Home, sweet home
26. března 2010 v 18:09 | renuška | Jak to vidím ...Tak jsem se vrátila ... z Brna. Hocmandaná a hocabrtaná bez přerušení jsem navázala na pracovní proces a po dlouhých dnech strávila neméně dlouhý pátek mezi svými miláčky v práci, kteří mi za těch pár hodin chyběli víc než kdy jindy.
Pro neznalé ráda bych uvedla, že jsem od pondělí do čtvrtka měla za úkol obsluhovat nikoliv anglického krále, nýbrž zákazníky, obchodní partnery i případné další náhodné návštěvníky putující veletrhem se zemědělskou technikou zvanou TechAgro. Z původní sedmistovky piv se vytočilo pětset kousků, zatímco tvrdého alkoholu bylo potřeba více, než jsme původně očekávali. Káva i nealko tekly proudem stejně jako řeči o ekonomice, o nešťastníkovi Topolánkovi a o konečně příchozím jarním počasí, které jsem prožila ukrytá pod střechou pavilonu Bé a neopustila ho do min. šesté večerní. Mohu-li vyzdvihnout něco málo z uplynulých časů, pak je to jistě radost z toho, že jsem pokořila svůj strach z řízení automobilu, opustila své naučené stezky a vydala se dle instrukcí drahého Járy vstříc silnicím, které jsem jaktěživa neviděla, natož abych je sjížděla svou firemní Fabií. Cestu ke kolegovi i zpět zvládla jsem sice v delším čase, než je běžné, ale to mé nadšení z výhry nad sebou samotnou rozhodně nezkazilo.
Dalším kladným bodem bude bezesporu jeden báječně strávený večer s partou mladých mužských spoluvystavujících, který jsme zahájili posezením ve fantastickém prostředí útulné restaurace "Steak house", odkud jsme na radu taxikáře zamířili za tancem, resp. za salsou do podniku zvaného "La Fiesta". Tam ke skrytému smíchu profesionálních tanečníků oddávali jsme se svůdným kreacím žhavého rytmu salsy a zde se také započala dlouhá pouť hromadných objednávek zlatých tequil se skořicí a pomerančem. Půlhodinku pobytu vystřídala pochůzka nočním Brnem a cílem stal se jakýsi noční klub s hudbou zvláštně mixovanou, ale rozhodně přijatelnější, kdy už vůbec nezáleželo na tom, že jsme čtyři muži na jednu ženu. Tequilová smršť a skotačení nás dovedlo až ke druhé hodině ranní, kdy jsme "taxálem" odjížděli do hajan. Báječná noc a kupodivu i celkem pohodové probuzení a prožití dne následujícího a velice náročného co do návštěv různých vítaných i nevítaných.
Pro tazatelky v komentářích ráda bych uvedla na pravou míru, že ne každý zemědělec musí být ohavný buran! Naopak v prostoru výstaviště o rozměrech mnoho na mnoho nacházela se velká spousta pánů, kteří byli opravdu k sežrání. Snad je to má úchylka, ale mé oči ve většině případů směrovaly k postavám starší generace, vrstevníky jsem víceméně ignorovala, ačkoliv ... někteří zajíčkové ... No všude je něco. Stejně tak byli potěšeni i pánové, kterým během celého veletrhu procházely se před zraky dvě lepé mladé slečny oděné jen do sporé sukénky, pomalované od hlavy až k patám různými zemědělskými obrázky. Zkrátka, na své si přišel každý.
Na rovinu ale přiznávám, jak jsem již psala na začátku, že jsem ráda za ta svá sluníčka z práce, na která jsem zvyklá, na jejich způsoby i legraci, na ně samotné. Před nimi mohu být přirozená, žádná škrobenost a hraná dáma, ale obyčejná renuška, jakou znají a snad i mají rádi. Teď si jich zase dosyta dva roky budu užívat, než se (možná) opět vydám za "Nudou v Brně".
PS: Děti můj návrat přijaly s nadšením, Honzíček plakal, ale jen do chvíle, než jsem se chopila kabelky, ve které jsem pro ně měla připraveny slíbené poklady - jaké štěstí, že ve stejném pavilonu byl k dispozici i stáneček s maketami traktorů a jiné techniky! Ondra vyfasoval traktůrek JCB (neb nakladač stejné značky obsluhuje děda V.), Honzík spokojeně přijal starý typ Masseye Fergusona 9240 (hanba, taková stará sra*ka) a na manžela zbyl hudlan. renuška ulehla do domácího lůžka a spala až do časného rána, přičemž ve snech odrážely se jí ještě vzpomínky na dny uplynulé i tváře těch, kteří jí zůstali schovaní v podvědomí.
PSS: Nevím, zda bude v mých silách stihnout vás všechny obejít a pozdravit, ale pokusím se v co nejkratším termínu vše zameškané dohnat. Děkuji za pochopení, vaše r.
Komentáře
Jej aj moj sef tam bol
v stanku Agrotecu
najma kvoli predaju bagrov, ale nikoli JCB (v nasom zargone JEBEMCÉČKO), ale New Holland
a o tequille ti budem rozprávať celú sobotu- tak mi bolo zle
ale nie natolko, aby som si ju nedala znova ![]()
Ahoj, jsem na tvém blogu poprvé a moc se mi tu libí určitě zase příjdu.