close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Let´s go!

30. září 2010 v 11:33 | renuška |  Jak to vidím ...
S každým koncem přichází nový začátek a já už nemusím schovávat za slovíčka svůj život, který  za posledních pár týdnů zažil několik kotrmelců, kterými jsem se dokutálela až k dnešku.

Slovo ROZVOD jsem jako první nevyslovila já, ale byla jsem tím, kdo ho navrhl. Po rozumné dohodě, po upřímném přiznání nefungujícího vztahu, který dávno neměl takovou podobu, jakou jsem očekávala. Jakou jsem si vždycky přála. Prázdno, bezcitno a chladno, relativně přátelská atmosféra, nikoliv však vroucí a vděčná láska a radost ze společných chvil. Nic nenormálního, ale přece dost důležitého k tomu, aby manželství mělo ten správný "šmak".
Napětí vystřídala úleva, neschopnost se rozumně domluvit byla nahrazena chvílemi klidných rozhovorů, během kterých bylo nutné rozdělit majetek a především vyřešit děti, kvůli kterým jsme lepili několik let dohromady něco, co by bez nich už dávno neexistovalo. Ne vždy se podařilo našim emocím, aby zůstaly v klidu, občasné výbuchy a výčitky padly z obou stran, ale naštěstí ne tak rapidně, aby zbořily vše, na čem jsme se do té doby dohodli. Chvilkové výpadky ubližovaly, ale čas je nechal zapadnout do hlubokého podvědomí a jejich intenzitu tím pádem hodně omezil.
Úplně nejhorší bylo sdělit tuto informaci dětem. Tady nepláčete nad tím, že rozbíjíte rodinu; tady slzíte společně s nimi, protože se cítí zrazeni a vy jim nemůžete pomoci - musíte si trvat na svém, protože ve své podstatě víte, že děláte to nejlepší nejen pro sebe, ale i pro ně. Ačkoliv malí kluci mají jinou představu, shrnutou do věty: "Vždyť vy se ale vůbec nehádáte!", na jejíž základě nevinně usuzují, že vše je OK. Přesto pochopili. Přijali. Stejně jako příbuzní, kteří podobné finále už dávno očekávali.
Netvrdím, že vše zvládám mávnutím ruky. Občas mě přepadne lítost nad nevydařeným partnerstvím, obava, strach ze zodpovědnosti, která bude na mých bedrech v daleko širším měřítku než dosud. Nelpím na majetku, ale uvědomuji si, že opustím svůj vysněný dům, svou milovanou vlčačku Taru, svou upravenou zahradu, svůj pohled do přírody a krátkou cestu do lesa. Opustím patnáct let, jež jsem prožila s jedním mužem, který ale poslední dobou nepatřil jen mně samotné stejně jako já nepatřila jemu. To vše nechám na svém místě a posunu se na jiné. Jen o pár kilometrů dál, do o několik metrů čtverečních menšího bytu, ve kterém se pokusím vytvořit nový domov pro mě, Honzíčka a Ondráška. Ve skromnějších podmínkách, ale se stejně velkou láskou chci vybudovat teplé a konejšivé "doma", kde nám třem společně bude dobře. A kde se ten čtvrtý (NTNSPT) do počtu bude, byť jen při občasných návštěvách, cítit stejně fajn jako my.

Těším se na nový start, na nový život, na nový začátek. Nepláču nad uplynulými roky - posilnily mě, ukázaly mé schopnosti i nedostatky, daly mi dost zkušeností a ukázaly mnoho cest, kterými se dát. Pomohly mi najít lidské chyby, které lze opakovat, ale také se k nim už nevracet. Dospěla jsem. A proto vím, že je mnohem lepší k mé současné situaci přistupovat s elánem a dobrými vidinami než s utrápeným výrazem a staženou prdelí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 30. září 2010 v 12:15 | Reagovat

Reni - máš můj obdiv - bývá těžké přiznat si pravdu, ale když to jinak nejde - nemůžeme dál setrvávat v něčem, co nás spíše ubližuje než by nás naplňovalo a jak už jsi napsala u mě - BOJ - to je správný směr - sebrat síly a začít znovu - moc Ti držím palečky :-)

2 Peťka :) Peťka :) | Web | 30. září 2010 v 15:21 | Reagovat

říkala jsem ti svůj názor už několikrát osobně, takže si myslím, že je zbytečný ho sem celej vypisovat. určitě to všechno dobře dopadne;)

3 Lenka Lenka | Web | 30. září 2010 v 17:11 | Reagovat

Reni, ono se to dalo z Tvých článečků vytušit, co prožíváš (krom jiného). Když ses o tom teď rozepsala, tak se mi fakt líbí a chválím to, že jste se dokázali víceméně rozumně domluvit, protože ne vždy to tak je a to pak všechno o to horší...
Moc Ti přeju hodně štěstí, síly a odhodlání hlavně do těch nových začátků!!!

4 Radka Radka | Web | 30. září 2010 v 17:48 | Reagovat

Chtěla bych mít tolik rozumu a síly jako ty. Snad jen... Hodně štěstí.

5 Werri Werri | Web | 30. září 2010 v 22:24 | Reagovat

Renuško není to lehká situace, ale myslím, že to bereš správnou cestou. Jsi silná osobnost a věřím, že se budeš držet a vůbec nepochybuji o tom, že vytvoříš pro vás krásný, útulný láskyplný domov a přeji ti hodně štěstí a objímám tě :-).

6 Mi-lada Mi-lada | Web | 1. října 2010 v 8:56 | Reagovat

Píšu slova, zase mažu, těžko psát k něčemu, s čím nemám žádnou zkušenost. Snažím se do toho vcítit, ale neumím. Jen cítím, že to není lehká situace. Ale udělala jsi rozhodnutí a teď se odrazíš a půjdeš dál. Držím palečky. :-)

7 hospodynka hospodynka | Web | 4. října 2010 v 8:23 | Reagovat

Tak vzhůru plnou parou do nového života!

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. října 2010 v 13:16 | Reagovat

Tak dobrý start.

9 dobrotka007 dobrotka007 | 4. října 2010 v 16:02 | Reagovat

Klobuk dole, poznam strasne vela zbabelych jedincov, ktorí neustale slubuju a vsetko odkladaju az vyrastu deti. Ale ty sa nebojis. Neschovavas sa. Ale naopak si pochopila, ze zijeme len raz a ten zivot je prilis kratky. Zariaduj, uzivaj, drzim palec a na jar ma tam mas:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama