Provazochodkyně
15. února 2010 v 13:07 | renuška | Přišla MúzaKomentáře
V té výšce vidím její tvář,která neprozradí její strach ![]()
.. ale andjelé balancují na špičce jehly a může jich tam být i víc.
[3]: Neumím balancovat, natož být andělem. Pak bych mohla totiž létat a možná bych někde snáz nalezla odpovědi na mé zbytečné otázky a nemusela se za nimi šplhat po provazech ...
Jediná klika v životě je ta, že zdaleka ne všechna srdce jsou kůže a kost, a zdaleka ne všechny provazy nás svazují, nebo jsou jen nejistým prostředkem pro přejití propastí chladu... a to je moc dobře, protože jinak by ten život nestál za nic
Ale dokud ještě jsou srdce horká a tlukoucí, a dokud existují provazy, které jsou hozeny jako záchranné a dokážou zachytit a vytáhnout, tak to pořád stojí za to...
![]()
To lano se pro dívku s vlasy až po pás
změnilo na cizí osudnou propast ---- kráásný.... líbí se mi básnička moc, jdu se kouknout na další a pravděpodobně tady nejsem naposled ;)
to je krásné, úplně ji vidím. Tleskááám Reni