Zkus na chvíli zavřít všední život do sklepa a pod zavřenými víčky, s rukama založenýma za hlavou, úplně nahý, položený na zádech na měkké dece mačkající vyrůstající trávu, snít. Dýchat čerstvý letní vzuch ochucený nedávným deštěm, který svou vlhkostí dává najevo svou svěžest. Poslouchat tiché zvuky z nedalekého lesa, ve kterém noční život začíná západem oranžového rozpáleného slunce, jež se rozhodlo nechat "tvůj" kus světa odpočívat. Čichat vůni sklizeného sena svázaného v balících volně poházených na rozlehlém poli hned vedle louky, na které sis našel dočasné útočiště. Jen vnímej.
Neprohne se jako lůžko a neprozradí, že se vedle tebe pokládám a opatrně tě pozoruji, jak relaxuješ. Deka je můj přítel, který mě chrání od přímého kontaktu s malými zvědavými návštěvníky, kterým narušuji jejich teritorium už jen svou přítomností a faktem, že si jim lehám na jejich domov. A ty nepatrně, ale přeci dost viditelně pozvedneš pravý koutek úst v náznaku, že víš ... že jsi rád. Přes zavřené oči mě pozoruješ a zkoušíš si vzpomenout, jak vypadám, abys mi pak při plném vědomí řekl, že jsem krásná. Jsi také krásný. Svým výrazem ve tváři necháváš pronikat ven všechny pocity, vjemy a duševní rozpoložení, která tebou momentálně proplouvají tak samozřejmě jako labutě na odlehlém rybníčku.
Nestydíš se za nostalgii, nebráníš se romantice a při té vší nádheře si jasně stíháš všímat klikatých a zamotaných cestiček, kterými se mé ostré nehty vydávají na dlouhou pouť po tvé hrudní poušti. Co na tom, že naráží do kudrnatých chloupků a na kratičkou chvilku mění jejich směr růstu? Co na tom, že za sebou nechávají narůžovělé stopy značící někdy méně šetrné našlapování, snad až laskavé škrábance, které se zanedlouho ztratí, aby se mohly objevit jinde? Pro to báječné mrazení stojí zato si vychutnávat vzrušující doteky s nevysloveným slibem zavazujícím k vášnivějším radovánkám a hrátkám.
Stoupající měsíc neúprosně tlačí čas vpřed a přes všechen mír a čistotu, kterou v sobě nese, Tobě i mně ukrajuje z posledních drobečků, co nám zbývají do doby, než budeme muset skončit a ... přestaneme slastně vrnět ... Jen do příštího snění.
To je strašně krásný čtení, úplně jsem si u toho předla...
Jinak konvice Braun je opravdu nejlepší 