30. srpna 2010 v 14:37 | renuška
|
Dostala jsem úkol, o který jsem si sama řekla. Požádala jsem jednoho úžasného člověka, aby mi předložil slova či téma na zveršování. Přes očekávanou snadnost jsem však byla zaskočena poměrně nesnadným zadáním, které znělo: "Láska a její čtyři roční období - od propuknutí přes vyzrálost až po její konec vč. kombinace citů a fyzické "smrti"." Zvolila jsem si jako hlavního nositele člověka a lásku jako jeho přítele "na život a na smrt". Existuje i varianta lásky konkrétní od zamilování po její vyprchání v jednom vztahu, mně však přijde cesta jakéhosi lidského pochopení mnohem sympatičtější. Právě proto vypadá výsledek mé práce takto:
JARO
Přišla jsem s tebou ze sebe samotné,
bez ptaní se ti pletla do života
už od prvního nadechnutí.
A ty? Přijal jsi mě tak samozřejmě
jako´s mě posílal dál - občas i hodně rozmařile
zneužil jsi mě k smyslům pominutí.
LÉTO
Než jsi vyrostl a přestal sis se mnou zahrávat,
vážněji začal jsi mě brát.
Má cena stoupala s počtem srdcí zlomených.
Od touhy po tělech, co tvé sny brázdily,
přešel jsi k jednomu jedinému (tvému),
největšímu ze všech ohromných.
PODZIM
Fyzická síla ztrácí se v objetích,
vyznání neberou konce jak procházky,
jež voní pokornou vděčností.
A ty? Už víš, že i bez vášnivých nocí
se dávno dá žít šťastně s vědomím,
že vás svou péčí kdykoliv pohostím.
ZIMA
Přestaň se třást a naříkat nad koncem.
Byla jsem tvým nejvěrnějším přítelem,
tak neplač a jásej nad tím poznáním.
Dýchej pro mě do posledních našich sil,
nevzdávej se mě a poděl se, dokud máš s kým.
A klidně pořád říkej: "Moc rád to s láskou přeháním."
řekla bych, že je to velmi zajímavé putování po životě lásky... napsala jsi to krásně a promyšleně... ;) téma bylo těžké, ale poprala ses s tím bravurně ;)