close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Adam ... a Eva

1. března 2010 v 9:28 | renuška |  Přišla Múza
... pokračování povídek ...

Jako hlavní vedoucí "fyzikářů" nebo-li oddělení pro fyzické osoby na finančním úřadě se mám relativně dobře. Věkově tak akorát, se solidními znalostmi ekonomiky, na pohled úspěšný mladý muž se zdravým sebevědomím. Alespoň myslím, že tak navenek působím. Eva - moje manželka -díky delšímu pobytu v cizině poměrně rychle sehnala práci v místním gymnáziu coby učitelka francouzštiny. Dva nadprůměrné příjmy nám umožňují využívat různorodých nabídek cestovních kanceláří do neobvyklých koutů země. Cestujeme opravdu hodně. Peru, Zimbabwe, Bolivie, Thai-wan, Ukrajina ... exotické kraje plné nepoznaného dobrodružství a nevšedních zážitků nám narušují jinak neuvěřitelně stereotypní životy.
Eva už dobrých pár let touží po dítěti, ale já se jí snažím vysvětlit, že je ještě času dost, ačkoliv si čestně přiznávám, že mé důvody jsou především alibistické a sobecké. Nejsem si totiž jistý. Před čtyřmi lety jsem měl krátkodobý poměr s jednou z kolegyň - s Andreou. Ona je ... prostě úžasná. Nemá to doma asi jednoduché, s malým děvčetem na krku a s partnerem, který jí je oporou asi tak jako šnek slonovi. Žádná sláva. Měl jsem ji rád, miloval jsem ji. Sice jsme ty naše tajné schůzky mívali zřídka, ale i ty krátké chvilky v práci, kdy jsem od ní potřeboval vyřídit nějaké podklady, nám stačily na to, abychom za sebe byli rádi. Nevím, jestli je dobře začít si vztah s někým na pracovišti - zvláště pak v poměru nadřízený/podřízená, ale co je vlastně v našich životech správné? Vídali jsme se denně, jen pondělky a středy (podle toho, jestli vezla Báru na kroužek ona nebo maminka její kamarádky - střídaly se) byly kvůli návštěvním hodinám náročnější, ale zároveň to byly jediné dny, které nám dovolovaly zůstat spolu sami ještě pár minut po pracovní době.
Andrea ke mně měla respekt od začátku, co nastoupila a i když byla mladší jen o tři roky, její odstup byl hodně znát. Později se mi přiznala, že jsem na ni působil velice přísně a ačkoliv jsem se jí zdál atraktivní, nedovolila si sebemenší myšlenku na to, že bych jednou pro ni mohl znamenat něco víc. Ani vlastně pořádně nevím, jak se to tenkrát celé rozjelo, ale bylo to v jakési vypjatější atmosféře, kdy měly shodou okolností Denisa s Karolínou dovolenou a Romana musela nečekaně zůstat doma kvůli postiženému manželovi. Tomáš byl s klientem na pohovoru a já měl harmonogram zaplněný do poslední minuty. Ajka mi nesla nějaké materiály a prostě - jako Murphyho zákony nebo trapný vtip z mizerného romantického slaďáku - klopýtla a během pádu na zem zavadila o hrnek s kafem. A bylo to.
Eva začala něco tušit asi půl roku po téhle příhodě, když jsem se vrátil z práce a "voněl jsem jinak". Ženy mají neuvěřitelně dobře vyvinutý čich, protože já se cítil celý den stejně :-D. Pardon, špatný humor, já vím. Nechal jsem ji vybrečet, nechal jsem ji uklidnit, nechal jsem nás žít dál. Andreu, Evu i mě. Ale nikdy už to nebylo jako dřív. Každé kafe, které jsme si s Ájou dopřáli, jsem měl hořké kvůli výčitkám, každá minuta s ní pro mě byly trny, které nevědomky bodám své ženě do srdce. Kdybych tenkrát nebyl srab a Evu opustil, bylo by nám teď možná daleko líp - všem třem. Kdyby - chyby ...

Mám dost peněz na cestování, i v ráji jsem už byl. Ale na návrat do minulosti nebudu mít vyděláno nikdy. Přitom nechci tolik, jen vrátit čas o čtyři roky zpátky ... a být trochu rozhodnější. Možná bych se právě chystal s Andreou a malou Bárou na Šumavu a nedíval se teď místo toho na dvě letenky na Cubu, co mi od rána stojí opřené o monitor na pracovním stole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baxina Baxina | 1. března 2010 v 10:08 | Reagovat

Reni krásný, těším se na pokračování...je to taková moje netová knížka :o)

2 Hanča Kdovíková Hanča Kdovíková | Web | 1. března 2010 v 11:00 | Reagovat

Některá rozhodnutí v životě zkrátka člověk prošvihne .....moc hezky napsané, početla jsem si ;-)

3 Mi-lada Mi-lada | Web | 1. března 2010 v 14:04 | Reagovat

Jejda, tak jsem to tu tak četla, aniž bych si přečetla , na jakém blogu jsem a říkám si, sakra co je tohle za chlapa, že se tu tak přiznává. Myslím chlap by to takhle nikdy nepřiznal, ten by vždycky hodil tu vinu na ženskou.  :-)

4 Vb Vb | Web | 1. března 2010 v 15:55 | Reagovat

To je neskutocne, fakt som mala pocit spovede chlapa...

5 Radka Radka | Web | 1. března 2010 v 20:06 | Reagovat

Zrovna dneska tohle nemůžu číst kvůli nadpisu... /Blbé rande:-(/

6 Radka Radka | Web | 1. března 2010 v 20:07 | Reagovat

Ale jinak tě zdravím a přeju ti hezký start nového týdne, i když už opožděně

7 Peťka;) Peťka;) | Web | 2. března 2010 v 15:17 | Reagovat

člověk si vždycky po nějaké situaci, která je pro něj důležitá, přehrává, co by v tu chvíli udělal jinak, co by řekl, jak by se zachoval... ale v tom je právě vtip celého života... jen tak 0,5% lidí dostane možnost, to znovu udělat tak, jak by chtěli... většina tu možnost už nikdy nikdy nedostane

8 Marie Marie | 3. března 2010 v 14:09 | Reagovat

Náhodou jsem na tomhle blogu a prostě BOMBA-SUPER-Piš dál je to skvělé počteníčko.Papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama