close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co se vleče - neuteče

24. listopadu 2010 v 13:24 | renuška |  Jak to vidím ...
Mám výborného kamaráda, kterého mám už řadu měsíců ráda víc než "běžné přátele". Pravda je taková, že nevěřím na opravdové čisté kamarádství mezi mužem a ženou a minulost je mi svědkem, že oboustranné sympatie si často vybírají svou daň, která ze začátku chutná jako sladká mléčná karamelka, ale časem po ní zbyde jen prázdný papírek. Paradoxně díky onomu našemu "sblížení" se prohloubil náš vztah a i s odstupem určité doby vím, že za ním přes přežitou zapomenutou bolest ze ztráty mohu kdykoliv přijít a svěřit se mu. Nedělám to často, respektuji jeho soukromí a už dávno jsem probuzená. A přece si uvědomuji slabost, kterou jsem k němu cítila a na jeho přítomnost reaguji s větším potěšením než u jiných osob. Ráda ho vidím, ráda s ním mluvím a ráda ho poslouchám. Moc ráda jsem ho četla, protože uměl krásně psát a mezi řádky vysvětlit bláznivé třiatřicetileté holce, jak se věci mají.
Ačkoliv už je to dávno, co jsme spolu intenzivněji řešili naše životy, jeho slova neztrácejí na aktuálnosti a když jsem dnes zabrousila do složky "MRD" ve své přijaté poště, zjistila jsem, že každičká věta, kterou mi napsal a na kterou já jsem mu poctivě odepisovala, má svůj silný význam i teď, třebaže si ji vztahuji k jiné osobě. Vše do sebe zapadá a já žasnu nad jeho postřehy, kterými mě dokázal bravurně přečíst, své myšlenky převedl černem na bílé a dal mi do nich nahlédnout, abych se sama poznala.
Jeho životní nadhled, kupa zkušeností navíc a pokora, laskavost, inteligentní humor - to mě na něm imponovalo nejvíc. On byl odrazovým můstkem k tomu, abych si ujasnila, koho chci mít vedle sebe. Od něj jsem skočila tzv. o dům dál do podobného generačního prostředí, protože jsem věděla, že tohle potřebuji pro svůj růst. Zralost partnera. Ale při tom přesunu jsem ke své smůle zapomněla na všechny upřímné rady od onoho přítele a rozjela se na plný plyn, bez pomalého rozhrkání, bez občasného zakuckání motoru, bez snížení rychlosti. Ručička tachometru se tlačila na nejvyšší stupeň, který jí byl umožněn a mně to stále nestačilo. Depa jsem míjela bez ohlížení, ignorovala jsem krajinu kolem sebe a nádrž doplňovala během zběsilých cest tam a zpátky. Žádný čas na odpočinek, žádný čas na relax.
Můj "MRD" mi onehdy citoval kousíček z jedné pohádky: "CO SE VLEČE - NEUTEČE." Možná jsem tenkrát chápala jeho slova jinak, připisovala jsem je jeho obavám a strachu (které teď s mírným úsměvem naznačujícím pochopení už vnímám úplně jinak, resp. tak, jak byly myšleny). Taky mi říkal, ať zvolním, ať vše nechám uzrát, ať nejsem stále "on-line". A já? Kývala jsem hlavou na souhlas a přitom se chovala úplně obráceně, protože jsem měla pocit, že mi všechno utíká a já o to přicházím. Jak jsem se mýlila! Právě svým chvátáním jsem ztratila to, po čem jsem tolik toužila. Tehdy i teď.
Kdyby to jen trochu šlo, lehla bych si "MRDovi" do klína a poprosila ho, aby mě poslouchal. Abych mu mohla všechno ze sebe vysypat, protože on moc dobře ví, kterým směrem se ubírá můj život a jaké překážky přeskakuji, abych si pak v cíli hladila odřená kolena nebo stála na stupních vítězů. Zná mě. A právě proto vím, že by mi určitě zase řekl nebo napsal nějaká chytrá slovíčka, která přesně zapadnou tam, kde mám zatím místo odpovědí otazníky.

PS: ... připrav si klín ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werri Werri | Web | 24. listopadu 2010 v 22:58 | Reagovat

Ahoj Renuško, přišla jsem tě pozdravit. Nějak nestíhám obcházet, ale jen co budu mít chvíli, tak ti to tu prošmejdím :-).

2 prej co teče neuvleče prej co teče neuvleče | 25. listopadu 2010 v 7:40 | Reagovat

Otevřel jsem ti svůj klín dokořán
věř, že se tam vejdeš celá.
Snaž se, než se naštvu.
Protože s drobty z tebe se nespokojím.

3 Radka Radka | Web | 25. listopadu 2010 v 15:02 | Reagovat

Renuško, přesně tohle, že nemám chvátat mi povídal i Tomáš. My ženské jsme asi hodně nedočkavé, nebo jsme to třeba jen my dvě, co chceme všechno hned, ale asi je pravda, že když všemu necháš svůj čas (ale jak ho odhadnout???), asi je to lepší... Ale kdo to má vydržet, že jo?:-)

4 Mi-lada Mi-lada | Web | 26. listopadu 2010 v 8:07 | Reagovat

Znám tu "zběsilost" se kterou se umíme my "holky" vrhat do vztahů. Ale co naděláme, když to jinak neumíme. :-)

5 Eva* Eva* | 22. prosince 2010 v 7:28 | Reagovat

Renuško, přišla jsem ti poděkovat za krásný vánoční dáreček, když jsem otevřela obálku a vyndala z ní andělíčka a vše ostatní, vstoupily mi dojetím slzy do očí.
Děkuju MTMR ♥ :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama