14. července 2010 v 12:49 | renuška
|
Pondělí a úterý byly startem mé týdenní dovolené a zároveň premiérou, kdy se renuška stala v rámci svých možností akční matkou. S půjčeným stanem, potapěčskými brýlemi a krémy s UV-filtrem vydali jsme se já a moji synáčci dobrých dvacet km od domova vstříc dobrodružství. Cíl byl jasný - nově vybudované koupaliště a kemp, kde je i přes poměrně velkou návštěvnost stále docela klid, prostory nabízejí jak místa k odpočinku, jídlu a relaxaci, tak dětská hříště a především špičkově udržované bazény, kde se může vydovádět úplně každý. Tobogán v ceně je už jen třešinkou na dortu, kterou jsme všichni během oněch dvou dní sezobli několikrát. Jedinou výtkou, se kterou nezmůže nikdo nic, by mohlo být nechutné parno a síla sluníčka, které se bohužel během pobytu od devíti do šesti po dva dny za sebou podepsalo na našich tvářích, zádech, stehnech - co jsme mu ukázali, to sežehlo (svině kulatá!).

Pondělní podvečer jsme strávili v přilehlém kiosku a společně si, celí spaření, připili ledovou tříští a malým pivem. Jeden by čekal, že po dlouhém úmorném dni budou kluci zralí na spánek, ale možnost vyřádit se na houpačkách, prolézačkách nebo velkém hřišti jim odpočinek nedovolila.
Za mírný poplatek bylo možné využít atrakce pod názvem AQUAZORBING - kluci po tomhle neznámém dobrodružství toužili od začátku a já jim jej nakonec dopřála a stálo to za to! Byli nadšení. Zvláštní, že vzhledem k jejich temperamentu bych čekala, že Ondra bude v kouli spíš klidně posedávat, zatímco Honzík se nezastaví, přičemž to nakonec bylo naopak. Ondrášek válel sudy, dělal kotrmelce a marně se snažil zůstat na nohou a pohánět chůzí vpřed ohromný zorb, kdežto Jeníček požitkářsky rozvalený na hladké fólii vychutnával možnost nadnášení a příjemného nicnedělání.

Ondrášek je máčák už od malička a ve vodě by mohl být od rána do večera - taky že byl. S potapěčskými brýlemi a šnorchlem pozoroval dění pod hladinou; chvílemi bylo vidět dopad do bazénu ve stylu "jogín", "rychlá šipka" nebo prachobyčejný "kufr". Spokojený úsměv podpořil dopping ve formě točené zmrzky, lahůdek z rychlého občerstvení nebo ledového pitíčka a také společnost tet s dětmi, které nám naši dovolenou svou přítomností zpříjemňovaly.

Honzík odkázaný na nafukovací kruh byl největším překvapením, protože dokázal odbourat strach z hloubky a s potapěčskými brýlemi zvládal i pár temp "naostro". Vyvrcholením pak byl fakt, že se odvázal natolik, že už ke konci pobytu sjížděl tobogán sám, bez maminky. Udělal mi upřímnou radost. (Na rovinu - Hanýsek je trochu poseroutka /po mamince/ a tak pro něj jízda širokým modrým žlabem byla snesitelná jen za předpokladu, že zaříznu pouze jednu polovinu kalhotek - rozuměj: bez zaříznutí to jede mizerně, téměř vůbec!!!, a ještě budu rukama nohama brzdit, abychom zmírnili náš pád do vody co nejvíc. Ale to je NUDA!!! Takže jsem stávkovala, jezdila s téměř holou prdelí a zpomalovala až v úplném konci :-D.)
...........
Pro zájemce ještě přidávám odkaz na
www stránky místa, kde jsme si tak krásně užili a případným kolemjdoucím vřele doporučuji.
Super!!! Aquazorbing bychom taky chtěli někdy zkusit, už jsem o tom slyšela.
V tomhle vedru se snad ani nic jiného dělat nedá. Prchám k bazénu co to jde a kluci pochopitelně taky. Včera jsem byla od tatínka dokonce napomenuta, že to přeháním.
Já prý kašlu na své povinnosti! Je to možné? 