close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cestou na poštu

27. července 2010 v 11:31 | renuška |  Jak to vidím ...
Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že letošní přání jezdit co nejvíce do práce na kole nepatrně bere za své díky krátkému spánku, lenosti a výmluvám na špatné počasí. Pokud to ale jde, snažím se na sebe být přísná a šlápnu do pedálů. Plánuji fotoreportáž z lesa, kterým projíždím, protože jsem objevila poklad, který mě dojal a zároveň nadchl a inspiroval; jen nesmím zapomenout doma foťák ... :-)
O čem jsem ale dnes chtěla psát ... o pouhopouhé cestě na poštu, která je velmi krátká a v podstatě i velmi obyčená, nudná a stereotypní. Pokud si nebudeme všímat maličkostí, které nám ji ozvláštní. Například dnes mě už ve startu moc potěšilo sedlo od kola, které díky teplu a sluníčku velice příjemně nahřívalo partie, které na ně při jízdě pokládám. Cestou zpět mě upoutala jedna místní obyvatelka, jež se s dětmi - starším synem jdoucím o několik kroků vpřed (snad kvůli ostychu? či pocitu dospělosti?) a s dcerkou za ruku vedenou - vydala pravděpodobně na stejný úřad, který jsem před malým okamžikem opustila. Paní není nikterak stará, jen ... říkám si, proč ještě v dnešní době některé ženy kolem třicetipěti let svým bujným vnadám nedopřejí pevnější sevření v košíčcích  příslušné velikosti a místo toho je nechají zvolna pohupovat kdesi v místech, kde by druzí očekávali když už ne útlý, tak alespoň nějaký pas? Tento dojem podtržený ještě hodně obepnutým oděvem, vlásky na pěšinku a rázná chůze dodávající celému tělu vlnící efekt značil, že paní neřeší. Nesla se rovně, hrdě, sebevědomě a jsem si jistá, že se cítila krásně. Když jsem ji míjela a pozdravila, srdečně a vřele se na mě usmála, přičemž odhalila velké a křivé zuby, které mě možná upoutaly stejně jako zbytek její vizáže, ale přece jsem z ní cítila lidskost a jakousi milou člověčinu.
O pár metrů dál hlídací babička čistila záhonek (nejsem nijaká hospodyňka, zahrádku nemám jednak kvůli pohodlnosti a pak kvůli ušetřenému času, ale i tak musím uznat, že v tomhle případě je snad lepší mít před domem u silnice zasetou trávu a jednou za čas ji posekat, než se pyšnit sice pestrobarevně rozkvetlými rostlinami, které se ale ke své smůle ztrácejí v pýru a jiném plevelu). Aniž by možná tušila, na dvorečku, pár kroků od ní, se snažil její vnouček na červeném zvířátkovém nočníku "tvořit" a právě se zvedal, aby zkontroloval, zda se dílo zadařilo. A babi pořád kopala a trhala nežádoucí trávu. Škoda, že nevím, jak celý proces skončil a doufám, že prcek zvládl vyprazdňovací akci zdárně a bez následků aneb "hovno patří do záchodu a ne na ruce, zadek, tváře, zem a okolní volně ležící předměty".

Jsem si jistá, že při jízdě autem bych si podobných hloupostí a všechních chvilek v životě lidí vůbec nevšimla, ale díky relaxační jízdě na kole jdou podobné "nízkorozpočtové filmy" sledovat samy. Zkusíte jít někdy do kina se mnou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 27. července 2010 v 15:20 | Reagovat

je úžasné, kolik se toho dá vidět, když se člověk kouká.....svět kolem nás nabízí tolik příběhů, nečekaných zážitků, momentek a všeho dalšího - je krásné čas od času nechat auto stát a vydat se na kole nebo pěšky a pozorovat svět kolem sebe :))) ráda půjdu do kina s Renuškou ;-)  :-)

2 Hospodynka Hospodynka | Web | 27. července 2010 v 15:58 | Reagovat

U nás tak zajímavé filmy nedávají. A pořád dokola tu jde ten, jak chlap venčí pitbula a kouří.

3 Jana Jana | Web | 27. července 2010 v 20:12 | Reagovat

Renuško, protože neřídím, většinou mám ten film před očima často. Ty jsi to ale dokázala moc hezky popsat.A mimochodem mi to připomělo, že musím zítra na poštu. Tak třeba taky nějaký zajímavý film uvidím :-D

4 Lenka Lenka | Web | 28. července 2010 v 11:56 | Reagovat

Renuško, nádherně jsi popsala scenérii všedního dne tam u Vás!!! :-)
Sama se strašlivě ráda dívám kolem sebe a pozoruji... a přemýšlím nad tím, co vidím, a v hlavě se mi rozbíhají příběhy. Ale jen, co je vyřknu nahlas, tak mi přítel pravidelně říká: "Nevytvářej zase příběhy!"
Ne každý to tak prostě máme, ale já myslím, že my, co to umíme, za to můžeme být vcelku rádi!!! ;-)

5 Domácí čajovna, Renata Domácí čajovna, Renata | Web | 28. července 2010 v 12:48 | Reagovat

taky bych si nechala nahřát zadek....
na kole jsem seděla naposledy před rokem, cestou do lesa. JInak chodím pěšky a to zadek moc nezahřívá. Možná vnitřně, takže snad hubne...
Ale u chůze se moc hezky rozjímá.... a to já ráda. Cesty autem nemám ráda, je to na mě moc frk frk.

6 Mi-lada Mi-lada | Web | 29. července 2010 v 9:21 | Reagovat

Chodím pěšky. Mám dvě cesty, ale na každé z nich podobný film. Na první protivný pán, co dokáže zkazit náladu a na druhé paní co seká jedovatá slova. Začnu těch dvěstě metrů jezdit autem. :-D.

7 Peťka :) Peťka :) | Web | 3. srpna 2010 v 12:07 | Reagovat

kolem nás je všude takových maličkostí, které se bohužel vůbec neuvědomujeme a je to škoda, protože právě maličkosti jsou občas to nejkrásnější

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama