close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Je to poprvé, ...

30. července 2010 v 10:41 | renuška |  Jak to vidím ...
... já nesnídám sám.

Všechno je jednou poprvé. Leckdy i naposled. Některé premiéry vlastního života si člověk užívá, zatímco jiným by se nejraději vyhnul velkou oklikou. Čím větší srab, tím větší za(vy)táčky. Čím větší nadšenec, tím přímější cesty. Některá naše "poprvé" po nás vyžadují okamžité jednání, improvizaci a bystrou mysl, která mnohokrát podléhá emocím, které se v nás v tu chvíli promítají. Jiná naše "poprvé" nám dávají dost prostoru, abychom o nich mohli uvažovat, připravit se na ně a předběžně si vytvořit jakýsi postup, kterým se k nim dopracujeme a necháme je vstoupit do našeho života.
Dominantní a hodně důležitá "poprvé" jsou v nás zakotvena častokrát na celý život, proto si stále pamatuji, jaké bylo první opravdové líbání - překvapilo mě svou intenzitou, intimitou a především pak mokrem :-D. Když jsem se pak vracela domů z místa, kde k pusinkování došlo, odmítala jsem jíst, ani mýt jsem se nešla a to vše jen proto, abych si na sobě doteky rtů milovaného přítele uchovala co nejdéle v neporušeném stavu.  Stejně tak si vybavuji svůj první pokus o lyžování, kdy mi ve třinácti na svahu maminka radila, ať mírně sjedu kopec do strany, tam se "čapím krokem" otočím a jedu na druhou stranu - jako bych prošívala horkou jehlou obě hranice svahu. Než mě to přestalo bavit, já od půlky jela přímou parou vpřed a v cíli na ledovatce brzdila tehdy ještě mladičkou pevnou prdelkou.
Když jsem poprvé otěhotněla, bylo to tak radosné a fascinující, nadšené. Stejně jako celých následujících devět měsíců, během kterých jsem se kolikrát potýkala s otázkami, zda se nebojím porodu apod. Nebála jsem se, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Šla jsem rodit poprvé. Podruhé už jsem se bála hodně. Tehdy totiž ono "poprvé" bylo hodně náročné, vyčerpávající a rizikové, obavy nahánějící a proto jsem měla před očima strašáky v podobě komplikací, které se mohly teoreticky objevit i v "pokračování". Respekt z tak pro ženu fyzicky náročného procesu ve mně zůstal dosud a až přijde chvíle, kdy budu své mateřské "poprvé" opakovat potřetí, znovu se budu bát.
Hodně zásadní "poprvé" se mi stalo před třemi lety, kdy jsem porušila svou nejázasadnější zásadu a byla nevěrná. Tehdy jsem těch "poprvé" zažila tolik najednou, že jsem pořádně nevěděla, které z nich je to nejdůležitější, přičemž to byl nakonec asi samotný fakt, že se "to" děje. Pak jsem se poprvé rozešla s milencem, abych si po nějaké době mohla najít nového a stejně jako s tím prvním jsem zkoušela objevit tu pravou lásku. Jeden by možná řekl, že v tomto případě člověk snadno sklouzne k myšlence porovnávat zážitky a dojmy, ale přiznejme si, že pokud v "kauze" nefigurují stále ty samé strany, jen těžko lze říci, které "poprvé" bylo lepší. Každé má své kouzlo, které se nedá zapomenout, zakousne se do vás a záleží jen na vás samotných, zda si ho v sobě budete udržovat i tehdy, kdy pomatení smyslů zmizí a vy vystřízlivíte.
Teď mě v určitém směru čeká v pořadí druhé "poprvé", které právě k porovnání vybízí. Já se ale nechci nechat svést z cesty a kazit si současnost vzpomínkami, které i přes veškerou svou tehdejší krásu dávno ztratily na intenzitě a zůstal je matný obraz toho, co bylo. Kdo byl. Teď je teď a já jsem šťastná za to, že mohu přítomnost prožívat ve společnosti toho, kdo je mi tolik blízký. Právě jemu chci odevzdat své já, svůj vnitřní svět, vyplnit námi malý prostor kolem nás, vychutnat si intimitu a soukromí, kde budou vznikat pouze naše nová "poprvé", kterým stejně jako těm minulým i budoucím nikdy nic nebude konkurovat. Budou svá, originální, neopisovatelná, nová, nepoznaná, vytoužená.

Co říci na závěr? Není větší pravdy než té, že každý je sám svého štěstí strůjcem a ve většině případů je také tím, kdo ovlivňuje svůj budoucí život. Proto je asi nejlepší uvažovat o všech svých dalších "poprvé" v dobrém, neporovnávat je pokud možno s jejich "bratříčky" z minulosti,  nezatracovat je dříve, než se stanou a věřit, že přinesou to nejlepší, co mohou. Přeji vám tedy jediné:


AŤ VÁS VAŠE "POPRVÉ" NIKDY NEZKLAME!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 30. července 2010 v 11:26 | Reagovat

poprvé je jen jednou, každé je jiné, každé je jedinečné a všechna jsou nesrovnatelná - i když nás to k tomu svádí....

Hodně upřímný a intimní článek.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama