Než přiletí asteroid

11. března 2010 v 20:33 | renuška |  Jak to vidím ...
Ráda bych ojínila svůj blog nějakým příjemným vyprávěním, ale jaksi se nedostává nálady, takže i tento článek bude když už ne smutný, tak spíš filozoficky směrovaný a nutící člověka k přemýšlení. Možná. Třeba už neumím tak dobře psát, tak strhnout davy a vás už mé plkání nebaví, tak ho přejděte. Blog mám poslední dobou k tomu vylít si své nitro na plochu a bohužel to odnáší návštěvníci.
Dnes jeden z kolegů přišel s informací o konci, resp. zániku světa, Země. Já tyhle katastrofické scénáře nesnáším, vyhýbám se jim jako čert kříži, nerada si uvědomuji případnou neodvratitelnou likvidaci všeho živého. Prostě zkouším těmto nepěkným propočtům velkých fyziků a vědců, historickým předpovědím a matematickým řešením utéct do své říše fantazie a snů, kde kromě těchto nepříliš líbivých vyhlídek mizí i všechny bolesti a já se snažím mít tam jen příjemné prostředí, kde mi bude pokaždé fajn.
I tam se mi to ale nějak hroutí. Asteroidy tam nelétají, zemská osa se nevychyluje z normálu, póly mají chuť zkažené polárky a srdcetřesení má na svědomí místo lávy ze sopek spíš slzy z očí. Než je utřu kapesníkem. Na okna zavěsím krátké záclony, aby mi čerstvé jarní sluníčko mohlo svítit až dovnitř a zkoušelo mě vytáhnout na procházku - dnes se mu to nepodařilo, neb ze zmrzlé práce se mi do ještě zmrzlejší přírody nechtělo a vzala jsem za vděk gaučem a odpočinkem, který čítal něco přes hodinu docela vítaného spánku zapomění.
Přesto se ale nemohu ubránit myšlenkám, že můj pobyt na světě je limitovaný, nespravedlivě předem zkrácený kvůli jakýmsi fyzikálním jevům. Prý ještě dva roky! Co je to 2x365 dní? Jako když plivne. Říká se, že by člověk měl žít každý den tak, jako by byl jeho poslední, což je sice hodně dobrá idea, jenže jen málokdy si ji uvědomíme včas a spíš se poddáváme svým momentálním náladám, které jí mnohdy odporují. Třeba i proto, že si zkrátka naši smrtelnost nechceme připustit.
Zkouším si na pomyslnou školní tabuli načrtnout tabulku, ve které každá kolonka bude vyhrazena nějakému zrealizovatelnému přání, něčemu, co budu chtít opravdu z celého srdce zažít, mít, udělat (týká se pouze mě samotné, o spokojenosti rodiny a přátel, o mém přání prožít s nimi maximum času není nutné psát, to je zcela automatické).
  • koupím si polštář ze specializovaného obchodu
  • pojedu na Black Eyed Peas
  • zhubnu dvacet kilo
  • budu se hodně smát
  • budu flirtovat
  • půjdu ještě párkrát na diskotéku
  • vydám ještě jednu knížku
  • osobně se setkám s některými lidmi z blogu
  • přečtu ještě jednou všechny díly Harryho
  • půjdu na návštěvu do Jaroušova domu, který dosud nezačal stavět
  • pozvu Jarouše na návštěvu do svého domu, který už dávno stojí, ale on se stydí přijít
  • projezdím v rámci možností teplé soboty a i všední dny na kole
  • BUDU POŘÁD MILOVAT!
Jsou to poněkud sobecké blbosti, že jo? Jenže právě proto jsou snadněji proveditelné než kdovíjak složité nebo náročné touhy, ke kterými je potřeba daleko víc než jen odhodlání. Netvrdím, že se mi podaří prožít každý nový den naplno, to by nedokázal asi nikdo, ale v mnohém mi pomůže už jen to, když se nebudu trápit něčím, co nemůžu sama změnit, co v mé duši má šanci vyrůst jen ve spolupráci s někým dalším (viz poslední bod). Tady ale spoléhám na lásku, která umí velkou spoustu věcí změnit, nasměrovat na správnou stranu a já doufám, že mi pomůže i v tomto případě. Ještě jednou chci zažít, jaké to je být zamilovaný nebo se tomuto stavu co nejvíce přiblížit. Prosím, ať to stihne. Než přiletí asteroid.

A na závěr dnešního povídání přikládám jednu krásnou písničku, z níž láska je patrná od prvních tónů. Snad vám udělá radost, moji milí. Mám vás ráda a posílám všem jednu malou sladkou :-*.

Na blogu nefunguje video, takže jen odkaz:




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 11. března 2010 v 20:48 | Reagovat

Nestraš! doufám, že s asteroidem to nebude tak horké. :-x

2 Laluš Laluš | 11. března 2010 v 22:47 | Reagovat

Někdy je snad lepší nevědět. Mám taky svoje přání a sny, bylo by škoda si je nestihnout vyplnit. Máš to ale krásně napsaný, a že smutně? Někdy to prostě nejde jinak, tak to je. :-(

3 mojda mojda | Web | 11. března 2010 v 22:57 | Reagovat

Když sem byl malé tak mě teta strašila žě až budu valké tak nás číňani umlátí čepicama :-( A nic :-D A to byla nějaké prorok ,když se před trafikó sházala s mimozemšťanama :-D Tak se neboj zamilovanost příjde ,ale ať tě nasežere :-D

4 Vendea Vendea | Web | 12. března 2010 v 6:34 | Reagovat

zprávy o konci světa jsou pořád - a pořád budou - někteří lidé je berou vážně a já si klepu na čelo - až to přijde, tak to přijde - to neovlivnime - proč se tím zatěžovat - užívejme si života - nepromarněme příležitost, ale zbytečně se nezatěžujme úvahami, co by bylo kdyby.... z toho jsem se vyléčila. život je plný krásných chvil, dojmů a pocitů, tak si je vychutnávejme a prorokové ať si svoje apokalypsy nechaji pro někoho, koho to opravdu zajímá ;-)  :-)

5 Jarmila Jarmila | Web | 12. března 2010 v 7:44 | Reagovat

Líp než Vendea bych to nenapsala. Vřele s ní souhlasím.
Užívej života! :-)

6 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 12. března 2010 v 12:51 | Reagovat

Carpe diem:-) ... btw to je i to posledne tetovanie, ku ktoremu sa odhodlavam:-P

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 12. března 2010 v 13:15 | Reagovat

" Veškeré jsoucno v jednom bodě " !
... jeden muž nervózně sem - tam chodě
myšlenka ta... ho zasáhla bleskem !
"znamená to, že před velkým třeskem
jsem v místě byl... se starým Kudějem !
Panebože ! ... s takovým zlodějem !
...já mlhavě vzpomínám... na to bezčasí"!
... muž zoufale se chytil za vlasy....
" Já vážně bych se z toho pic !
přede mnou nic ... a  za  mnou nic....
... život je podoben záblesku....
opona spadne, bez potlesku.....
pak velký krach,
čas zpátky poběží !
můj strach, že zas s tou verbeží
opět budu namačkán zas v jednom místě
... a tak stále dokola! .. já vím to jistě" !

8 Lenka Lenka | Web | 13. března 2010 v 20:26 | Reagovat

O konci světa už jistě proběhlo mnoho zpráv, nikdy tomu nevěřím... ani by mě vlastně kvůli tomu nenapadlo psát seznam přání... ale poslední dobou jsem si nejednou uvědomila, i kdyby Země byla věčná, tak můj život takový nebude... a proto by bylo dobré žít a užívat si! Takže máš-li představu o tom, co chceš, tak za tím jdi! Však to, co jsi tady napsala, není nic nesplnitelného, Reni!

9 Marie Marie | 14. března 2010 v 13:27 | Reagovat

Člověk,by měl žít přítomností!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama