close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kladu si otázku, ...

20. května 2010 v 12:00 | renuška |  Jak to vidím ...
... vlastně dvě. A nevím si s nimi rady, proto prosím o vaše názory, které mi možná pomohou se vyznat v motanici, kterou v sobě poslední dobou občas zkouším rozšmodrchat.

CO BOLÍ VÍC?
Nenaplněná touha nebo nedobrovolné odříkání?

CO TĚŠÍ VÍC?
Splněné sny nebo uvědomělé překročení vlastních hranic?

Má knihovna se za poslední dobu rozrostla o tři díla, která se zabývají silným vlivem našich vlastních myšlenek v kombinaci s pocity, jež v nás vyvolávají, na naši budoucnost. Vše, o čem přemýšlíme, co v sobě řešíme a jak k čemu v duchu přistupujeme, je víceméně cesta, kterou se k nám později dostanou výsledy, jejichž podobu jsme si nevědomky již předem vytvořili. Okolnosti související s daným tématem se postupně slučují do jednoho celku a říkají nám: "Takhle jsi to chtěl(a), takhle jsi tomu věřil(a) a takhle sis nás svými myšlenkami přitáhl(a)."
Nově objevený  Zákon přitažlivosti, ke kterému se ve svých úvahách často vracím, mi opravdu už mnohokrát pomohl zpětně pochopit, proč a jak se věci dějí a jaký vliv na ně mám já sama, aniž bych se o to kdoví jak namáhavě zapřičinila. Pouze jsem si představovala způsob, formu, výsledný tvar a jedinou investicí byla má upřímná víra. Jakmile jsem zjistila, že je to "ono!", okamžitě se mé dojmy poddaly tomuto poznání a nechaly mě žít v jejich společnosti.
Někdy trvá den, jindy měsíc, než naše myšlenky zviditelní a připomenou se nám, ale téměř vždy se jich dočkáme. Pokud v ně opravdu věříme.
Jsem stále ve stádiu učení, udivují mě nové spojitosti, proto si možná neumím na výše uvedené otázky odpovědět. Neumím je najít. A třeba jen dělám chybu ve svém přístupu - kdybych místo slov "neumím je najít" použila "najdu je", pak právě v tomto momentě měním svou budoucnost, protože už vím, že se mi ukáží. Zrušením negace jim automaticky otevírám dveře do svého života, aby mohly přijít ...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 20. května 2010 v 13:57 | Reagovat

Renuško, tyhle otázky si kladu taky. Kdyby na ně byla jednoduchá odpověď, nemuseli bychom si je pokládat. Jeden můj přítel říká(asi to někde vyčetl)že hledání odpovědí je cesta a cesta je cíl. A když na své cestě potkáme něco, kdy si můžeme říst: TO JE ONO, je to cesta správná, tomu já věřím, neboť o to jde. :-)

2 Mi-lada Mi-lada | 20. května 2010 v 14:02 | Reagovat

Jo a ještě jsem chtěla dodat, že překročení vlastních hranic snad ani nemůže nastat, protože to pak nejsou hranice, je to jen překročení vlastního stínu.  A splnění snů? Jeden si splníš, druhý je tu hnedle. Safra už taky filozofuju.

3 f. f. | 20. května 2010 v 14:11 | Reagovat

Nenaplněná touhla a splněné sny. Jinak myšlenkově mi to hodně připomíná i Tajemnství od R. B., které jsem letos četla, na Zákon přitažlivosti se taky chystám ;-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. května 2010 v 17:51 | Reagovat

Tady nepomohu, já bádám jen ve starých slovnících.

5 Radka Radka | Web | 20. května 2010 v 21:56 | Reagovat

Co bolí víc? Odříkání...Nedobrovolné. Ale přebolí. Všecko vždycky přebolí.

6 Kráčmera NONSTOP Kráčmera NONSTOP | Web | 20. května 2010 v 22:22 | Reagovat

[5]: - no dobře, ale nedobrovolné odříkání je spíš ta nenaplněná touha. Odříkání - je od slova říkat a to je aktivní a to mohu změnit. Podle mě bolí víc to, co změnit nemůžu, a to je ta touha nenaplněná.

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. května 2010 v 23:01 | Reagovat

... " Jsem nezměrný !.. pak téměř nic...
najednou zase... je nás víc !
Jsme stvořitelé vesmíru !
my nafoukli se nadmíru......
nekonečnost.... nás může zničit !
my musíme se ohraničit
na myriády bytostí "!

..." stalo se pro nás nutností
vyhoditi vás z lokálu " !
.... když  Hron  se dostane pod páru
vyhozen oknem, komínem zpět vleze....
" již po páté jsem dneska,  vyrazil s ním dveře" !
... dí číšník.... " teď shodím závoru
.... my zblblí jsme z jeho hovoru " !

8 renuška renuška | Web | 21. května 2010 v 7:50 | Reagovat

[7]: Ach, Fredy, chudák Hron,
on pod vlivem léku Neuron
ten den do lokálu zavítal,
chemii s pivem promíchal
a pak ... z úst se mu linou divočiny,
není to ale bez příčiny,
neb na stará kolena toužil prý
bojovat za mír světový!
Žel sláva mu do hlavy stoupla moc,
lékaři diví se, co za nemoc
tento muž má, to je k nevíře!
Vyzvali proto šenkýře:
"Trochu tolerance pro starého pána,
nechte ho vykecat, pro krista pána!
Za pár dní, až dojdou léčiva,
bude zas typickým Hronem u piva!"

9 Radka Radka | Web | 21. května 2010 v 12:06 | Reagovat

[6]: Já si myslím, že jsou to hodně spojené nádoby. Odříkat si můžeš něco proto, že nemůžeš změnit rozhodnutí druhého člověka. Takže vlastně stejně aktivní činnost na pasivních základech...

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2010 v 19:20 | Reagovat

[8]:
Hrone!
V porculánu slone!

11 Lenka Lenka | Web | 24. května 2010 v 19:32 | Reagovat

Reni, tohle jsou těžké otázky. A odpověď na ně je vždycky strašlivě individuální a navíc závisí na situaci...

12 Eva* Eva* | 25. května 2010 v 16:27 | Reagovat

Ani já neumím odpovědět, už, už jsem chtěla cosi napsat, ale ne, raději se zdržím.
Opravdu jsou otázky těžké. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama