19. dubna 2010 v 20:07 | renuška
|
Ještě nedávno bych se o všechny své nové zážitky podělila s člověkem, o kterém jsem si myslela, že si zaslouží mě znát lépe než kdokoliv jiný. Vlastně, on si to možná zaslouží stále, ale je teď ode mně příliš daleko, tudíž jsem plná dojmů a zatím se mi nepodařilo je ze sebe s nadšením vychrlit tak, jak tomu běžně bývalo dřív. Co z toho vyplývá? Že se vysypu na blogu :-).
Tak například v pátek konečně došlo na plané sliby a společně s "kinovou" Míšou jsme si na sebe našly čas a vyrazily na opravdovou dámskou jízdu plnou pobíhání po buticích, návštěvou kina - "Mamas and Papas" (navzdory negativním recenzím v nás film zanechal hodně hluboký dojem a především nás utvrdil jen v tom, co víme - děti jsou zázrak) a zakončenou úžasnou zmrzlinou.
Sobotní odpoledne jsem s "tričkovou" Katkou strávila na slavnostním "Otevírání jara" pořádaném blízkým autosalonem vč. módní přehlídky, kde mmj. prezentovala svou novou - a podotýkám, že naprosto unikátní a fantastickou - kolekci (už mám objednané šatičky na léto - waw!). Večer jsme spolu měly domluvenou večeři v místní nově otevřené staročeské restauraci, kde jsem při vchodu do podzemních sklepů užasla a s pusou dokořán procházela ohromné prostory nesmírně vkusně a stylově zařízené. Prostě bomba. Skvěle prožitý večer. Opravdu.
I neděle se vydařila, počasí vyšlo vstříc mým plánům a tradiční návštěva babičky byla spojena s prima výletem na kolách. Klukům jsem předem slíbila, že zpátky se svezou autem, ale nakonec zvládli i cestu domů a kupodivu náš první náročnější výjezd hodnotili veskrze kladně (předtím jsem je už párkrát vytáhla na kratší projížďky, abychom si všichni po zimě protáhli ztuhlé svalstvo a hodlám tak činit denně, pokud to jen trochu půjde).
Mnoho mi ale dal i čtvrteční podvečer, který se protáhl až do téměř jedné hodiny ranní, kdy jsem proti své vůli musela uznat, že pokud mám na půl šestou vstávat do práce, bude nezbytné velice příjemnou společnost opustit. Obsah debaty nebudu rozebírat, ale pochlubím se s jednou zajímavou nabídkou, které může v podstatě využít každý smrtelník. Jen je nutné ji nezpochybňovat, věřit jí a být si jisti, že to, co si přejeme, je naše syrová upřímnost k nám samotným. Ano, tak nějak to bylo: ujisti se o tom, co doopravdy chceš, přesně si vytyč, jak by "to" mělo vypadat a teprve tehdy, až budeš přesvědčená, že je to "to" pravé, dostaneš to. Najde si tě to. No není to nádhera?
Na začátku roku jsem si podvědomě slíbila, že letošní rok si prostě užiju. Že se budu rozmazlovat, hýčkat a že si dopřeju mnoho velice příjemných duševních lahůdek. Tak barevný rok, jako jsou první čtyři desítkové měsíce, jsem neměla už hodně dlouho. Divadlo, lázně, holčičiny, kino, kolo, diskotéky ... Jen láska, láska si se mnou zatím pohrává a já už si s ní nevím rady - chvíli mě laská, chvíli drápe, chvíli se se mnou směje, chvíli se mi vysmívá. Já ale bez ní neumím žít, ona zase potřebuje někoho, kdo jí bude cítit, takže nám nezbyde nic jiného, než najít společnou řeč ... Už, aby to bylo!
PS: Některým návštěvníkům nejspíš neuniklo, že předchozí článek, který měli dnes možnost číst, zmizel . Už se neobjeví. Nechci ho tady. Tak se nezlobte, že vaše komentáře zůstanou schované v mém archívu.
renuško,je moc dobře,že máš kamarádky,s kterýma můžeš někam vyrazit a pobavit se,je fajn,že máš své dvě děti,je fajn,že máte babičku,která na vás čeká.S láskou je potíž,ale s tvým náhledem a ujasněním si toho,co si přeješ,máš už myslím napůl vyhráno.Držím moc palce