Zákazy

2. února 2010 v 19:56 | renuška |  Jak to vidím ...
Začalo to jimi už v ráji - povídá se. Prý Eva s Adamem měli jakési pokyny, kde se mimojiné trvalo na tom, aby ze stromu netrhali jablka, resp. nesytili se jimi. Teď si přesně nevybavím tu situaci, vidím jen ohanbí skrytá za listem, dlouhé vlasy štíhlé dámy halící její ňadra, zvídavý mužský pohled do míst, která pro něj měla být tabu. Odněkud z mysli se mi před očima objevuje had a jabloň. Hlavně ale cítím konkrétní chuť toho zakázaného ovoce, které ty dva hříšníky vábilo tím víc, čím víc jim bylo odepíráno. Podlehli, pochopitelně. Právě pro tu nebezpečnou hru, která vyhrožovala přísným káráním v případě porušení pravidel. Ani za Boha si ale nevzpomenu na trest, který je čekal, pokud neposlechnou.

... zákazy jsou od toho, aby se porušovaly ...
... zakázané ovoce nejvíc chutná ...
... odříkaného chleba největší krajíc ...

Ovšem také:

... čím kdo zachází, blablabla ...
... tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu blablabla ...
... na každého jednou dojde ...

Těch pořekadel by se našla asi strašná spousta, ale samozřejmě teprve tehdy, až je nebudu potřebovat, vyrojí se jich rázem celý hrubý pytel, na který lze použít - jak jinak - hrubou záplatu. Tomuto článku ale dominuje pojem "zákazy", takže zavírám studnu chytrých vět a vracím se zpátky k tématu.
V podstatě jednou z inspirací mi byla i tahle vyfocená cedule od rybníku Bubňáku, který se mi před několika málo týdny stal na pár chvil azylem a místem, kde jsem nechala proudit myšlenky a zkoušela je vyměnit za rady, jak dál ... Druhým impulsem pak je realita. Neb se zákazy se potýkáme neustále, dnes a denně musíme řešit různé problémy, které jsou někým nebo něčím limitovány. Někdy dobrovolně a s jasnou hlavou, jindy bez kompromisů, někdy z vlastního strachu, kterým se už předem připravujeme na trest, který v případě neakceptování zákazu bude následovat.
Neexistuje člověk na světě, který by se mohl "pyšnit" tím, že se vždy držel povolených standartů a za hranice jejich možností nevstoupil. Ten, který by o sobě tohle tvrdil, porušuje dle mého mínění jednu z nejdůležitějších zásad - lže. A kdo lže, ten krade. Cožpak lhát a krást je povoleno? Nikoliv!
Můj osobní pohled na zákazy je vcelku jednoduchý: pokud váháme mezi tím, jestli do "toho" jít nebo ne, musíme si zkrátka předem ujasnit, jsme-li ochotni případný trest nést na svých bedrech. Zda nám ono porušení stojí za případné více či méně bolestivé následky. Zda opravdu stojíme o to pocítit stejné vzrušení, jakým byli pohlceni Eva s Adamem. Na rozdíl od nich máme k dispozici díky předchozím zkušenostem jiných zhýralců mnoho informací, zdrojů, krycích tyčinek a důvtipných odpovědí, které dokáží odrazit spoustu argumentů a nás staví do rolí nevinných.
Ideálním řešením zdá se být doporučovaná tabulka, ve které na stranu levou vypíšeme klady porušení zákazu a na stranu pravou pak zápory. Vítězem se stává bohatší řádek. Rozhodneme-li se pak na základě těchto soukromých matematických propočtů riskovat, pak si musíme být jisti sami sebou, tím, že to opravdu chceme a že se nebudeme trápit výčitkami. Ty totiž bývají prvním zrádcem, který dokáže veškerou naši euforii z onoho ochutnání odříkaného chleba změnit na provinilý, všeříkající a především prozrazující výraz.

Nezáleží na tom, chceme-li jít bruslit na rybník, kde visí varující výše uvedená cedule, nebo zda za zády rodičů vyzkoušíme první hořkou cigaretu. Zda coby zadaní podlehneme okouzlení a zamilujeme se do cizího člověka, nebo zda během přísné diety s nezřízenou chutí místo zeleninového salátu ukonejšíme svůj nevymlsaný jazyk poctivou oříškovo-karamelovou čokoládou. Pokud se tak stane, není to vždy jen o pevné vůli. Je to hlavně proto, že jsme CHTĚLI a ignorovali zákaz vlastním rozhodnutím. Nevyčítejme si tyto naše kroky a pokud nám to situace jen trochu dovoluje, užijme si jich do úplného maxima - brusleme po celém obvodu rybníku, vykuřme klidně krabičku za večer a prostřídejme ji s pivem, milujme celou svou duší, vychutnejme si sladkou tabulku čokolády do posledního čtverečku.
Cítíte to uvolnění, ten krásný hřejivý pocit, který do vás svými výčitkami neřeže, ale hladí vás, protože vám dopřál? Cítíte tu šťavnatou chuť zralého jablka? Ten letmý dotek prstů během jeho předání? Vidíte ty jiskry v očích, které se objevily současně s ochutnáním prvního sousta? Vnímáte to společné sdílení, tu zvláštní netrpělivost a roztěkanost, že jste provedli něco, co se nesmí, přičemž jste šťastní? Zůstaňte tak co nejdéle, pak se vraťte zpátky a žijte tak, jak jste byli dosud zvyklí. Jen s tím rozdílem, že budete obohaceni o poznání, jak chutná zakázané ovoce.

Dobrou chuť!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 f. f. | 2. února 2010 v 21:01 | Reagovat

Adam s Evou měli být vykázáni z ráje, mám dojem... Jinak jak stojí v první tučné větě, zákazy jsou od toho, aby se porušovaly :) Samozřejmě s mírou, ale život striktně podle pravidel by byl nudný.

2 Radka Radka | Web | 2. února 2010 v 21:29 | Reagovat

Můj Adam je pro ně právě tím zakázaným jablkem... A právě proto mě to třeba k němu táhne... Divné, nechci nad tím dnes raději ani přemýšlet, protože jsme měli být spolu a nejsme a já jsem z toho nešťastná... Každopádně... Na to, aby se člověk řídil zákazy je život fakt moc krátký...

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 3. února 2010 v 10:06 | Reagovat

Reni, můj přítel vždycky říká: "Kde bych byl, kdybych dělal jenom to, co se dělá!" ale až tak úplně se v tom s ním neshodnu! Ne že bych dělala jen to, co se dělá, ale domnívám se, že některé zákazy nebo morální omezení je nutné respektovat, protože kam by tenhle svět jinak došel?

4 whitebeard whitebeard | Web | 3. února 2010 v 10:24 | Reagovat

:-D zajímavé, zrovna si uvědomuju, že se zákazy si dělám těžkou hlavu až když už je pozdě:-D..a i jdyž je náprava pak mnohdy těžká a bolestivá, vždycky to stojí za to:-D

5 Jana Jana | Web | 3. února 2010 v 11:08 | Reagovat

Renuško,co se týká těch zákazů,tak pro mne nejnebezpečnější se jeví to nebruslit na tenkém ledě.Tomu bych se vyhnula.Jinak to ostatní,to se dá přežít.Ale kdyby mi bylo jako tobě,tak bych já blb vlezla i na tenkej led.

6 Nessie Nessie | 4. února 2010 v 11:23 | Reagovat

Peknej clanecek, takze s chuti do porusovani! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama