Včera bylo Jaroslava
28. dubna 2010 v 11:18 | renuška | Ze života J.A.R.V rubrice J.A.R. to teď moc nepřibývá a fakt, že včera měl svátek Jaroslav, na tom nic nezmění. Od té doby, co jsem svého Anděla pustila na svobodu a přestala ho v sobě dusit, jakoby se vytratilo kouzlo obzvláště hezkých chvilek a vtipných momentů, kterými jsem vás kdysi bavila. Mnohé vidím všedněji, obyčejněji, o nadpozemské lehkosti se dá sotva mluvit stejně jako o veselých příhodách z natáčení. Jarouš je znovu jen Jaroušem, který svou povahu neměnil, jen já jsem si ji přetvářela k obrazu svému tak, jak mi to vyhovovalo. Idealizováním a přehlížením nedostatků se z kolegy stala nadpřirozená bytost, která si mou lásku ne vždy zasloužila.
Nevím, jestli mě Jára víc baví jako "patron nebeský" nebo jako prostý smrtelník. Jako Anděl mě určitě vícekrát zklamal, jeho kiksy a rány jsem vnímala podstatně hůře než když "boduje" v civilu. Intenzivnější lásku a zároveň intenzivnější bolest vystřídalo pokrčení rameny a mávnutí ruky nad problémem. A ač ho mám pořád moc ráda, asi pro mě bude složitější nacházet v našich společných zážitcích něco, čím bych svůj blog okořenila. Pro tu navrátivší se všednost ...
A co s tebou, sníčku? Jsi na cestě za Andělem. Pozdravuj tam nahoře a promiň mi mou sobeckost, kterou jsem si tě chtěla uzurpovat jen a jen pro sebe. Čekala jsem na zázraky a ty jsi mi jich tolik dal. Namlsala jsem se a chtěla víc, ale protože ty jsi to se mnou vždycky myslel dobře, udělal jsi to, co jsi musel. Bál ses o mou figuru a rozhodl ses, že dobrůtek bylo dost. Ručička váhy dávno překročila doporučenou hranici, už v půlce ledna hlásila stop-stav a ani jeden z nás jsme ji neposlechli. Zkoušeli jsme různé fígle jak obalamutit vážící systém, čas určený pro naše společné snění ještě nebyl u konce ... Píp - píp - píp - to není smska, to je vrátnice. Závora se zvedá a ty uháněj do světa ... a občas si na mě vzpomeň. S láskou r.
Komentáře
Radka má pravdu. Určitě se zase někdo objeví... jen nevím, jestli to bude dobře nebo to tak úplně dobře nebude. Já jsem také v očekávání a sama to takhle rozporuplně cítím, ale pak si zase řeknu, že bych se tak ráda zase zasnila... ![]()
On nějaký anděl zase přijde... Doufám...