé spolkne návnadu i s navijákem. A přece otevřel i podruhé a nebýt dobrých konců v pohádkách, jelen se zlatými parohy by ho sotva šel zachraňovat za hory a za doly.
Jsem jako ten pacholíček nenapravitelný, zvědavý a plný touhy poznat něco nového, jež mu už předem slibuje spokojenost a ukojení jeho snů. Lišíme se jen tím, že on udělal škvírku mezi dveřmi a zárubněmi ze zvědavosti a já se rozhaluji duší z lásky. Oba nenapravitelně znovu opakujeme své chyby, i když víme, že dostaneme řádně nařezáno - Smolík na zadek, já na srdce. Co se hojí lépe? Co bolí víc? Co je upřímnější?

Říkám si - pokolikáté už??? - zda-li je vhodné (i přes sebesilnější ujištění, že děláme to jediné správné; že jsme takoví a ve své podstatě se chováme přirozeně, nepřehráváme sami sebe a ukazujeme se tak, jak se opravdu cítíme) rozpřáhnout své paže do šířky a říct: "Tady mě máš, mě celou, celé mé nitro, mé srdce, můj život. Nemám nic jiného než sebe samotnou, kterou ti dávám s vědomím, že mě budeš milovat tak jako já miluji tebe." Rozepneme si pomyslný zip od hlavy až k patě a vyskočíme ze skafandru, který oblékáme pro ostatní, abychom skryli svou intimitu, jež si šetříme pro toho vyvoleného. Vysněného. Drahého. Milovaného. Jen on má ta privilegia poznat nás úplně, každé zákoutí, zaprášené rohy i nablýskané střípky minulosti, nafukovací balonky, které plníme svými vlastními sny. Zbořené domečky z karet i honosné stavby z písku, rozvířené naděje i nesplněná přání, rozmary i hrdosti, průšvihy i nadšení z maličkostí. Slzy z radosti i z bolesti. Lásku. Cit. Jsem přesvědčena, že jen opravdová upřímná otevřenost umožní skutečně poznat a milovat. A přece pochybuji o tomto konání, neboť zneužít se dá vše.
Každý sám v sobě si asi nastaví rozmezí, o které je ochoten se podělit a se zbytkem nakládá jen podle svého uvážení. Stále zůstává částečně cizí i těm, pro které by měl být naprosto čitelný. Možná, že právě takový člověk je tím, který se směje naposled, a tedy nejvíc. Uchránil svou identitu před poškozením, před opotřebováním, před utrpením. Mohl ale takový člověk věnovat a vnímat skutečnou lásku, když sobecky (a třebaže racionálně uvažující) nechal kus sebe samotného nepoznamým?

Mnoho otázek, mnoho odpovědí různého charakteru. Onehdy jsem svému nejdražšímu řekla, že když miluji, pak celou svou duší, celým svým tělem, celým svým srdcem. Jinak to neumím a i přes veškerá snažení udržovat odstup postupně taji a odkrývám sebe samotnou pro to, jaká jsem ve své přirozenosti a obyčejnosti. Nechávám za sebou svlečený skafandr a věřím, že ten, jemuž se odhalím, je hoden mého rozhodnutí. Zaslepená explozí typickou pro zamilované, šťastná vycházím vstříc tomu, co sama dávám.

Měla bych se naučit za sebou nechávat cestičku z drobečků chleba jako Paleček, abych při bolestivém zásahu do srdce našla cestu ke svému shozenému obalu co nejrychleji. Protože na pohádky se nehraje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 9. listopadu 2010 v 12:15 | Reagovat

Reni, píšu komentáře, mažu, těžko hledám slovíčka. Takže jen jednu větu. Nesnaž se změnit.

2 blbec blbec | Web | 9. listopadu 2010 v 13:18 | Reagovat

[1]: nepíšu, nemažu, napíšu až večer.

3 Peťka :) Peťka :) | Web | 9. listopadu 2010 v 15:33 | Reagovat

bohužel tohle je už vlastnost většiny lidí, že když už, tak už... pak na to taky doplácíme. já naštěstí snas ten svůj skafandr otevřela správnému člověku. tohle všechno ukáže až čas... bohužel pro nás, není jiná možnost, jak zjistit, jestli je to ten pravý, než to zkusit... a takhle to pak dopadá, když zjistíme, že není...

4 Vendea Vendea | Web | 9. listopadu 2010 v 21:52 | Reagovat

po každém natlučení si říkám "příště budu opatrnější" - joo - houby s octem - neumím to - když do něčeho jdu, nechci to šidit a následky pak vypadají, jak vypadají. A i když teď tvrdím, že příště vážně už budu moudřejší, opatrnější a kdo ví co ještě, tak jsem si na 99% jistá, že až se zvednu z toho dna, opráším se, oklepu, tak do toho zase vlítnu po hlavě :-?  :-D

5 Radka Radka | Web | 9. listopadu 2010 v 23:54 | Reagovat

Jeden člobrďa, který pro mě momentálně znamená celý vesmír mi nedávno řekl, že nemáš nikdy ničeho litovat, protože všechno, co jsi kdy udělala a jak ses chovala, to všechno se stalo proto, že jsi to v tu chvíli udělat chtěla. A tak si říkám, že i když dělám velice často tuhletu samou chybu, dělám ji proto, že prostě jinak by to pro mě nebylo přirozené. A to je jedna z věcí, které se opravdu držím. Nezrazovat sama sebe a chovat se tak, jak nejlíp dokážu...

6 mojda mojda | Web | 10. listopadu 2010 v 22:56 | Reagovat

Je to jen v tom ,že chceš vše ty ,tvé představy se vybarvý v pestrostí sebe sama.Ale vyzkoušej si jeho roli a uvidíš pak třeba se to přestane vracet...držím ti všechny pěsti ať krásně nespoutané je tvé štěstí ;-)

7 hospodynka hospodynka | Web | 12. listopadu 2010 v 7:39 | Reagovat

Nauč se milovat míň, budeš se pak míň trápit.

8 Lenka Lenka | Web | 12. listopadu 2010 v 19:04 | Reagovat

Víš, Renuško, já myslím, že v lásce žádné poučení ani neexistuje. Nejde milovat míň! Protože pokud milujeme, tak zároveň věříme tomu, že ten druhý je ten jediný a nepřipouštíme si tu možnost (a tak to má být), že by někdy nebyl. A protože je to ten jediný, chceme s ním sdílet všechno...
Pokud to ten druhý ale nechce sdílet s námi, tak to obnažení bolí. Pomáhá na to jen čas... a ten s sebou jistě přinese i to, že si to všechno prožiješ znovu. Příště ale s tím rozdílem, že to bude pohádkové a bude to mít šťastný konec! ;-)

9 whitebeard whitebeard | Web | 17. listopadu 2010 v 1:29 | Reagovat

[7]:ale kdepak..bolest a zklamání člověk zapomene, ty krásné vzpomínky zůstanou:-D..a jak jsou ve stáří příjemné:-D:-D

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. listopadu 2010 v 13:37 | Reagovat

S těmi drobečky je to dobrý nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama