Rozněžnělá
19. května 2010 v 14:42 | renuška | Jak to vidím ...Už jen to měkkoučké slovo dodává celé atmosféře nebo duševnímu rozpoložení člověka tak jemný nádech ... Je fajn cítit se rozněžněle, zasněně, sladce. Úsměv se přirozeně vlní ve tváři, myšlenky si poletují všude kolem a vše jde tak nějak samo. Lehce. Jednoduše. Nepatrné pohlazení konečky prstů po lících, vískání vlasů, vteřinový tenký kontakt ... miluji tenhle stav, téměř sahající k euforii, která se oblékla do růžových volánků a krajkově bílých stuh.
Přes všechnu mou lásku k humoru, k dobré náladě, přes občasné temperamentí úlety pociťuji nutnost stát se jednou za čas až nezdravě rozněžnělou. Položit hlavu do klína, vdechovat vůni čerstvé přírody, sledovat svůdné pohyby plamínků z vonných svíček, poslouchat samotu nebo tichounce znějící příjemné melodie, nechat se objímat, vést, hladit, líbat ... rozmazlovat. V momentě absolutní romantiky umírám blahem a toužím po maximálně možné trvanlivosti těchto kouzelných okamžiků, které bohužel už svým začátkem upozorňují na příští konec. Ten si ale nepřipouštím - na vrcholu není prostor na uvažování o útlumu.
"Ještě chvíli, ještě pár minutek ... ", žadoním a prosím rozněžnělost o strpení. Chci si ji užít dosyta, natáhnout do sebe každičký její kousíček a dovolit jí nade mnou vyhrát. Nemá to těžké - dobrovolně se jí oddávám a její přesilu vítám s otevřenou náručí. Když mě opouští, snaží se být opatrná, co nejlaskavěji slibuje, že se vrátí, radí mi trpělivost. Její vůně ale postupně vyprchá a já ... znovu jsem obyčejná, veselá, živá, energická, smutná, hádavá, všelijaká ... jen ne rozněžnělá.
Mám kolem sebe spoustu faktorů, které jsou schopny mi tyto krásné pocity dát. Každý vliv má ale jiné zabarvení, jinou příchuť, jiné aroma a proto je nelze ztotožňovat a porovnávat. Pro jejich rozdílnost, odlišnou blízkost k mé duši, pro mou touhu po nich. U žádného z nich ale nevnímám tak silný nedostatek rozněžnělosti, jako u lásky. U té nejvřelejší, nejintenzivnější, nejsilnější a nejkrásnější lásky. Už jen pouhá vzpomínka způsobí okamžité stažení hrdla spojené s lítostí a zalitím očí, typickým příznakem romantického snílka, který ve svém nitru opravdově prahne po jediném luxusu. Milovat celým svým srdcem a zůstat napořád rozněžnělý.
Komentáře
Tvá duše se vznáší ve výškách,krása žije v tvém v nitru... ![]()
Zvlášť někteří muži mají tu schopnost nás neskutečně rozněžňovat... ![]()
Renuško, napsala jsi to o sobě naprosto pravdivě a já myslím, že my všichni co k tobě chodíme na blog, to o tobě víme! A právě proto tě máme rády/i, že jsi taková, jaká jsi. Tedy temperamentní, originální, upřímná, se smyslem pro humor, ale i plná citu. A také toužící po lásce a po všem krásném. Tak taková zůstaň...