Popel
29. října 2010 v 12:07 | renuška | Přišla MúzaKomentáře
Popel se v přesýpacích hdinách sype jináč než písek.
strach je druhý nejvyšší stupeň rouhání se ...
Zase se z popela zvedneš a roztáhneš křídla k letu. Zase budeš do dnů pospíchat i když teď to tak nevypadá.
Držím palečky.
Renuško, nevím, co bych ti napsala. Mrzí mne, že máš trápení s láskou. Já už asi na lásku nevěřím. Nebo lépe řečeno věřím, ale mužský jí tak neprožívaji, mají jiné priority a proto to tak asi bolí. Nevím...
Sem napište komentář
[7]: s těma hláškama vo mužskejch bych to, Jano, nepřeháněl ... nejni to tak jaks napsala ... asi znáš pár týpků, co to tak zdánlivě maj ... ve skutečnosti i oni toužej po lásce a něžnosti a sdílení a prožitku ... a bolí nás to všechno taky mooooc
[8]: To je omyl. Já proti mužskejm rozhodně nic nemám. Vždyť vím, že jsme všichni lidé. A všichni lidé touží po lásce. Problém tu ale je. A sice že někteří lidé si představují lásku pouze v přijímání. A to není problém jen mužů. On ten problém je možná v momentální společenské situaci. A nechápu, proč si myslíš, že zrovna já jsem proti mužům. Vždyť mám syna a vím, jak moc také touží po lásce. To, že se mi něco nepovedlo, z toho jsem rozhodně nezahořkla. A lásky jsem schopná i přes to, že už jsem starší. Jen už si dávám větší pozor, ale s tím nic nenadělám. Taky bych byla radši, kdybych si ten pozor dávat nemusela. Ale každej jsme nějakej. Já tě nesoudím, ty nesuď mě.
Rouhání se
------------
Rouhám se, pane, ... neb tvrdím, že ty dopouštíš, abych dýchala vzduchoprázdno a koukala do nicoty, abych spala za bílého dne, aby zítra znamenalo nikdy a včera bylo navěky, stavím z těch nicotných hodin domeček z karet a ty do něj foukáš, jízlivý Bože ... chceš snad naznačit, že ta laskavá náruč, do které bych se ráda schoulila, jest tvořena oblouky mých paží? Rozumím ti správně, že pokud půjdu světem s rozpřaženýma rukama k objetí, najdu lidi, a pokud obejmu sebe sama, najdu tebe? Pane, rouhám se ... do vínku ´s mi dal strach a já se teď jako vždycky bojím, že zůstanu sama a ty se na mne právem zlobíš.
To není rouhání, kdybys věděla, jak moc ti rozumím a ze srdce bych si přála, aby ti zase říkal už co nejdřív ♥Andílku♥, aby se omluvil, za to, co ti způsobil a bylo všechno jako dřív....