close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Odraz srazu

30. května 2010 v 19:25 | renuška |  Jak to vidím ...
Kratší pauza v mém psaní věští většinou vždy nějaké vzruchy v mém soukromém životě. I tentokrát se jednalo o relativně hodně pestrý víkend počínaje pátečními oslavami v kruhu přátel z práce, jež vůbec nedopadly podle mých představ. Ne vždy přemíra alkoholu způsobí nadlehčení stavu mysli - občas zapracuje opačně a pak člověk aby se ustýskal a unaříkal ... přičemž kopanců možná nadělá víc než obvykle ...
Sobotní večer už probíhal mnohem lépe - jednak po náročné kocovině už tolik nechutná (alespoň mně) a druhak - nechat si ujít sraz spolužáků ze střední po patnácti letech (prosím, ignorujte to číslo a nijak se jím nezabývejte, protože v podstatě jako důkaz našeho stárnutí vůbec nefunguje a jen hloupě překáží) by byla nesmírná škoda. Organizačně poměrně jednoduchá záležitost skončila dobrovolně na mých bedrech, kdy tentokrát šlo jen o určení místa a termínu spichu. Předem naplánovaná uvolněnost a neformálnost akce však způsobily, že kvůli nezájmu cca poloviny zúčastněných pořádně o nikom nic nevím. Skupinky se vytvořily už v počátcích a v podobném  složení se různě prolínaly samy sebou společně s rundami panáků a piv. Mrzí mě, že jsem si nestihla s mnohými povykládat, ale jsem nesmírně ráda za ty, které jsem celých patnáct let neviděla a jež tentokrát dorazili.
S naivními představami, že se charaktery některých méně oblíbených jedinců během let změnily k lepšímu, jsem se rozloučila během prvních pár chvil a pokud to bylo jen trochu možné, vyhýbala jsem se komunikaci s nimi už jen pro svůj vlastní klid. Maximálně jsem byla ochotna nechat dialog vyprchat na hladinu jakési neutrální zóny a všechny hloupé narážky vracet zpátky s úsměvem "polibsiprdel". Nezklamali mě ti, které jsem měla vždy ráda a i teď jsem s nimi v klidu a bez napětí proklábosila pár vzácných minut i hodin.
Jen si stále říkám: "Proč se někteří lidé schovávají za nepochopitelně tvrďáckou masku, když v jádru jsou to roztřesené chudinky, které sbírají své poslední síly, aby mohly žít?" Takových osob je mi asi líto nejvíce ze všech - na první pohled k sobě strhávají veškerou pozornost svým hlasitým projevem a suverénním postojem, ale v očích je prázdno a vyhaslo. Není lepší přiznat, že se nemám možná tak, jak jsem kdysi doufala, ale pořád se mám o co opřít a mám pro co žít? Asi ne, protože konkrétně některé "tvrďačky" měly jakousi potřebu být vůči ostatním vč. mně jízlivé a štiplavé. Budiž - snad jim to pomohlo, ale já jim svou energii, kterou bych ještě kdysi kvůli tomu proplakala, nedám. Tu si šetřím pro sebe a pro štěstí, ne pro ztroskotance.

V úvodu jsem psala, že sobotní večer byl fajn. On opravdu byl. Protože z 31 lidí se nás sešlo 20, ostatní se dostavit nemohli ze zdravotních, rodinných nebo podobných důvodů. Neznamená to nic menšího než to, že ještě všichni jsme. Že žijeme. Že máme společnou minulost a díky jednotlivým útržkům v paměti jsme schopni dát nad stolem s pivem a naloženým sýrem dohromady pořádný kus našeho školního života. Objevili jsme mnoho zážitků, exkursí, výletů, průserů, hlášek, vzpomínek. A o to jde na školních srazech především.


Plátěná osada
Pro druháky kdysi povinný týdenní sportovní pobyt na "Plátěnné osadě" kdesi u Malé Skály, tuším. Jako historická vzpomínka se traduje především zpětný návrat k toaletám - tedy dlouhý přístřešek společný pro obě pohlaví, v něm dlouhé prkno se sedmi dírami a jedny dveře na klíč. První dva dny jsme si vystáli frontu a vcházeli dovnitř po jednom. Později už jsme na ostych rezignovali a omezili se pouze na "Kluci zvlášť / holky zvlášť".

chmel
Třeťák, pracovní týden na chmelnici kdesi u Loun. Místní pivo bylo fantastické a nezapomenutelné stejně jako zapichování výhonků do země pomocí "jebáku". Bohužel nepovinnost účasti znamenala pro některé spolužáky ochuzení o mnoho zajímavých zážitků, které se postupem času vykouřily z hlav většiny z nás ...

poslední zvonění
Poslední zvonění - naprostý úlet a obdiv ze strany diváků, zúčastněných i kantorů samotných.
Parodie, legrace, provoněná škola a rtěnky na všech tvářích, prapodivné modely a úsměv na rtech. Vypracované nácviky a bravurně zvládnutý páteční den před svaťákem připomínajícím nám, že jsme ve škole nebyli pro srandu, ale abychom odmaturovali. A rozprchli se do všech stran ...

IV. A už odzvonilo ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 30. května 2010 v 19:44 | Reagovat

Z posledního srazu jsem se vrátila prakticky se stejnými závěry. Lidé jsou pořád stejní, jen se jejich vlastnosti s léty ještě prohloubily a možná tím i zviditelnily (aspoň pro mě). Žádný blb za ta léta (bohužel) nezmoudřel a kdo byl tenkrát na úrovni, je tam i dnes.
Fotek mám pramálo, ale kdesi u Loun jsme byli taky. :-)

2 Jana Jana | Web | 30. května 2010 v 21:38 | Reagovat

Takové setkání je vždycky veselé, plné vzpomínek. Vždyť v tom věku jsme všichni byli jiní. Ráda na ty časy vzpomínám :-) Renuško, ještě bys mohla pro mne udělat na každé fotce kolečko nad sebou pro mne a mě podobné, kteří tě nejsou schopni na fotce poznat. 8-) Jinak ale super :-)

3 Laluš Laluš | 30. května 2010 v 23:15 | Reagovat

Sice jsem nebyla se školou u Loun, ale jinak mě Lucka snad vzala slova, líp bych naše srazy nepopsala. Je to tak, charaktery se prostě nemění, bohužel, nebo bohudík? Na tom tvém srazu se mě stějně nejvíc líbilo, že u nás kluci 2 noci spali a zajistili nám tím super víkend.

4 Mi-lada Mi-lada | Web | 31. května 2010 v 7:43 | Reagovat

Na srazech je hezké to, že čas jako by se zastavil ve školních lavicích. Ty minulé vazby zůstávají, včetně školních lásek. To je na srazech to nejhezčí ;-). A pravda je, že lidi se v zásadě nemění(když tak spíš k horšímu) a málokdo upřímně řekne jak se doopravdy má. Hezky jsi to vystihla.

5 Hospodynka Hospodynka | Web | 31. května 2010 v 11:27 | Reagovat

Bohužel ani čas a zkušenosti z třídních debilků a hajzlů anděly neudělají. O to víc trpím, že většinu naší třídy potkávám v Městečku. Někdy je lépe dělat, že dotyčného nevidím. A přesto masochisticky chodím na každý sraz a doufám...

6 Petr Petr | E-mail | Web | 31. května 2010 v 12:46 | Reagovat

Hoja hoj, sraz se mi moc líbil a vůbec nelituji, že jsem kvůli tomu musel jet přes půl republiky. Kdo si mne odchytil, s tím jsem rád pokecal :-), popil či zatancoval. Jak Renča píše, ani já nestihl s některými lidmi promluvit více. Nu což, třeba tomu bude jinak za pět let. A hlavně RENČO, MOC DĚKUJI ZA ORGANIZACI A VŮBEC :-)  :-D  :-) Petr

7 dobrotka007 dobrotka007 | 31. května 2010 v 16:58 | Reagovat

Tie fotky su uzasne:-) ja som pred rokom a pol organizovala stretko z ZS a musim povedat, ze sa celkom vydarilo. Na to, ze sa jednalo o kafe, sme skoncilo po 22.00 a bolo prijemne ludi vidiet znova. I napriek slabemu kolektivu na ZS, v sucasnosti debata neviazla a snad sa dam do toho znova:-)

8 Lenka Lenka | Web | 31. května 2010 v 17:14 | Reagovat

Setkat se s někým, koho jsme už dlouho neviděli, může být buď milé nebo nemilé. A vzhledem k tomu, že preferuji ta setkání milá, tak srazy nenavštěvuji. Scházím se jen s těmi, se kterými se sejít chci. A to jsou většinou ti lidé, se kterýma mám nejvíce společných vzpomínek... A ono i to, že když se jelo na chmel, tak já byla v té skupince, která nejela, o něčem svědčí... :-)
Ale volit jsem také nikdy nechodila a letos jsem cítila, že jít musím. Tak příště třeba neuniknu ani nutkání jít na sraz... :-D

9 Nessie Nessie | Web | 1. června 2010 v 17:51 | Reagovat

Tak to mi jen připomělo, že na ten příští sraz bych vážně měla dorazit :-) Poslední zvonění a jiné akce se nezapomínají!

10 werri werri | Web | 1. června 2010 v 21:39 | Reagovat

Srazíky to jsou veselé záležitosti :D. Vždycky je na co vzpomínat. Jinak krásné vzpomínkové fotečky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama