Ofoukat, osahat, opíchat ... a oplácat

18. února 2010 v 14:13 | renuška |  Ze života J.A.R.
Přišlo jaro. A s ním roupy. Jinak si Jaroušovo chování neumím vysvětlit. Jakýkoliv fyzický či snad nedej bože důvěrně intimní kontakt komentuje předem se slovy, že mu po těle naskáče vyrážka a tím se mě snaží do sebe odpoutat. Naiva! Občasné laškování vrstevníků pro pobavení nejen jich dvou, ale i obecenstva, není sem tam od věci. Ovšem dnes se Jára rozjel nevídaným způsobem a podotýkám, že jeho pokožka má stále stejný dezén a žádné flíčky jsem dosud nezpozorovala.
Kapitola první - OFOUKAT. To je příběh krátký, jednoduchý a nevinně hravý, až téměř dětinsky vyznívající. Přepočítávala jsem filtry, jejichž stav měl Anděl navýšit doplněním z jiného skladu. Věnuji se číslům, poctivě zapisuji údaje, když v tom ... představte si dutou, cca metrovou tenkou trubičku, asi o průměru 7 mm, jež mi sahá téměř k pravému uchu a při tom z ní vychází prudký vzduch, který mě samozřejmě leká k poskočení na místě. Druhý konec trubičky nachází se v ústech Jardových, který do ní onen vzduch foukáním vhání. Ach, to byla legrace ... !
Kapitola druhá - OSAHAT. O pár minut později má Jarouch telefon, volá zákazník skrz rest ohledně dodávky olejů. Přiznávám, je to nedostatek nás obou. Jak jej vyřešit? Ideální je vzít zvonící telefon a hodit mi ho za výstřih, abych si pokárání vyslechla já. Ovšem, jsem diplomatka a především úžasná a dokonalá žena, takže z boje vycházím hrdě a vzpřímeně a veškerou vinu házím na zmetka, co se skrývá kdesi ve skladu a strouhá mi mrkev. Po ukončení hovoru hodlám vrátit mobil majiteli, a tehdy mě napadá: kam ho hodil, odtamtud si ho i vezme. Poctivě zandávám aparát za okraj podprsenky, aby jeho půlka byla skryta a kráčím kupředu k Jardovi, vyprsená a vysmátá. Než mi prostě sáhne podle obrysu těsně pod skrytou část telefonu a vytlačí ho ven do své volné dlaně. On se klidně dotkl mého ňadra! Je toto možné?! Vždyť bude mít kopřivku!!! (Stále na jeho zdraví beru ohledy, jaká jsem já hodná děva.)
Kapitola třetí - OPÍCHAT. Ideálním bodlem uznává můj drahý jakousi koncovku hadice, kterou mrštně vyhazuje od země ke stropu a kupodivu to vychází tak, že se píchadlo zastavuje v místech, kde mám ruku - pích. A ještě jednou - pích. A teď i do košile, čisté, vyprané, vyžehlené - pích. Ježek je to, ne Anděl. Andělé nepíchají.

A tak jsem si sama pro sebe a své potěšení napsala kapitolu čtvrtou - POPLÁCAT. Když se Jarouš kolébal s krabicí kanystrů s oleji v náručí ven ze dveří a neměl se jak bránit, laškovně jsem ho poplácala po prdelce, abych z toho jara taky něco měla. Dosud jsem bez pupínků, naopak mám prima náladu a doufám, že ve stejném rozpoložení budu se nacházet i dny další nejen já, ale i ten pán, jež mi dal příležitost o něm zase něco pěkného napsat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bender Bender | 18. února 2010 v 17:55 | Reagovat

Koukám, že měl alespoň někdo fajnovej den, a že jaro je už za dveřma   :-D   :-D

2 mojda mojda | Web | 18. února 2010 v 19:49 | Reagovat

Samotné poplácání umí vzbudit nevídané představy :-D

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. února 2010 v 20:15 | Reagovat

Také mám pocit, že jaro se blíží, ale zatím se to na mě neprojevuje takhle intenzivně! Jsem ráda, že si užíváš. ;-)

4 baxina baxina | 18. února 2010 v 21:01 | Reagovat

:-D  jen tak dál Reni ;-)

5 M@jkl M@jkl | 18. února 2010 v 22:20 | Reagovat

no to jsou ale ....  :-D

6 Laluš Laluš | 18. února 2010 v 23:38 | Reagovat

[5]: Jakýpak divení? To nevíš, že je to normál?!? :-D

7 Vb Vb | Web | 19. února 2010 v 11:42 | Reagovat

Na to aby som chvalila Toma potrebujem sklenicku vinka, jednu, dve. Vlastne su to dve promile:-D

8 Hospodynka Hospodynka | Web | 19. února 2010 v 15:56 | Reagovat

Jaro, jaro...na všechny jde jaro :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama