10. května 2010 v 20:00 | renuška
|
Po delší odmlce jsem dnes byla drahým Jaroušem vyzvána, abych mu podržela a věřte mi, není to nic jednoduchého. Aby byl pán spokojen, musela jsem se náležitě vyšperkovat (jak se říká úchylce, kdy muž požaduje po partnerce, aby měla ruce v rukavicích?). Milovník čisté práce!? Proti tomu ale Jára dělal příšerný rámus, bylo to slyšet až ven, takže mé sluchovody, jež byly u zdroje hluku nebezpečně blízko, dostaly pěkně na frak. Vlastně spíš na bubínek.
Musím se ale pochválit, všechny příkazy jsem plnila více než svědomitě a ještě jsem stihla během držení komunikovat. Jakmile jsem byla napomenuta, že to držím křivě, okamžitě jsem tento nedostatek napravila a Jarouch mohl do toho znovu bušit vší silou. Chvíli zleva, chvíli zprava - jak bylo potřeba - ocitalo se mé tělo tam, kde bylo žádáno a chtěno. Dokonce se mi dostalo i milosrdné pauzy se slovy, že později budeme pokračovat. Už teď se třesu nedočkavostí ... když si vzpomenu na napjaté svalstvo, soustředěný výraz, sebejisté ovládání nástroje, ty silné mužné dlaně a prsty, spokojený pohled ve finále ... ach ... ach ...
Zkrátka, vyměnit protiostří na pěti vřetenech sekačky pro golfová hřiště není žádná prdel! Pardón, legrace :-D.
Tak to je jasné, že golfisti mu držet nebudou! Ti pracují v jinších rukavičkách.