Nikdy neříkej nikdy

3. března 2010 v 8:29 | renuška |  Přišla Múza
... předposlední vyprávění očima muže ...
V dubnu mi bude padesát a s Romanou jsme z naší financ-party nejstarší, což ovšem ničemu nevadí - naopak. Díky mladšímu kolektivu mám dojem, že nestárnu, což - přiznejme si - je pro muže mého věku docela slušné povzbuzení jeho nabubřelé přirozené ješitnosti. Ačkoliv já nijak nafoukaný nejsem; naopak řekl bych, že jsem spíše skromným, nejlépe když i neviditelným členem společnosti obecně. Přičemž lidem se nevyhýbám a zábavě už vůbec ne, baví mě takový ten příjemný hlahol hlasů, mám rád humor (kterého kupodivu jako zástupce pro styk s veřejností v oblasti financí a především pak daní mám díky nepředvídaným skutečnostem docela slušnou dávku), pohodu a klid.
Jsem otcem dvou úžasných dětí - Marcela už pracuje a Honza dodělává střední, po které chce pokračovat - jeho ambice mi připomínají mě samotného a někdy se přistihnu, jak má hrdost na mé ratolesti stoupá závratnou výší tím víc, čím víc ony samé dokáží. Ještě před pár měsíci jsem se považoval za naprosto vzorného manžela své ženy Elišky. Svůj kladný vztah k opačnému pohlaví jsem si vychutnal za svobodna dosyta, bral jsem si, co mi život a slečny nabízely a rozhodně si nemohu stěžovat za nedostatek dámské přízně. Sňatkem jsem ale veškeré úlety zavrhl a dobrovolně se rozhodl pro monogamní vztah, který naplňoval jak mě, tak mou zákonnou partnerku. Výsledkem byl ukázkový prototyp šťastného dlouholetého manželství, které bych ještě donedávna mohl nabídnout doktoru Plzákovi jako protipól k jeho proflálkému "zatloukat, zatloukat, zatloukat."
Teď se situcace nepatrně změnila a já se jí snažím veškerými svými silami urovnat a uhladit, abych se zase stal tím, kým jsem byl. Věrným manželem bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Ale to by Andrea musela dělat jinde. Sblížili jsme se během rozlučkového firemního večírku - tolik prostoru k chlípným myšlenkám, které - posilněné alkoholem - nabírají na obrátkách až k jejich realizaci. Člověk by si řekl, že jeden úlet je odpustitelný a zkouší si své chování omluvit, svést všechno na pomíjivé okouzlení, ovlivnění mnoha aspekty, které by jinak zůstaly spát hluboko v něm. Kdybych ji neměl později už nikdy vidět, zůstalo by mé tajemství až na samém dně mé duše a v podstatě bych fungoval dál tak, jak jsem byl zvyklý. Své zásady bych neporušil a ono "Nikdy neříkej nikdy" bych přihazoval jako omletou větu při debatách s přáteli nad pivem. Jenže všechno je jinak ...
Ty její oči, ty jsou tím prvním, co musím ignorovat, když za ní přijdu ohledně nějakých pracovních záležitostí. Jakmile je vezmu na vědomí, všechny mé přísné meze padají. Místo zapomenutí jsme si dovolili luxus a začali se mít rádi, nešetřili jsme krásnými slovy a já najednou ožil a znovu pocítil, jaké to je, když mě někdo chce. Když někdo stojí o mé pohlazení, o políbení, o úsměv, když to nebere automaticky, ale vděčně mi oplácí mou lásku. Byla to láska? Kolik je druhů lásky? Nesčetně moc. Fakt mi na ní záleželo a svůj strach a pravidla jsem odmítal přijímat, jakmile se na mě usmála. Díky častým výjezdům za klienty byla naše společná setkání kompenzována maily, ze kterých jsme žili oba dva. Jenže ... takhle to prostě nejde. A Andrea to ví stejně dobře jako já. Stokrát jsem zkoušel skončit, tisíckrát jsem zkoušel zapomenout a projít kolem její kanceláře stejně všedně jako dřív. Ona na mě jen koutkem oka mrkla, jen nepatrným úsměvem mi ohřála den a já si zakazoval brát si tyhle její pozornosti. Jsem ženatý muž, který miluje svou ženu a Andrejka ... to je dobrodružství, poznání zakázaného, chuť ponořit se do hlubin, ve kterých mě její vášeň celého omámí, ale také žena, která mi nechtíc zasahuje do mého soukromí a narušuje mé manželství.
Nechci házet vinu jen na ni, prsty v tom máme oba. A kdybych tak snadno, jako to vyprávím vám, mohl říct jí, že už takhle dál nemůžu, bylo by to správně. Jenže já nechci skončit. Já ji nechci nechat jen tak odejít. Vím o ní dost na to, abych si uvědomoval, jak moc by ji mé razantní "rozvázání mileneckého poměru" ublížilo. To, co jsem zažil s ní, se mi za celý můj život stalo poprvé a bylo to neuvěřitelné. Někdy večer, když o ní přemýšlím, přeji si, abych se dokázal rozpůlit a být na světě pro dvě ženy. Pro Elišku a pro Ajku. Ale jsem jeden. Jeden nevěřící Tomáš, který by nikdy nevěřil, že se dostane do takových problémů. Milovník pohody a klidu. Milovník vyřešených záhad a chlupatých broskví ze zahrady. Milovník nekonfliktních situací a jasných vizí do budoucna. Odpůrce starostí a komplikací.

V mailu mám od Andrejky několik dopisů a nejsem schopný na ně odpovědět. Nebo nechci? Zkouším se stáhnout pod křídla Elišky, zpátky domů, do hnízdečka ... do stereotypu a zažitého prostředí. A tam si o půlnoci sednu k počítači, abych Andreu mohl znovu číst a odcházet za ní ... alespoň přes slova ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denda Denda | Web | 3. března 2010 v 8:37 | Reagovat

ahoj,rozhodla jsem se začít malovat a na blog jsem vystavila svoji 1. kresbu a moc by mě zajímal tvůj názor.
odkaz: http://harrypotterfilm.blog.cz/1003/moje-kresba
děkují..:-)

2 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 3. března 2010 v 9:04 | Reagovat

TY si kofa, jasne ze ked viem, pomozem, a kupit latku v Ikei, ktoru mam 3 stanice metrom od prace je malickost. Prave ma zaujalo jak centrum ale i ta atrakcia v tvojom bydlisku:-) a hlavne kaficko, ked svieti slniecko? hm... vrnim blahom:-) takze, ked to bude aktualne, napisem a poslem mobil, ju?:-)

3 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 3. března 2010 v 9:52 | Reagovat

Inak opat uzasna poviedka precitana jednym dychom:-)

4 baxina baxina | 3. března 2010 v 11:38 | Reagovat

Reni, tak tohle je vážně povedený a hodně mi to připomíná taky jednoho něvěřícího Tomáše...však ty víš.

5 Marie Marie | 3. března 2010 v 14:43 | Reagovat

Super jen tak dál.

6 Hospodynka Hospodynka | Web | 3. března 2010 v 14:59 | Reagovat

Hezky jsem si početla.

7 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 3. března 2010 v 15:33 | Reagovat

poslední dobou jsi tak umělecky výkonná, že skoro nestihám číst... jen tak dál... :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama