14. září 2010 v 10:31 | renuška
|
Dostala jsem dvě pozvání. Od
Janičky a
Mil. Sice mám časový skluz, ale proto snad neporušuji pravidla řetězáku, takže ...
Mám uvést deset věcí, které mám ráda a následně vyzvat dalších deset blogařů, aby ve štafetě pokračovali. Obávám se, že ta první desítka stačit nebude, zatímco v té druhé zbyde pár kolonek volných. Vzpomínám si, že jsem kdysi psala na podobné téma článek, takže je zcela možné, že se budu opakovat. Snad mi prominete.
Mám ráda:
Něžné líbání, slaboučké doteky rtů, které zůstávají němými, ale přesto vyslovují vyznání lásky, jež mazlí a hřeje stejně jako ruce milovaného člověka.
Dlouhé snídaně na čerstvém vzduchu, kdy nás nic nenutí zvednout se od stolu. Čas společně s námi usrkává horké kafe a vysušuje zbytky ranní rosy.
Ruku v ruce. Důvěrný důkaz lásky, který svým tichým gestem křičí do světa, že "oni" k sobě patří.
Vískání ve vlasech, které uspává a konejší, dává pocit bezpečí a dovoluje sdílet křehké doteky.
Vášnivé milování. Chvíle bez hranic, kdy je dovoleno vše. Kdy místo stolů se postele prohýbají pod různorodými nabídkami vybízejícími k ochutnání a poznání nových zážitků. Kdy jindy něžná a romantická láska získá podobu divočiny a nezkrotné dravosti.
Rozházené hračky po podlaze, po gauči, svetry pověšené za roh židle, nesrovnané boty v předsíni - důkazy toho, že v bytě nežiji sama (ač uklízení nepořádku bytostně nesnáším).
Plnou sektorku špinavého nádobí po dobrém obědě, kterým jsem pohostila své nejmilejší (ač mytí nádobí bytostně nesnáším).
Plný koš špinavého prádla, který se denně doplňuje dalšími a dalšími použitými ponožkami, slipy, triky ... a následně plný koš prádla vypraného, které čeká, až ho vyžehlím a uložím do míst, kde bude znovu čekat na ušpinění (ač praní a žehlení bytostně nesnáším).
Domácí úkoly, přípravy do školy, chystání svačin, placení obědů, objednávání knih z Fragmentu a Albatrosu, nákup pastelek, per a sešitů ... protože mám dva zdravé chytré kluky, kteří mohou denně chodit do školy a normálně žít (ač psaní úkolů na poslední chvíli stejně tak jako mazání krajíců chleba těsně před odchodem do práce bytostně nesnáším).
Bod číslo deset - nechám si ho v rezervě, která je bezedná a vejde se do ní tudíž další milion věcí, které mám ráda. Je jich ještě mnoho moc.
Abych splnila všechny podmínky řetězáku, musím ještě formou komentářů tento postoupit dalším deseti lidem. Oslovuji tedy tyto a předem jim velice děkuji.
Renuško, díky za předání kolíku. Tuším, že už mám tři...
A opět s díky odmítám, nezlob se. Jsem asi moc líná nebo co...
Ale sepsala jsi to moooc hezky... v mnoha bodech souhlasím!