Velký třesk

26. února 2010 v 13:27 | renuška |  Jak to vidím ...
Každé pondělí a čtvrtek zavítá do místní obce pojízdná prodejna pečiva. Vynikajících celozrných chlebů, křehkých koláčů, brokolicových šneků, kvásku a jiných dobrot. Řidiči vozu se střídají snad po měsíci, dokud nedostanou první výplatu. Jezdí čím dál ošklivější. Než si k nim stihnu vybudovat přátelský vztah a donutím je, aby se při pozdravení hezky usmáli, dají výpověď a já se musím snažit o prosluníčkování nového obličeje. Naposledy přijela paní - tu už znám. Jezdívá jen občas a většinou nové adepty zaučuje a seznamuje s prostředím. Není to nikterak výrazně krásná dáma, řekla bych - průměrný střed tuctové pětatřicítky z okrajové oblasti malého města s alergií na veškeré zkrášlovací prostředky a vyznávající přírodní přirozenost. Ale rohlíkům rozumí! Inu a tahle paní mě právě ve čtvrtek šokovala - radikálně změnila svůj nevýrazný vzhled rapidním zkrácením vlasů z polodlouhých na dvoucentimetrového ježka po celé hlavě! Fascinovaně jsem na ni hleděla a s úžasem se tázala, cože ji vedlo k takovému kroku. Prý o téhle kadeřnické změně uvažovala už déle, ale stále otálela, ovšem tentokrát ji manžel TAK naštval, že vzala strojek a bylo to! A bylo to! Vysmátá mi do pytlíku naházela pár kousků nedietních potravin a každá jsme pokračovaly svým směrem.
Odpoledne jsem na otočku jela do města a má cesta vedla mmj. kolem tetovacího studia, které jsem už dvakrát navštívila a pokaždé odcházela sice bolavá, ale spokojená. Mají dobrou otevírací dobu, fungují i v sobotu - přečetla jsem si vývěsku - a ceny jsou více než slušné. Popadl mě zvláštní nepopsatelný amok, který jsem jen stěží odmítla přijmout a násilně šla dál k původnímu cíli. Při chůzi se mi v hlavě praly různé části mého těla a hádaly se, která z nich by si zasloužila obrázek na věčnost. Jen levá lopatka a pravý kotník se usmívaly trapnosti situace, protože bojovat o něco, co už mají, jim připadalo zcela zbytečné. Logicky.
Týž den jsem s Járou v práci probírala problematické shánění podprsenek na rostlejší hruď a Jára mi poradil unikátní věci, z nichž nakonec vzešla jediná varianta: propíchnout si bradavky, do nich zavěsit háčky s natahovacím lankem (tzv. gumicuk), lanko vést kolem krku natažené tak, jak bych potřebovala. Tím ušetřím za prádlo a v podstatě budu mít svůj problém navždy vyřešený. Můj slepičí mozeček dokázal pracovat i s tímto nesmyslným nápadem a vzpomněl si, že kdysi - ne tak dávno - renuška koketovala s myšlenkou ozdobit své tělo piercingem právě do těchto citlivých míst. Nebo do nosu, aspoň malou pecičku. Jen kamínek.
Dnešek už není tak šílený, ale po změně, šoku, jakémsi velkém třesku toužím pořád. Udělat něco zlomového, čím prudce roztrhnu svoji dlouhodobě nudnou vizáž. Právě tahle potřeba mě vrací v čase o den zpět k prodavačce ovocných koláčů a jejímu střihu. Nebo klapce? Mých dlouhých vlasů bylo by mi nesmírně líto, proto bych váhala s krácením větším než dvacet čísel. Jen vzadu bych je stáhla, podél uší nechat - do podkovy, víte? A hodně ostré!

Šmrncovní střih, co jde i do culíku, paní kadeřnice!
Aby se mi k tomu hodila ta do nosu
naušnice.

PS: Říká se, že v případě žen dochází k zásadním změnám v situacích, které jsou emočně náročné; kdy je třeba udělat jakousi pomyslnou čáru mezi starým a novým. Nejsem si jistá, chci-li něco od sebe dělit, ale určitě vím jedno. Chci změnu! Za týden jedu do lázní - je úplně klidně možné, že se jí dočkám právě tam. Nestanu-li se do té doby tím štěkajícím psem, co by jednoho nekousl ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Laluš Laluš | 26. února 2010 v 15:30 | Reagovat

Hele, jestli přijedeš s nějakou fakt hrůzou na hlavě, pamatuj si, že dostaneš na zadek. Na holej. Ne vždycky je radikální zásah změna k lepšímu, to by tě už život mohl naučit, ne? Ale paní od rohlíků to opravdu slušelo, je typ na ježka, ty teda ne. A to není ve zlým, jen si to přestav. A jestli chceš změnu, tak se nauč ... třeba španělsky. Jarouš mívá i dobrý nápady, tenhle by se dal pratikovat i pro pány, jen by ten gumicuk musel být trochu delší, aby jim stačil pod pás, au au. :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. února 2010 v 17:54 | Reagovat

Slyšel jsem, že prý jeden kriminálník měl na krku vytetovánu řadu čárek s nápisem "Zde oddělit".

3 Lucka Lucka | Web | 26. února 2010 v 18:24 | Reagovat

Při zmínce o piercingu mě běhá mráz po zádech. To není můj šálek kávy. Na vrtání do těla mi stačí zubař a občas doktor s injekcí. Děkuji, nechci.  :D

4 mojda mojda | Web | 27. února 2010 v 14:24 | Reagovat

Sovy lítaj pořád piercing už ne ;-) Do lázní se těš ,na jiné myšlenky přijdeš :-D

5 Vendea Vendea | Web | 27. února 2010 v 17:23 | Reagovat

K rapidní změně účesu se momentálně chystám - ovšem obětovat své dlouhé vlásky, které opět po šíleném nápadu ostříhat se na kluka dorostly znovu do víc jak půlky zad se mi nechce - proto asi změníme střih a možná nějaký ulítlý melír - láká mě růžová nebo bílá  :-) ovšem piercing není nic pro mě - na to je u nás "malý" bráška - už má jeden v obočí a chystá se na další do brady :)) Jsem zvědavá, jak to Reni u Tebe dopadne  ;-)

PS: Járův nápad s gumicukama je úžasnej :-D  :-D  :-D  :-D

6 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 28. února 2010 v 12:09 | Reagovat

Při představě Járova nápadu mě až zabolelo, ale jinak ani tentokrát nezklamal, co se originálních nápadů týká. :-D
Co se nutkání ke změnám týká, to znám. Malou piercingovou náušničku v nose už mám za sebou před x lety... ale poslední dobou nad tím zase občas přemýšlím. Někomu se to může zdát šílené, ale myslím, Renuško, že vždy záleží jen na nás samých, ať už se to týká Tebou zmiňovaných zásahů nebo čehokoliv jiného...

7 Mi-lada Mi-lada | Web | 1. března 2010 v 14:06 | Reagovat

Taky na jaře vždycky toužím po změně. Samozřejmě k lepšímu. Jdu zavolat kadeřnici. :-D

8 Vb Vb | Web | 1. března 2010 v 15:40 | Reagovat

Som neobjektivna ale som za piercing:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama