23. května 2010 v 22:44 | renuška
|
Během sobotního odpoledne, které bylo věnováno absolvování tématického programu pro děti pod názvem "Putování za dinosaury", jsem při cestě promáčeným lesem objevila tři velké úlovky. Uznejte sami, že nechat takové obry sedět samotné mezi vysokými stromy by byl hřích. Proto jsem neváhala a celou trojici si uzurpovala pro sebe.
Zde jsou mé poklady :-):
Eliškovka očkatá
Tenhle neobvyklý druh živočicha se vyskytuje stejně jako jeho bratranci ve velmi blízkém okolí, ve vzácných okamžicích o něj dokonce občas klopýtám. Na rozdíl od vyspělejších jedinců své rasy mu není zatím nikterak výrazně rozumět, zato je dokonalým prototypem rozmazleného stvoření, jež si své právo umí bravurně vyplakat. Jako společník na cesty ale po dohodě stvrzené plácnutím do dlaní funguje perfektně a "bez ceknutí".
Rošťákovník Hanýskový
Z encyklopedie jsem se dozvěděla, že Rošťákovík je poměrně často vyskytující se druh fauny, proto jsem zpočátku nepovažovala za nutné ho uzmout do svého vlastnictví. Jeho dráždivý úsměv mě ale přesvědčil o opaku a nakonec jsem za změnu svého rozhodnutí byla ráda. Kdo jiný by mi totiž mohl logicky vysvětlit, že do školky stačí záplatované a všední tepláky, že není nutné si brát ty SEXY!!! (tzn. slušné! :-D).
Ondřejník zádumčivý
Poslední nalezenec, tzv. do počtu, se netvářil nijak nadšeně, když jsem ho objevila. Naopak bylo velice namáhavé vzbudit u něho zájem a radost, kterou by zahnal chmury a nerudné myšlenky. Náladovost podobných jedinců bývá naštěstí krátkodobou záležitostí, což se projevilo po několika málo společně strávených minutách. Jakmile dáte totiž těmto tvorům k dispozici prostor k přemýšlení, úvahám a racionálnímu uvažování, máte vyhráno vy i oni.
Tak tohle znám, to u nás roste taky! Ale mě se fotí hůř, tady to roste hlavně u louží, tvoží to bungry v neprostupném křoví a zalejzá to do vyhrabaných děr.