18. června 2010 v 8:29 | renuška
|
Bláznivá matka a dva slušňáčci. Jeden se tváří jako andílek, ale přitom je to rarach, a ten druhý zadumaně hledí do dálky a vůbec nic nepředstírá. Je takový. Oba pocházejí ze stejných zdrojů, ale najít u nich shodný rys, ať už fyzický či povahový, je stejně zbytečné jako se pídit po Štěchovickém pokladu. Oba dva jsou individuality s velkým I, charakterizovat jejich náturu je snadné. Stejně tak snadné, přirozené a nádherné je je milovat. Občas se přistihnu, že je odbývám, nevěnuji se jim zdaleka tolik, jak bych asi měla, ovšem vysvětluji si to tím, že každý z nás potřebuje chvíli soukromí, kterou si většinou vybírá na úkor druhých.
Jeníček (uprostřed) si ve středu vytrhl druhý zub a jako na potvoru "zoubková víla" zase přes noc zapomněla dát pod polštář odměnu. Prý asi čeká, až v pokojíčku nikdo nebude a teprve potom tam nechá dáreček výměnou za mléčný zoubek. Honzík vyburcoval jindy největší rodinné ranní ptáče Ondru, aby se šel rychle umýt a oba tak vytvořili ideální příležitost pro návštěvu neviditelné víly a její pozdravy. Hanýsek se nemýlil - netrpělivý, s kartáčkem v ústech, pod polštářem objevil dvě čokoládové korunky a jednu desetikačku do kasičky. Se starším bráchou se rozdělil o sladkost, s maminkou a tatínkem o nadšení a radost. A renušce spadl kámen ze srdce, že v té kratičké chvilce stihla zaimprovizovat a najít v zásobách adekvátní prezent.
Ondrášek (vpravo) má za sebou nenáviděné tradiční školní sportovní hry a je tomu rád. Mnohem více rád než učivu, které probírali ve čtvrtek při prvouce a ještě z něho dostali domácí úkol. Prý je to sprosté, povídal, když jsem se ho ptala, zda má na doma nějaké školní povinnosti. Říkám si, že o sprostých věcech kantoři s třeťáky sotva hovoří; hovna, prdele atd. v podobných ústavech teoreticky nemají co dělat a nic jiného mě nenapadlo. Když jsem pak viděla zadání úkolu, bylo mi jasné, co že je tak stráááášně sprosté, až se o tom Ondrovi nechtělo mluvit. Lidské pohlavní orgány, spermie a vajíčka, oplodňování, embrya. Naprosto normální, přirozená a především nejnutnější součást lidského života, bez které bychom tu nebyli. Podotýkám, že nahotu doma neskrýváme, naopak ... Klukům není cizí ženské prso ani dospělý penis, znají fyziologii člověka a neřeší. Cca před půl rokem jsem s Ondrou probírala některé choulostivější záležitosti a i když pochopil, jak je to s mým "bolavým zadečkem" jednou za měsíc, nakonec prohlásil, že celé mé školení bylo vlastně NUDNÉ! Nezájem. Proti tomu Honzík, který byl včerejšímu zpracování DÚ přítomen a nenápadně si hrál za křeslem, měl uši do kornoutů a poslouchal každé slůvko o cestičkách malých bílých potvůrek s ocásky k největší lidské buňce.
Ano, každý z nich je jiný, Honzík je pro každou špatnost, nestydí se, prezentuje své i cizí názory a nestará se o to, jestli je to špatně nebo ne. Je otevřený všemu a jsem si jistá, že svou dravostí získá v životě mnohem víc než uzavřený Ondra. Ačkoliv ... ani on není tichošlápek a umí se pořádně rozjet. Jen mu to déle trvá. Proto, když ho slyším se opravdově, šťastně smát, mám moc velkou radost. Žasnu nad jeho fantazií, precizností a důkladným propracováním všeho, do čeho se pustí. Připravuji pro vás článek o jeho světě, který si vytváří díky mapám a kartám a já jen denně žasnu nad tím, kde se to v něm bere. Honzíček mu zdatně asistuje a průběžně kontroluje stav zásob sladkostí a hlídá kočku Mínu, aby mu neusnula v posteli. Odběhne si zabubnovat, napít se, poprosit o pohádku a Ondrášek zatím stříhá, maluje, lepí, tvoří ...

Neumím si představit, že bych bez nich dokázala žít. Oni jsou mým naplněním, mou součástí, mou láskou. Mám je ráda, miluji je a oni to vědí. Oni jsou má mateřídouška. Krásná, voňavá, něžná, léčivá bylinka.
Krasny clanok
ale pockaj ked budu v puberte a na strednej skole budu brat reprodukciu, to bude zmena