Kladu si otázku, ...
20. května 2010 v 12:00 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Jo a ještě jsem chtěla dodat, že překročení vlastních hranic snad ani nemůže nastat, protože to pak nejsou hranice, je to jen překročení vlastního stínu. A splnění snů? Jeden si splníš, druhý je tu hnedle. Safra už taky filozofuju.
Nenaplněná touhla a splněné sny. Jinak myšlenkově mi to hodně připomíná i Tajemnství od R. B., které jsem letos četla, na Zákon přitažlivosti se taky chystám ![]()
Tady nepomohu, já bádám jen ve starých slovnících.
Co bolí víc? Odříkání...Nedobrovolné. Ale přebolí. Všecko vždycky přebolí.
[5]: - no dobře, ale nedobrovolné odříkání je spíš ta nenaplněná touha. Odříkání - je od slova říkat a to je aktivní a to mohu změnit. Podle mě bolí víc to, co změnit nemůžu, a to je ta touha nenaplněná.
... " Jsem nezměrný !.. pak téměř nic...
najednou zase... je nás víc !
Jsme stvořitelé vesmíru !
my nafoukli se nadmíru......
nekonečnost.... nás může zničit !
my musíme se ohraničit
na myriády bytostí "!
..." stalo se pro nás nutností
vyhoditi vás z lokálu " !
.... když Hron se dostane pod páru
vyhozen oknem, komínem zpět vleze....
" již po páté jsem dneska, vyrazil s ním dveře" !
... dí číšník.... " teď shodím závoru
.... my zblblí jsme z jeho hovoru " !
[7]: Ach, Fredy, chudák Hron,
on pod vlivem léku Neuron
ten den do lokálu zavítal,
chemii s pivem promíchal
a pak ... z úst se mu linou divočiny,
není to ale bez příčiny,
neb na stará kolena toužil prý
bojovat za mír světový!
Žel sláva mu do hlavy stoupla moc,
lékaři diví se, co za nemoc
tento muž má, to je k nevíře!
Vyzvali proto šenkýře:
"Trochu tolerance pro starého pána,
nechte ho vykecat, pro krista pána!
Za pár dní, až dojdou léčiva,
bude zas typickým Hronem u piva!"
[6]: Já si myslím, že jsou to hodně spojené nádoby. Odříkat si můžeš něco proto, že nemůžeš změnit rozhodnutí druhého člověka. Takže vlastně stejně aktivní činnost na pasivních základech...
Reni, tohle jsou těžké otázky. A odpověď na ně je vždycky strašlivě individuální a navíc závisí na situaci...
Renuško, tyhle otázky si kladu taky. Kdyby na ně byla jednoduchá odpověď, nemuseli bychom si je pokládat. Jeden můj přítel říká(asi to někde vyčetl)že hledání odpovědí je cesta a cesta je cíl. A když na své cestě potkáme něco, kdy si můžeme říst: TO JE ONO, je to cesta správná, tomu já věřím, neboť o to jde.