close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Andílku

29. října 2010 v 8:50 | renuška |  Jak to vidím ...
Takhle mi říkal. A já si teprve s ním tak připadala. Nikdy dřív jsem nevěřila, že bych mohla být krotká a něžná - mnohem více mnou prostupovala dravost a temperament. Zjihla jsem a začala vnímat blízkost úplně jinak. Počítali jsme hvězdy, dýchali bylinkovou vůni heřmánku, procházeli pěšinou kolem rybníka, viděli letět kometu, smáli se bláznivým smyšlenkám a já se propadala stále výš a výš. Myslela jsem, že on se propadá se mnou. Vše působilo tak harmonicky, každé slovo - řečené i napsané - zdálo se být tak pravdivým a srdečným, že nebyl prostor pochybovat. Jen náhodné ataky náladovosti způsobovaly pesimisticky směřované dialogy, které vyšuměly zpátky do extáze. Duševní i fyzické. Tak proč?
Každý krok, každá myšlenka, každá naděje byla předem nasměrovaná k rozvíjejícímu se vztahu, který mě začal nesmírně naplňovat, těšit, bavit, hřát, konejšit. Byla jsem šťastná. A jsem si jistá, že i on byl šťastný. Od srdce se smál, hladil, líbal, nebo  jen tiše pozoroval moje oči a žasl nad jejich krásou. Stačilo se dívat, jen dívat. Tak proč?
Prý ráno bývá moudřejší večera - a já už týden čekám, kdy se umoudří. Kdy si začnu malovat řasy a ony se během dne slzami nesmyjí. Čekám na odpovědi, na návrat, na pochopení lásky, na vděčnost za život, čekám na něj. Kdyby se z těch protivných slaných kuliček, co mi věčně padají po tváři, staly perly jako v jedné pohádce, už dávno bych měla náhrdelník. A ne jeden. Bylo by jich na stovky, na tisíce. Já se tak ráda směju, tak proč teď pláču. Tak proč?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 29. října 2010 v 9:21 | Reagovat

Smutné. :-( Ale nevěš hlavu, bude líp.

2 Vendea Vendea | Web | 29. října 2010 v 9:51 | Reagovat

chtěla bych napsat něco, co by nevyznělo pesimisticky - chtěla bych podpořit naději - zahnat slzy - utěšit smutek - ale copak můžu, když sama u sebe to v posledním týdnu neumím?

Reni, doufám, že ty slzy se u nás obou brzy promění v úsměv a hřejivý pocit u srdíčka........

3 Peťka;) Peťka;) | Web | 29. října 2010 v 10:28 | Reagovat

tohle se mi vůbec nelíbí číst a věřím, že tobě se to psaní nelíbilo ještě víc. moc mě to mrzí... :( já doufám a věřím, že se to snad brzy spraví. že si tohle všechno uvědomí a dojde mu, co v tobě má a že ty city k tobě jsou reálné...

4 Eva* Eva* | 29. října 2010 v 15:10 | Reagovat

Reni, tohle je mo moc líto, ach jo... Doufala jsem, že tady najdu Renušku šťastnou, usměvavou, veselou...
Přeji, aby se věci daly co nejdřív dopořádku, mám tě moc ráda. ♥

5 Jana Jana | Web | 29. října 2010 v 20:05 | Reagovat

Renuško, co na to napsat? Sama kolikrát nevím, nechápu a jen se v duchu ptám "proč?". Není to s láskou vůbec jednoduché...

6 Lenka Lenka | Web | 30. října 2010 v 17:52 | Reagovat

Renuško, moc bych Ti přála, aby to moudřejší ráno přišlo co nejdříve! A s ním i On!!!

7 MirekČ MirekČ | Web | 30. října 2010 v 23:30 | Reagovat

Skoro by se mi chtělo Renuško rouhavě říct, že zdraví je důležitější. Ale to je jen můj sobecký  úhel pohledu ovlivněný současným stavem... :-|

8 Mi-lada Mi-lada | Web | 1. listopadu 2010 v 8:17 | Reagovat

Zase budeš Andílek, nezoufej, každé trápení přebolí.

9 hospodynka hospodynka | Web | 2. listopadu 2010 v 10:40 | Reagovat

Pro jedno kvítí slunce nesvítí, hlavu vzhůru a nenech se utrápit.

10 Radka Radka | Web | 5. listopadu 2010 v 8:12 | Reagovat

Víš proč ráno bývá moudřejší večera? Protože vyjde slunce a vleje aspoň trošku naděje, oproti noci, tmě... Aspoň v tom slunci máme trošku naděje, že se vždy vrátí...

11 Werri Werri | Web | 6. listopadu 2010 v 19:17 | Reagovat

Jsi velmi zraněná :-(. Moc tě objímám :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama