8. února 2010 v 19:53 | renuška
|
Svých kolegů si pozorně všímám, ale uniklo mi, že jeden z nich -
Milda/králíkovraždič - je levoručák. On totiž píše pravou, ale jak mi bylo vysvětleno a předvedeno, mnohé činnosti vykonává levačkou. A dokonce i malovat s ní umí. To bych nebyla já, abych této příležitosti nevyužila a nepoprosila ho o malý důkaz, že mi nehrdlouže. Jen mě mrzí, že jsem až příliš pozdě vzpomněla na to, že mě mohl vymalovat jako onehdy Jarouš
jedním tahem.Milošek použil tahů víc a vcelku zdařile se mu pod ochotnou rukou rodily úžasné obrázky. Uznejte, že za takové dílo by se nemusel stydět ani světově proslulý kreslíř :-).

Celé to začalo tím, aby mi namaloval prostě něco. A on vykreslil pětikorunu - kolečko a v něm číslo pět. To jsem neuznala jako zápočet a obětovala další papírek, na který jsem si poručila strom. Ten dominantní stojí ve středu, jako bonus pak byly přidány další čtyři; tyto už ale byly menší, asi jiný druh. Po stromu přišla na řadu houba, kde jsem si vyprosila výsevník. Šnek byl opovržlivě a suverénně znázorněn i s očkama na stopkách a se slovy, že "Ten je jednoduchej, toho zvládnu hravě!" Následovala, tuším, veverka, kterou Miloš začal vytvářet klasicky jako každý chlap - od ocasu. Pochopitelně neopomněl ryšavé chlupatici přimalovat oříšek, by neschudla. Pak přidupal ježek, kterého jsem od okamžiku, kdy se mu na hřbetě začaly objevovat bodlinky, podezřívala, že je spíš krysou, což ovšem pan autor zcela jasně a okatě popřel tím, že krysy přece jablka na zádech nenosí! Decentní motýlek a postup při jeho vymalování zcela odlišný tomu mému - já začínám od tělíčka a hlavy, sosáček a pak dvě trojky zrcadlově proti sobě, kdežto Milda udělal dva obloučky a já čekala, jak z toho může něco tak něžného vylétnout. Inu, vylétlo. Sluníčko, které zdobívalo každý výkres dětí z nižších ročníků základních škol - to je důkaz, že v mužích je stále kus malých nezralých chlapečků. Finále odpískal krtek vykukující z domečku a přenádherná květinka z českých luhů a hájů.
Z celkového pohledu na kompozici, rozmístění jednotlivých detailů a dojmů, kterými na mě Miloškovo dílo působí, musím říct, že jsem pravděpodobně majitelkou uměleckého díla, které bude mít v budoucnu nevyčíslitelnou hodnotu. Už bych pomalu měla uvažovat o koupi trezoru, kam si budu podobné unikáty schovávat, abych o ně náhodou nepřišla. A přece, kdyby mi obchodníci nabízeli třeba celý chlívek zlatých prasat, své poklady bych s nimi neměnila. Tyhle pro mě totiž mají daleko větší hodnotu, takovou tu ... srdíčkovou :-).
Ježek jabka taky nenosí...
Ale jinak dost dobrý.