1. června 2010 v 21:35 | renuška
|
Je to už několik dní nazpátek, co se u nás v práci stavil jeden zákazník - mmj. moc milý pán. Pravdou je, že na mužské návštěvy z některých podniků se vyloženě těším, neboť jsou to jednak hezcí chlapi a druhak nezapomenou mým směrem poznamenat pár docela příjemných lichotek. Která žena by se bránila chvále a obdivu? Už jen proto, že nevím, co mě kdy čeká, snažím se chodit do zaměstnání upravená a dennodenně krásná, což nezapomínám svým drahým kolegům připomínat (pokud je vhodná konstalace hvězd; mají-li mizernou náladu, raději jim ani nelezu na oči, sic bych byla nejnádhernější princeznou v okolí ... traktorů). Jak je totiž známo, každá lepost zevšední a pochybuji, že by si mí drazí povšimli nějaké menší změny - např. nových očních stínů nebo cinkrlat v uších. Proto jdu za jistotou a o pochvalu si zkrátka řeknu.
Vrátím se ale zpátky k panu zákazníkovi. Je to moc milý postarší muž, na kterého je snadné se usmát hned při pozdravu. I teď se usmívám, protože vzpomínky na něj mě k této mimice zkrátka nutí. Stavuje se velice zřídka, vyřídí to nejnutnější a uhání zpátky za povinnostmi, což je mu k dobru. Onehdy se ale trochu zdržel, protože čekal na opravu čehosi a jeho kroky zamířily i k mé kanceláři. Plynule jsme rozvinuli debatu o životě a přirozeně jsme se dostali k našemu soukromí, k radostem i strastem a naprosto samozřejmě jsme probírali i diskrétnější záležitosti. A on se občas tak krásně podíval do mých očí a mimoděk prohodil, jak jsou krásné. Jémine, já se tetelila. Možná je to nějaká jeho balící taktika, což je při jeho vizáži celkem možné, to nevím, ale každopádně na ženu zapůsobit umí, resp. na mě se mu to povedlo.
Ještě několikrát během řeči zabrousil do oblastí lichotek, během kterých můj stud opadával a já si jeho slovní péči náramně užívala. Nechala jsem se hýčkat sladkými komplimenty, jimiž vskutku nešetřil, oplácela jsem úsměvy nejširšími, jaké umím. Dvěma slovy báječný flirt, jež dokazuje, že v příjemné společnosti čas opravdu utíká nespravedlivě rychle.
Než onen muž opustil naši provozovnu, nezapomněl se ještě přijít rozloučit s tím, že se těší na shledanou příště. I já se těším, vážený pane, a doufám, že si zase tak hezky popovídáme. Bylo mi s vámi totiž velice ... ŽENSKY.
Kdo to tak nohama komíhá ?
Ježíši ! toť Marcel Kobliha !
" Jsem ztracen...všechno jest v pyczy "!
( vyděšen, tak v běhu křičí )
" Já dvořil se ženě statečně,
vše vyvíjelo se báječně......
tu paruka sjela jí čela
..... já držím prsa umělá !
Teď pronásledován jsem travestitem !
... já vyžvanil mu, kde jsem bytem " !