Míjela jsem je cestou z lesa. Nenápadně po mně pokukovali, ale v podstatě - ač vybaveni nezvykle vysokým počtem ostrých bodců - byli neškodní. Pro jistotu jsem je ještě přepočítala, protože pokud mě pamět nešálí, měli by být ve skutečnosti čtyři za jednoho a jeden za čtyři. No, on ten jeden byl asi víc holkař a tak se zdržel u nějaké nakasané zelené suknice ... možná proto. Nechtěla jsem se hloupě ptát, proto jsem požádala jen o svolení, zda si je mohu zvěčnit pomocí malé černé krabičky, ze které vyjíždí podivný stříbrný váleček se sklíčkem. Oni povýšeně frkli do kníru, že mi nic nebrání jejich lepost zachytit, zaujali pózu a smyslně na mě zamrkali. Chlapi jedni - všichni jsou stejní - všem lichotí dámská pozornost :-D.

Všimla jsem si, žes včera větvičky fotila, ale že z toho uděláš takovou krásu ...