18. března 2010 v 21:23 | renuška
|
Minulý víkend se mně a ještě mé nejlepší přítelkyni Katce splnil další z našich velkých a dlouho vytoužených snů. Celý víkend jsme si užívaly nejrozmanitějších pozorností, laskomin, péčí, chutí, vůní a zážitků, které poskytují lázně Poděbrady. Mimo povinných procedur jsme si předem naordinovaly shlédnutí výstavy nesmírně poutavých a barevně štědrých obrazů chorvatského malíře, pochůzky po obchůdcích, návštěvy luxusních kaváren a restaurací; známá kolonáda byla za ony tři dny pošlapána našimi stopami několikrát denně - nelenošily jsme téměř vůbec. Dokonce jsme kvůli naplánovaným zábalům a cvičení musely vstávat každý den na šestou, abychom zvládly zkombinovat snídani a následný rozpis. Poštěstilo se nám i ohledně 60-ti minutové koupele v hotelovém bazénu, kde jsme byly ubytovány. Připadaly jsme si jako královny; s teplou oříškovou oplatkou míjíc sochu Jiřího z Poděbrad jsme šťastně klopýtaly přes obrubáky a těšily se, co nového nám další hodiny přinesou. Dát si Mochito v jedenáct dopoledne nám připadalo stejně normální jako dopřát si po lázeňské večeři dvouhodinový pobyt v příjemném prostředí Cafe Baru a odtud si odnášet na pokoj vynikající pizzu, kterou jsme se v posteli ládovaly při sledování Českého Lva. Proč ne? Byl to náš holčičí víkend!
Když už jsem zmínila hodiny - ty jediné - kytičkové a v brzkých březnových dnech nefunkční - jsem nevyfotila, protože nám je zachumelil protivný a smekavý sníh, který se rozhodl ustoupit až v čase našeho odjezdu. Přivezla jsem si ale jiné trofeje - mimo úžasných dojmů také naplánovanou úpravu porostu hlavy (s čímž jsem maximálně spokojena jak kvůli provedení, tak kvůli ceně, ačkoliv jsem se okradla o deset minut ve VibroSauně - ležíte v jakési rakvi podobné soláriu, vrníte se a do toho se můžete ještě potit), mimo dárků pro rodinu v podobě tradičních lázeňských oplatek a dalších maličkostí jsem stihla pořídit i několik obrázků, o které se chci s vámi podělit.
Na tuhle překrásnou vilku jsme měly výhled přímo z pokoje. Možná by mi dům samotný byl lhostejný, kdyby se nazýval třeba "Františka", ale protože je na něm napsáno "Danuška", již od prvního okamžiku mi byl sympatický. Jmenuje se totiž stejně jako moje maminka :-D.
Náš azyl na tři dny - Zimní lázně.
Kašna z kolonády, ze které se pravděpodobně v sezóně řinou léčivé prameny zdravé vody plné minerálů a jiných výživných látek. Přes zimu odpočívá stejně jako příroda.
Na poslední chvíli jsem si všimla, že její zdobná kovová konstrukce je ze čtyř stran ozvláštněna ještě maskami, které ve mně vzbuzovaly zvláštní pocit, téměř strašidelný a bojácný. Možná někdo z vás ví, z jakého důvodu tam tyto obličeje jsou ...
.
.
.
.
.
Pod sochou Jiřího z Poděbrad mi oplatka chutnala nejvíc a k tomu jsem si připadala jako opravdová lázeňačka. Jen kdyby ten vítr tak nefoukal!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
"Muž, jež odmítá orální sex"
Přesně takhle jsem pojmenovala sochu,
která jako jedna z mnoha
zdobila lázeňský park.
(Všimněte si dumajícího výrazu
ženské tváře,
který jako by říkal: "Jak na něj?" :-))
.
.
.
.
.
Možná, že se mnohým z žen bude zdát investice do třídenního pobytu v lázních zbytečná, ale já i Kačka jsme se shodly na jednom - tento relax by si měla dopřát každá dáma nejméně ob rok, protože si to jednak zaslouží a navíc to opravdu stojí za to!!! Vřele doporučují dvě ze dvou spokojených návštěvnic :-D
Kouknu na ksichtíky a vidím jaro, léto , podzim a zimu.