12. října 2010 v 15:06 | renuška
|
Holka chytrá nebo taky Horákyně. Možná s malým "H". Přesně nevím, ale to na podstatě nic nemění - a sice, že to měla dobře v hlavě srovnané. Ze záludných otázek elegantně vybruslila a svou samozřejmou inteligencí vyrazila dech samotnému králi, jež po ní zatoužil. Resp. po její návštěvě.
Znáš tu pohádku?
Prý učesaná/neučesaná, oblečená/neoblečená, obutá/neobutá, přijet/nepřijet s darem/nedarem.
Já vím, že máš pejska Dara, ale toho v té pohádce nemysleli, ty popleto!
A ona zaujatá jeho neobvyklými požadavky půlku dlouhých vlasů zacuchala do šmodrchanců a půlku zapletla do dlouhého hladkého copu. Do živůtku skromných šatů naskládala svoje vnady, po kolena odhalené nohy i celé paže přikryla jen řídkou sítí od otce rybáře. Pravou bosou nohu střídala s levou, obutou do dřeváku, nastartovala koloběžku a s holubem v kleci vydala se vstříc pánovi ze zámku. Krásná díky své přirozenosti očarovala ho natolik, že po ní zatoužil všemi svými smysly.
I Tebe víc baví přirozená krása než vyumělkované tvary modelek - naštěstí.
Vryla se mu nejen pod kůži, ale i pod královskou korunu. Byl rád, když mohla sedávat vedle něho a být účastna jeho soudům a chytrým rozhodnutím. Bez slova námitek - prosím! A přece - ač srdcem byla celá jeho - s některými jeho vyřčeními nesouhlasila a nebojácně oponovala svou holčičí inteligencí, kvůli které si ji tolik zamiloval. Rozhořčen její drzostí ...
... proč i v pohádkách je ženám určeno býti tichými puťkami s lepým výrazem, bez možnosti vlastního vyjádření? ...
... poručil, ať vezme si ze zámku to, co je jí nejmilejší, a vrátí se ve vší tichosti zpět do rybárny. Kdyby tuto nabídku učinil nějaké bezduché zlatokopce, zůstal by mu při všem jeho štěstí jen trůn, na němž by - opilý po sladkém silnému vínu ...
(s colou, prosím!)
... únavou usnul. Ale Koloběžka měla všechny svá kolečka dávno pohromadě a s pomoci služebnictva nechala to "své nejmilejší" zabalit do koberce a převést domů. Jaké bylo překvapení, když se mladý vládce probudil nejen s bolehlavem, ale také s rozostřeným zrakem, který nepoznával okolní blízké prostředí! Aby také ano - do rybářovy chalupy nikdy dříve nevstoupil. Teprve tehdy mu jeho makovičkou paličatou problesklo, kdo - s kým - kde - jak - proč. A zlobit se nemohl. Ona udělala jen to, co jí řekl - sebrala si to nejdražší, co v novém domově měla. Znovu žasl nad její upřímnou chytrostí, znovu se do ní zamiloval.
Pozdní společná snídaně chutnala skvěle. Sladké slabé kafe se čtyřmi cukry, horká polévka s domácími nudlemi a vůně pečené kachny k obědu. Takhle nějak bych si to přála. Jen do koberců Tě balit nechci, neb nemám služebných, kteří by Tě odnesli od Tebe ke mně. Budeš muset přijít sám. Po svých do mé otevřené náruče. Šmodrchance už mám skoro rozčesané.
A jenom v pohádkách vládci touží po inteligentních ženách ...