5. července 2010 v 5:53 | renuška
|
V současnosti žiju ve velice podivném vnitřním světě, ve kterém občas ztrácím přehled o tom, co vlastně chci, ačkoliv jindy si to jasně uvědomuji. Přesvědčena o rozumných rázných řešeních navrhuji s čistou hlavou další kroky, které tím, že jsou vyřčeny nahlas, nabírají na intenzitě a stávají se mnohem skutečnějšími, než když jsou jen uzavřeny v mé mysli. Hrdinsky a statečně se stavím k závažným problémům, o kterých jsem měla prostor si pouvažovat, abych za několik hodin stáhla svá křídla zpátky k sobě a srabácky přiznala, že nejen svou budoucnost nechám v rukou osudu. Že zdaleka nemám tolik sil, abych zvládla následky nejen mých rozhodnutí. A to všechno jen pro můj strach z dalšího života, pro nejistotu ...
Vím, že můj život ovlivňují Andělé, Sníčci, Úžasňáci. Muži. Bez nich jsem tvrdou bojovnicí za svá práva asi opravdu jen v duchu, protože když se na své další dny podívám z výšky a vidím vedle sebe pořád tu prázdnou polovinu dvoulůžka, nechce se mi smiřovat s tím, že to tak zůstane navěky. Naopak hledám tu ztracenou jistotu, ten zrádný slib "Budu s tebou žít a budu tě milovat, budu ti oporou, tak se neboj - stojím při tobě!" Jako bych bez toho nedokázala sama dostát svým slovům. Hra na "Buď a nebo" se mi v mé momentální situaci příčí, protože následky jsou příliš bolestné, ať to dopadne, jak to dopadne.
Anděl lehkovážně stále létá ve vzduchu, ač mu starostí přibylo, a to nemálo. Tím spíš mé vnitřní rozpory nevnímá a přechází mávnutím křídel. Sníček nemává ničím a zůstává sám sebou, nadýchaným čistým polštářem s čistou hlavou a velice racionálním pohledem ... na mě. Myslím. Úžasňák žije přítomností a upřímně doznal, že není tím pádem schopen mi nějaké jistoty ohledně budoucnosti poskytnout. Zatím.
A tak si, chvílemi přesvědčena o vlastním ohromném štěstí, žiji ze dne na den a čekám, kdy se konečně naučím rozhodovat bezbariérově - v mém případě bez jakéhosi vnitřního ujištění, že vše, co udělám, musí být v souladu s jistou budoucností jistého vztahu s jistým mužem. Jako bych to sama neuměla ...
A to si představ, že Austálie má Velký bariérový útes ...