close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jízdenku, prosím!

3. září 2010 v 12:24 | renuška |  Jak to vidím ...
Tahle historka má už dobrých osmadvacet let, možná i více. Tenkrát renuška chodila do nedaleké mateřské školky, kam ji vozívali rodiče nebo babička. Do stejného ústavu ale dojížděly i děti z okolních vesnic, a sice autobusem. Nevím, jak je to v současnosti, ale tehdy se vystavovaly tzv. týdenky nebo měsíčenky - pevné tvrdé kartičky sloužící jako doklady k prokázání předplaceného jízdného. Pro někoho běžná záležitost, ale pro mě něco nevídaného a hlavně nesmírně zajímavého a záviděníhodného. Už jen pro ten fakt, že já osobně jsem do té doby autobusem nikdy nejela a vlastně ani později jsem moc příležitostí neměla. Prostě a jednoduše byly pro mě tenkrát jízdenky něčím nedostupným a o to více žádoucím.
Jedinou omlouvou pro mou krátkodobou, leč "bohatou" kriminální minulost může být můj nízký věk (3 - 5 let, nevím přesně). Abych totiž ukojila svůj vzrůstající chtíč, využila jsem tenkrát prázdné chodby, kde si moji kamarádi mimo svrchníků věšeli i průhledné průkazky s kartičkami, a postupně všechny týdenky i měsíčenky posbírala a důkladně uklidila do své tajné skrýše (už si nepamatuji, zda to byly tenisky nebo kapsa u bundičky). Doma jsem rychle spěchala do pokojíčku a svůj vytoužený poklad schovala pod polštář tak, abych se s ním před usnutím mohla kochat a mazlit. Dodnes si pamatuji tu radost, když jsem si prohlížela různobarevné papírky s velkými čísly, písmeny a tabulkami a těšila se tím, že jsou jen mé.
Než přišel druhý den. Ve školce nastal poprask a malá renuška musela nakonec s pravdou ven. Zvláštní, že mi v paměti neutkvěl trest ze strany rodičů ani učitelek, vím jen, že jsem se musela omluvit a všem poškozeným samozřejmě svůj lup vrátit společně s úplatkem ve formě BonParek. Aneb rychle nabyl - rychle pozbyl. Že mi bylo do pláče, to asi bylo. Tolik jsem si přála mít ve svém vlastnictví něco tak vzácného a okolí mi tuto možnost nedopřálo. Co mi bylo po tom, že by kamarádi nemohli odjet domů nebo do školky?
Teď už je mi tahle příhoda k smíchu, ale umím si představit, jak jsem asi tenkrát nic netušícím malým slečnám i pánům včetně dospělého dozoru pořádně zavařila. Stydím se ještě teď, hanbářka ...

A co vy? Máte také z mládí nějakého kostlivce ve skříni?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 3. září 2010 v 17:06 | Reagovat

Renuško,vždyť ono je to moc roztomilý. A vzpomínat na to dneska můžeš bez hanby. Spíš s úsměvem a pobavením, jako teď já . No já se vlastně neusmívám, já se směju :-D

2 Dajusska Dajusska | Web | 3. září 2010 v 18:54 | Reagovat

:) :-D krásnýden přeji, prima historka :)

3 Lucka Lucka | Web | 4. září 2010 v 8:11 | Reagovat

Jo. Já jsem nasypala sedmkrásku do podbělu. 8-O

4 Lenka Lenka | Web | 4. září 2010 v 10:56 | Reagovat

Reni, tuhle historku už jsi tu sice vyprávěla, ale mě stejně zase pobavila... :-D  :-D  :-D
Já jsem byla také kriminálnice. Ve druhé nebo třetí třídě jsem si přivlastnila SVÍTIVĚ žluté pero. A to z hrnéčku, kam se ve třídě odkládaly nalezené (tudíž NIČÍ) psací potřeby. Jenže ono bylo spolužaččino a už už si ho tam chtěla vyzvednout... dodnes se za to cítím trapně, a to si ani nevzpomínám, jak mi asi bylo, když se přišlo na to, že jsem ho vzala já...

5 whitebeard whitebeard | Web | 4. září 2010 v 11:34 | Reagovat

[4]: tak to bychom se měli dát dohromady..já šlohl péro sice až v páté třídě, ale byl jsem dopadnut:-D..a od té doby si dávám pozor:-D:-D

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. září 2010 v 11:53 | Reagovat

ach, ta sběratelská vášeň!

7 Werri Werri | Web | 4. září 2010 v 15:05 | Reagovat

Reni krásná životní vzpomínka. Recividista sice nejsem, ale za to hééérečka ukrutná :-P. nechtělo se mi do školy, tak jsem pořád "zvracela" a moc se mi líbilo, jak mě doma obstarávají a jedla jsem jen piškoty, které miluji do dneška. No jednou jsem zapomněla spláchnout a tatínek to zaregistroval. no to byl mazec :D. No každý máme něco, že. Krásnou sobotěnku Tobě i Laluš.

8 Anna Anna | Web | 4. září 2010 v 16:52 | Reagovat

Jé, to je krásný :-D
Já zase ve druhý třídě "ukradla" rozbitou lahvičku z klubovny. Kamarádka si totiž tehdy do třídy přinesla zázračnou pidilahvičku (snad přívěsek ke klíčům), která byla speciální v tom, že do umělohmotného dudlíku sice byla dírka, ale přesto z lahvičky nic nevyteklo (byla v ní tekutina a v té plavaly všelijaké barevné kroužky a tak podobně). Jenže spolužačka byla dítkem z lepší rodiny, což nebyl můj případ, a tak jsem jí vždycky hrozně záviděla, když si něco takového přinesla. No a co čert nechtěl, já v té klubovně pak našla podobnou lahvičku, akorát, že už neměla dudlík a tím spíš ani obsah. Byl to jen kousek skla pomalovaného barevnými kolečky. Žádné z dětí si jí ani nevšímalo, ale já ji stejně v nestřežené chvíli čapla a odnesla si jí. Jenže mě pak strašně žralo svědomí, a tak jsem ji po asi půl hodině vrátila zpátky do skříňky, kde byla původně zapadlá mezi ostatními hračkami :-)

9 Lucka Lucka | Web | 4. září 2010 v 21:08 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Tady se to dneska bídáky a zlodějíčky jen hemží! :-D

10 whitebeard whitebeard | Web | 5. září 2010 v 11:38 | Reagovat

[9]: hmm, ale proti našim politikům jsme jen troškaři:-D..

11 Mi-lada Mi-lada | Web | 6. září 2010 v 8:15 | Reagovat

Já jsem nevrátila knuhu Bela a Sebastián. Tak moc se mi líbila, že jsem předstírala, že jsem ji ztratila. Tuhle jsem na ni narazila a ten pocit viny ve mně pořád je. :-(

12 Lucka Lucka | Web | 6. září 2010 v 12:49 | Reagovat

Já jsem zase švindlovala v kuličkách. Fakt. To opravdu jde. 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama