Andílku
29. října 2010 v 8:50 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
chtěla bych napsat něco, co by nevyznělo pesimisticky - chtěla bych podpořit naději - zahnat slzy - utěšit smutek - ale copak můžu, když sama u sebe to v posledním týdnu neumím?
Reni, doufám, že ty slzy se u nás obou brzy promění v úsměv a hřejivý pocit u srdíčka........
tohle se mi vůbec nelíbí číst a věřím, že tobě se to psaní nelíbilo ještě víc. moc mě to mrzí... :( já doufám a věřím, že se to snad brzy spraví. že si tohle všechno uvědomí a dojde mu, co v tobě má a že ty city k tobě jsou reálné...
Reni, tohle je mo moc líto, ach jo... Doufala jsem, že tady najdu Renušku šťastnou, usměvavou, veselou...
Přeji, aby se věci daly co nejdřív dopořádku, mám tě moc ráda. ♥
Renuško, co na to napsat? Sama kolikrát nevím, nechápu a jen se v duchu ptám "proč?". Není to s láskou vůbec jednoduché...
Renuško, moc bych Ti přála, aby to moudřejší ráno přišlo co nejdříve! A s ním i On!!!
Skoro by se mi chtělo Renuško rouhavě říct, že zdraví je důležitější. Ale to je jen můj sobecký úhel pohledu ovlivněný současným stavem... ![]()
Zase budeš Andílek, nezoufej, každé trápení přebolí.
Pro jedno kvítí slunce nesvítí, hlavu vzhůru a nenech se utrápit.
Víš proč ráno bývá moudřejší večera? Protože vyjde slunce a vleje aspoň trošku naděje, oproti noci, tmě... Aspoň v tom slunci máme trošku naděje, že se vždy vrátí...
Smutné.
Ale nevěš hlavu, bude líp.