close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naši si myslí, že to nevidíme

7. března 2010 v 21:42 | renuška |  Přišla Múza
... po krátké pauze přichází poslední díl "Jen tak povídek" ...
Bára (matka: Andrea, otec: Martin)
Mamka je teď nějaká divná. Tuhle jsem ji viděla, že pláče - to u nás byla zrovna teta Romana z práce, taťka nebyl doma a já jsem už měla spát, ale potřebovala jsem jít čůrat, protože jsme si udělaly holčičí večer a já vypila hodně Coly. Mamka mi tohle pití moc nekupuje, protože je drahý a hlavně není zdravý, ale teď mi chtěla udělat radost a já jsem jí zase pomohla připravit chlebíčky. Mohla jsem s mamkou i tetou být dlouho vzhůru, hrály jsme hry a já jsem si to fakt užila. Pak jsme si prohlídly ještě nějaký fotky z tanečáku a já jsem šla spát.
Naši mají ložnici hned vedle pokojíčku a právě tam jsem mamču viděla, jak bulí. Teta Romana z práce je fajn, ona jí utěšovala a říkala jí hezký slova a já jsem tam vůbec nechtěla špehovat, ale stejně jsem slyšela něco o Martinoj, jako tátoj. Jako že nic moc.
Klára ze školy mi minulý týden třeba říkala - ona má rozvedený rodiče - že slyšela zase svoji mamku, jak si s někým v obchodě povídala, že mýho tátu viděli s nějakou cizí ženskou a že prej se pusinkovali a Klárka mi to ve škole řekla a já jsem se dost divila, protože proč by táta pusinkoval jinou ženskou, když má mamku? Tak jsem se mamky doma zeptala, jestli taťka nemá nějakou kamarádku a mamka říkala, že neví. A pak byla smutná a pak se mě ptala, proč to chci vědět, tak jsem jí to přeříkala od Klárky a mamka se pak večer s tátou hádala a plakala zase.
Já teda nemám ráda, když mamča pláče, protože jí mám ráda. A taky nesnáším, když se naši hádaj. Chtěla bych sourozence, protože mi je pak doma samotný smutno a i když mám plno kamarádek, tak ty jsou večer pryč a já k našim nemůžu zalízt pod peřinu, když křičej. Nemám to ráda.
Mamka říká, že už jsem velká holka a já mám vždycky pocit, když tohle řekne, že asi bude pak povídat něco složitýho a dospěláckýho a že to asi nebude moc milý. To se pak ani moc nesmějeme, když o tomhle spolu mluvíme. Někdy si myslím, že se naši moc rádi nemají, ale asi jo, když nejsou rozvedený. Oni ani nemůžou být rozvedený, protože nejsou vzatý. Přece, když se lidi nemají rádi, tak spolu nejsou, ne? Klára říkala, že její rodiče byli na sebe úplně zlí a že teď má její mamka přítele a je úplně jiná. K tátovi jezdí jen jednou za čas a prej nic moc, ale ten novej kamarád její mámy je fajn. Hm, nevím, jestli bych chtěla jinýho tátu. Toho svýho mám ráda. A mamku taky.
Jen by nemusela tolik plakat.

Rebeka a Andrej (matka: Denisa)
R: Kde žije? Ona si snad pořád myslí, že jsme malí a hloupí a že prostě nic nevidíme, ale ...
A: Ale vidí, jenže ona je prostě taková. Co se pořád divíš? Buď ráda, že jsme na kolejích a domů skoro nejezdíme.
R: Ale Dreji, tohle není řešení, ona se jednou uchlastá k smrti! Vždycky, když se jednou za měsíc vracíme domů, tak je to jako návrat do luxusní pětihvězdičkové restaurace, kde se všechno třpytí a blýská, kde každý polštář má své dané místo, táta se uvolní z golfu a mamka se snaží celý večer a pak i víkend držet a být střízlivá. Ale stačí otevřít bar, botník, šatnu, tu správnou skříňku. Stačí jít s odpadem do popelnice.
A: Beky, a tebe nikdy nenapadlo, že by naši mohli mít takovou spotřebu jen jednorázově? Že třeba pozvali známý a prostě zakalili? Jako jo, táta má věk, to bych lhal, ale máma je kočka, mladá baba a chce zapařit, tak třeba ...
R: Jo? A proč jsou teda do půlky vypitý flašky schovaný po všelijakých místech, kde by se obvykle neskladovaly? Už jsem kolikrát na mámu kvůli tomu vyjela a ona se mě zkoušela uchlácholit hloupýma výmluvama, ale není mi pět. Ani deset. Kurnik, je mi dvacet a už něco o životě vím a rozhodně nechci, aby se mamka upila k smrti!
A: A co chceš jako dělat? Chodit za ní jako ocásek? Asi ví, proč si občas dá. My přece taky chodíme s kámošema na jedno, prochlastáme víkend a zase se probereme a jedeme dál. Dej jí šanci, vidíš to moc černě, ségra!
R: Drejku, ty jsi vážně snad zhulenej! Teď Ti tu vykládám, že máma prostě jede v chlastu jak sviňa a jestli s tím nic neuděláme, tak se nám za chvíli smrskne na odpornou smradlavou notoričku a budeme mít po jednom z rodičů. Tátovi je dost roků, to jsi sám říkal, to si myslíš, že se na starý kolena bude chtít starat o ženu alkoholičku? Tohle není jen tak. A všiml sis, jak jsme byli posledně doma a přišel tam od nich z práce ten šéf, Adam tuším, kvůli nějakým papírům, jak táta divně zahlížel? Jak pak ztropil scénu hnusnou žárlivou. Brácho, my musíme mámu zachránit dřív, než bude pozdě! Mám ji ráda, ty snad ne?
A: Ale jistě, že ji mám rád. Oba mám rád, ale nechci jim kecat do života, jsou dospělý jako my. Snad vědí, co je a není správný.
R: No, obávám se, že lidí, kteří dokáží jednat podle správnosti, je hodně málo. A máma ani táta se tak rozhodně nechovají. Hele, nebuď srab! Až pojedeme příště domů, vezmem si mamču stranou a hodíme řeč. Takhle to nenecháme. Ruku na to?
A: Ale jo, ruku na to.

Marcela (otec: Tomáš)
Táta? Ten je v pohodě. Máma? Ta taky. Jsou na sebe zvyklí. Neznám žádný jiný lidi, pár, kde by spolu takhle dlouho vydrželi v naprostý harmonii a pohodě. Celkově bych řekla, že ta naše čtyřčlenná rodina funguje ukázkově. Brácha studuje, já pracuju, naši oba taky, máme se rádi. Ty rodinný dovolený už jsme nějak zrušili, ani nevím, proč, ale jinak jsme všichni dobrý. Ale když se mě někdo zeptá, jestli bych chtěla žít jako moji rodiče, tak nevím. Možná, že kdyby mi bylo tolik, co je teď jim, tak bych vší silou kývala souhlasně hlavou a tvrdila, že jejich manželství pro mě bylo vzorem, což bych v podstatě nelhala, ale ... přece jen mi přijde, že někdy je ten zatuchlý stereotyp až moc cítit.
Zkoušela jsem našim nedávno navrhnout, jestli by spolu nechtěli chodit do tanečních pro pokročilé. Oni moc tancovat nechodí, docela bych ráda, abychom někdy vyrazili společně na ples, tak by si ty kroky oživili a určitě by se pobavili. Ale moc se k tomu neměli. Škoda, možná by zažili plno legrace a neseděli by jen u televize. Bože, vždyť to jsou mladý lidi! Ale asi jim to stačí.
Teď bylo doma trochu dusno, moc přesně nevím, co se dělo, ale máma chodila jako tělo bez duše, táta ztratil deset kilo během tří dnů a já byla ráda, že můžu vypadnout. Teď to vypadá už líp, oni nás nikdy do hádek netahali, jednak jich bylo málo - co si pamatuju, a druhak taťka nesnáší koflikty, takže většinou mamka vyhrávala bez boje. Ale nikdy mi to nepřišlo nespravedlivý. Na rovinu, byla jsem ráda, že tu zoufalou jednolitou vlnu pohody něco narušilo, i když to asi bylo nepříjemný. Ale aspoň se něco dělo.
No nic, asi půjdu na diskotéku. Je sobota, máma žehlí, táta dělá něco v dílně, zase taková zajetá rutinna, žádná zábava. Zítra mají přijít babi s dědou na oběd, jsem domluvená s mamčou, že jí pomůžu s vařením, tak vyrazím dneska dřív, abych se včas vrátila. Do tichého domu mých drahých rodičů.

Honza (otec: Tomáš)
Mám teď takovou prekérku. Se ségrou si moc nepokecám, protože jsem na škole, ona v práci, ale tuhle jsme si s tátou doma dali pár pivek - asi měl slabou chvilku a já mu potřeboval něco vykvákat, protože přece jen názor dospělýho chlapa je o něčem jiným, než co mi nabulíkujou kluci ze třídy.
Chodím už tři měsíce - to je můj rekord!!! - s jednou holkou z béčka, jako, celkem kočka, ale tak jako v poho. No a teď právě je na obzoru jedna slečna, ona se čerstvě přistěhovala, jmenuje se Katka, postava tak akorát, vysoká tak akorát, chodí do třeťáku a je mi šíleně sympatická. Občas na sebe koukneme (když teda Lenka je mimo dosah, by mě asi sjela jak malýho Vénu), prohodíme nějakou tu řeč, fakt je dobrá. A já prostě váhám. Jestli rozjet druhej vztah nebo ten první ufiknout a navázat na novej.
No a tak jsem tohle řešil právě s taťkou, mamka něco dělala, takže nás nerušila a docela slušně jsme podebatili. Zajímalo mě, jak by to rozsekl on, a prý že on v mým věku žádný rozhody neřešil a prostě si bral od života, co se mu chtělo. Asi pěknej sukničkář, borec, co? A co city?, ptám se ho, protože holky jsou skoro všechny fňukny a podobný záležitosti nezvládaj. Nebral jsem je v potaz, povídal. A pak najednou zvážněl a já měl dojem, že místo mě se bude probírat on.
Tý vole, tohle jsem ale fakt nečekal. Táta, ukázkovej manžel, se zaláskoval do tý Andrey, co jsem ji občas viděl u něj v práci. Jo, dobrá ženská, párkrát mi udělala čaj a docela dobrý. Tvrdil mi, že to byl jen úlet, ať to nikomu neříkám a takový ty žvásty (jako proč bych to měl někde vykládat?, nejsem blbec!), a že prej už to skončilo, že nechce mamce ublížit. To chápu, právě proto jsem přece za ním přišel - kvůli ublížení. Jenže on nechce ublížit ani tý druhý! To taky chápu. Protože já jsem jaksi ten vztah s Katkou trošku rozjel, to jsem na začátku nepřiznal. Takže jsme oba řešili stejnou věc pod různým úhlem pohledu, nadojený dvanáctkou a zasycený novejma informacema z úst syna a otce. A ducha svatýho. Ne, toho sem plíst nebudu.
Ráno jsme se vzbudili oba s kocovinou, máma nám uvařila česnečku a dopoledne nás nechala vykurýrovat. To byl asi ten moment, kdy jsme si oba uvědomili, co je správně. A já pak šel napsat Katce smsku, že ji asi miluju a táta si večer odběhl na internet. Prý kvůli počasí. Hm, tak jo. Bude jaro!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 8. března 2010 v 9:32 | Reagovat

Renuško, literárně úžasná tečka, která předchozím příběhům dodává zase trochu jiný rozměr!
Rozhodně piš dál!!! ;-)

2 mojda mojda | Web | 8. března 2010 v 18:52 | Reagovat

Tvé psaní mě vždy překvapí  ;-)

3 dobrotka007 dobrotka007 | Web | 9. března 2010 v 12:33 | Reagovat

skoda, ze je koniec miniserie...:-( 8-O

4 mi-lada mi-lada | Web | 10. března 2010 v 10:43 | Reagovat

Fakt hezký.Piš piš piš, čtení je to vážně hezký. :-)

5 Nessie Nessie | Web | 16. března 2010 v 20:40 | Reagovat

Super povídka (jako celek), nechceš psát dál? :-)

6 renuška renuška | Web | 16. března 2010 v 21:02 | Reagovat

[5]: Ness, budu psát dál, ale asi už ne na blog - uvažuji, že teď vydám povídkovou knížku a tak nechci všechny krátké příběhy prozradit. Ale pokračování bude. Až kniha vyjde, dám vědět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama